Dáma ve zlatém

Nebylo to zlé, to vůbec ne, přišlo mi to jen dost pokrácené a sestříhané, abych se jako divák nějak sžít s postavami a buď jim fandit nebo ne. Krom jejich hlubokých a niterných proslovů, které asi měly odhalit jejich oddání se cestě k cíli, jsem totiž neviděl nic moc z té píle a času vložené do onoho dění. Párvteřinový sestřih různých pozic Ryana za stolem a titulek "Za devět měsíců", pak si párkrát sedli, pronesly další niterný proslov, porota rozhodla a finito. Ani mi nepřišlo, že by šlo o "zlatokopku", obraz získala, přála si jej nechat vystavený a pak jej prodala a on stále zůstal vystavený. Jako pěkně vychcaná baba by mi naopak přišlo, kdyby obraz prodala hned, jak ho nabyla a bylo by jí následně šumák, co se s ním stane. A že ho odvezla z Rakous mi také divné nepřijde. co by ho nechávala v zemi, která jí tak zklamala a nemá na ni nijak dobré vzpomínky? Celý film byla ale zpracovaný sice, jak už bylo psáno, profesionálně, ale nic z něj nevyzařovalo. Prostě byl sehnán námět a bylo nutné jej vytěžit. Byl vytěžen a bude po krátkém čase zapomenut. Je to docela škoda, protože Helen Mariu zahrála dobře, až mě ta baba s její vrtkavostí začínala štvát :) Film ze sorty "takových těch životních lidských příběhů", který krátce po zhlédnutí vyšumí, ale sám o sobě není špatný. (25.06.2015)

Ohavné komentáre znudených dandy užívateľov, ktorí už všetko videli a nič nie je hodné pochvaly, užívateľov, pre ktorých sú komentáre plné bonmotov dôležitejšie než to, čo komentujú, ma znechucovali a dlho odrádzali od zhliadnutia tohto filmu. Aj ja dokážem začať napr. slovami "Ako Maria Altmann vymenila tetu za umývačku riadu". Portrét Adele Bloch-Bauer je však natoľko geniálny i na samotného Klimta (kto chce vedieť prečo, nech sa spýta), že som si ho napokon pozrel. Ten film chce evidentne riešiť morálne otázky (a vôbec nie jednoduché), prečo na nich neskúsiť odpovedať? Filmárčina je to slušná, dej napínavý, scenár miestami málo originálny a šablónovitý. Čo teda spomínané mimofilmové aspekty? V pani Altmannovej musela zovrieť krv, keď uvidela "visieť" svoju tetu v rakúskom múzeu. To isté sa stane Slovákom, keď navštívia stredoveké oddelenie Maďarskej národnej galérie a uvidia komentované prehliadky prezentujúce slovenské gotické oltáre ako "Ungarische Kunst". Ale čo s tým? V európskych múzeách je nemalé percento umeleckých diel, ktoré pôvodne patrili židom. Neviem si predstaviť, že by sa teraz všetko to európske kultúrne dedičstvo malo sťahovať do Ameriky. Respektíve viem, ale radšej na to nechcem myslieť. Morálka znamená i dostatočnú inteligenciu potrebnú na posudzovanie vecí v širších súvislostiach, čo pani Altmanovej (síce naštvanej právom) bohužiaľ chýbala. "Teta so mnou teraz poletí do Ameriky tak, ako som tam vtedy letela ja," hovorí na konci filmu. Strašne by ma zaujímalo, či by tá neuveriteľná Adele naozaj chcela opustiť krajinu, ktorá ju uctievala a stále uctieva ako národný poklad, hoci dobre vie, že bola židovkou. (04.02.2017)

Většina filmů, která v sobě nese téma 2. světové války, přináší hodně věcí k přemýšlení. Ale u tohoto filmu oceňuji, že mi umožnil úplně nový další aspekt k zamyšlení se - věci v přítomnosti. Historická linie byla hodně působivá a myslím si, že opravdu dobře vylíčila danou dobu. Pro mě to byl ve všech ohledech hodně zajímavý, poučný a emotivní film. (09.08.2015)

Zdá sa, že s Big Bearom a Volodimirom2 sme vo výraznej menšine a film mnohých pre mňa nepochopiteľne neoslovil. Verbalove intelektuálno-komediálne komenty ma nikdy nebavili a ako "obľúbený užívateľ" by mi bol v topke na hovno, pretože sa s ním zhodnem na 4 filmoch zo 100. Tak nech píše chujoviny ďalej a ovplyvňuje tých, ktorí sa dajú a nemajú vlastný názor. Príbeh podľa skutočnej udalosti na mňa silno zapôsobil a obrovský podiel na tom mali nielen vojnové scény z Rakúska obsadeného Nemcami, ale hlavne neuveriteľný herecký koncert H. Mirren, ktorá ma svojou postavou očarila. Márii Altmanovej prepožičala príjemnú ľudskú podobu sebavedomej, hrdej i vtipnej žene, ktorá sa nevzdáva. V menších úlohách potešili nemeckí herci D. Bruhl a T. Schilling. Atmosféru výborne dokresľuje krásna hudba, ktorej spoluautorom je H. Zimmer. Prisahám, že záver, ktorý síce tak trochu kopíruje záver filmu Cameronovho Titanicu, som si pustil asi 5 krát. Návrat H. Mirren do domu, v ktorom vyrastala, stretnutie so svojimi blízkymi a krásny, úprimný úsmev na záver...K tomu tá božská hudba , no proste krása. Nechýbalo veľa k plnému počtu. 80%. (13.02.2016)

Kvalitní drama s vtipnými okamžiky a s hlavním tématem je boj o spravedlnost, v závěru se spíše ale ukáže, že spravedlnost sama o sobě není vítězstvím a jde hlavně o lidskost... Dobrá práce s retrospektivním vyprávěním v logickém sledu... Výběr hlavních představitelů šitý na míru snímku. Hans Zimmer opět používá ke zvyšování emocionálního účinku snímku piano a smyčce, v melodiích se opakují akordové kombinace předchozích snímku, ale koncept opět funguje dokonale :-) Jedinou slabinou snímku vidím v absenci překvapení, resp. velké předvídatelnosti děje i závěru :-) (25.06.2015)