Bratr

Hutně atmosférický film z mnohem špinavějšího a chaotičtějšího světa než známe, drsná studie chladnokrevnosti člověka, který nestačil vyrůst a jeho vnitřku snažícího se prorvat ven přes vrstvu ztvrdlou válkou a dsnými podmínkami. Když brilantně zahraný danila pije vajíčko, aby se zmátořil před sexem s tulačkou, ke kterému dochází skoro po slovní dohodě, poukazuje to na eho charaktr mnohem více, než kdž bez zaáhání střílí všechny záporáky. Film není o rychlé akci, není o záěrech špín, jenž stále zůstává na tváři světa - je o malém chlapci, který nemůže jinak než neustále utíkat před kulkami - a citlivých filmů o drsných věcech je málo. (24.03.2008)

Ak porovnám pokračovanie a tento prvý diel, zaujímavejší bol pre mňa druhý. Tento z dielne malých mafiánskych rýb Ruska druhej polovice 90. rokov 20. storočia zaujme skôr pestrosťou udalostí, než ich dôveryhodnosťou. Vo filme sú poznať znaky života v tej dobe, života mladých ľudí. Pre mňa bolo zaujímavé pripomenúť si disko tej doby. Napriek pestrosti je to nepresvedčivé, chápem že v tej dobe, keď bola v Rusku priam anarchia sú jednotlivé body uveriteľné, ale spôsob ich sfilmovania, styčné body, ktoré by spájali a zároveň nejaké veci, ktoré by vysvetľovali niektoré veci, mi tu chýbali. Napríklad ako zistila hlavná osoba, že jeho brat je zajatý. Hudba bola fajn, ale režisérske umenie nebolo ono, najmä pri tých stmavnutiach obrazu. Chladnokrvný film s nádejou filmu Sergejom Bodrovom mladším, o ktorý svet o pár rokov prišiel. Čakal som viac, ale strach a nevedomosť o vtedajších pomeroch v mafii asi spôsobili, že prišlo len k takémuto podivne štýlovému filmu. (10.01.2013)

„Město je zlá síla. Silné oslabuje.“  Nezapírám tomu snímku určitou společenskou výpověď a relativně autentický náhled do reálií ruského podsvětí 90. let. Gangsterky nebyly nikdy mým oblíbeným žánrem a Rusko snad nikdy v žádném směru mou oblíbenou zemí (aktuálně už teprve ne), ale snímek jsem zhlédl na doporučení a přistupoval jsem k němu zcela bez předsudků. Prodívat se touhle šílenou žumpou v značně odtažitém podání navrch jsem sice zvládl, jen pro mě z ní po celou dobu, snad až na pár scén v posledních 10ti minutách, nevzešel žádný silnější dojem. I přes téma rodinných vztahů na mě Bratr působil značně odosobněně a až na výjimky (taky k závěru) mě neoslovila ani přítomná hudba. Těch pár lepších záblesků, kdy jsem měl krátkodobý pocit, že začínám být ohledně dalšího děje a jednání postav napjatý, tak nějak pokaždé záhy vyhaslo. [45%] (14.01.2023)

Film z doby, kdy inflace ve vybrakovaném Rusku byla taková, že jeden meloun stál 1200 rublů. A puška milión. Příběh mlašího bratra Danila, který přijel hledat svého staršího sourozence. Jenže ten se zapletl s mafií a mafie jde brzy i po Danilovi. Ve filmu se vyskytuje celá řada menších rolí a vše dohromady podává obraz zpustošené země. (18.09.2020)

Lidi, kteří požadují po filmu "příběh", nebo kteří mají averzi ke všemu ruskému, tento film skoro jistě spolehlivě odradí. Mně osobně se ale líbil - a to nejenom pro moji afinitu k ruské kinematografii obecně, ale i pro rok vzniku filmu, který z něj už dělá správné devadesátkové retro, které bych se třeba nebál přirovnat k mému oblíbenému Leonovi. Pro mě osobně není bez zajímavosti, jak nehostinně zde Petrohrad vypadá - žádné "Benátky severu", ale pošmourné a nevlídné město, ne nepodobné komunistickému Minsku z mého oblíbeného filmu Milenec. Osobně Bratra řadím k tomu druhu filmů, kde je děj upozaděn a prim hrají postavy - ty jsou zde mimořádně podařené, a když má člověk na takový film náladu, může to skýtat výborný divácký zážitek. Hlavní postava - ve skvělém hereckém ztvárnění Sergeje Bodrova - je neuvěřitelný sympaťák, a celý film jsem mu držel palce, aby z toho vyvázl se zdravou kůží. Samotný závěr mě potom neobyčejně potěšil - tenhle film mi vyloženě sednul (mj. i díky nečekaně skvělému soundtracku; co mi naopak trochu vadilo, byla kamera, s těmi jejími věčnými otravnými stmívačkami). Když jsem se po zhlédnutí filmu dočetl, že ten charismatický chlapík Sergej Bodrov tragicky zemřel 5 let po vzniku tohoto filmu, v mé duši se rozlil smutek - škoda ho, byl to skvělý herec. Bratr po něm zůstal jako pozoruhodný doklad vzmachu ruského filmu na konci 90. let. (26.04.2016)