Ancha es Castilla / N'importe quoi

Naprostá hnilobná genialita k popukání (doslova). Doufám, že to JFL a spol. zařadí jako předfilmy na dalšího Otrláka. Mrk mrk, Jiří. (10.07.2014)

Tak tohle byla opravdu zajímavá kokotina. Španělské kousky patří k mým nejoblíbenějším, ovšem tuhle krátkometrážní prazvláštnost vážně nevím, kam zařadit. Po sluchové stránce to byla docela jízda, občas mi sice některé zvuky doslova trhali uši, ale zas na druhou stranu některé melodie byly luxusní (leč samozřejmě vypůjčené…). Co se příběhu týče, tak to byla vážně obludnost, což však neznamená, že bych se nebavil. (11.03.2018)

Film od jednoho z ředitelů Sónaru, ve kterém úspěšně odfiltruje všechno americké, co na formě španělských hororů je, a naopak všechno španělské, co se týče obsahu. Zůstane tedy hnus, hnis a krabice na straně jedné, příběhový mash-up old school hororové zápletky, evokující debilitu amatérského YouTube loutkového představení na straně druhé. Celou dobu jsem se nicméně neuvěřitelně bavil a ukrutná délka (25 min!) jen znásobovala celkovou absurditu často naprosto vyjetých a zbytečných scén, evidentně vzniknuvších z náhlého záchvatu maniakální exprese a přebytku zkaženého jídla. (25.01.2015)

Caballera mám rád, Vzdálenost a Finisterrae se mi líbilo, ale tohle šlo úplně mimo mě. Je to hravé, ale zároveň taky strašně nudné, neskutečně otravné a bez čehokoli obsahově zajímavého. Děj je strašně jednoduchý a tisíckrát viděný, přesah to nemá a vtipné to taky není. Možná bych i dal víc, ale tohle mi lezlo na nervy už po 3 minutách, takže nebudu nadhodnocovat ani proto, že je to Caballero. Tohle se mu fakt nepovedlo. Lepší 1* (28.03.2021)

Dekadentní příběh holčičky Alegrie, kterou posedne Ďábel, a protože klasický exorcismus nezabírá, musí se s ní rodiče vydat až do daleké Afriky k voodoo čarodějovi. Snímek je rozdělen do kapitol. Tedy v temném poli jsem myslel, že nechám oči, páč stroboskopy mě ubíjejí. Naštěstí je kapitol hodně, a tak jsou krátké. Čistá dekadence je kapitola nazvaná Kosti. Výborně jsou využity klasické hudební fláky, které si člověk během projekce mimovolně brouká. A samotný orchestr neměl chybu! Trochu (místy více než trochu) z toho čouhá Švankmajer, což beru pro sebe jako plus. Občas vtipné - kouření mě zabíjí nebo čokl v chodbě, občas lehce ponuré, bizarní a .....pro okrajové publikum. (30.05.2023)