Bratr

Ikonický dialóg filmu: "Čím si bol na vojne?" Danila (brat): "Pisárom na štábe.". Ikonická kapela filmu: Nautilus Pompilius. Brat zháňa (často márne) jej cd v music shopoch, ide na jej koncert v Piteri, napokon zoženie pirátsku videonahrávku ich koncertu. S obľúbenou skupinou je tesne spätý i jeden z hrdinových obľúbených predmetov - discman. Ten mu raz i zachráni život, pretože po ňom idúca guľka sa roztriešti práve o discman pripnutý za opasok. Ďalšími obľúbenými predmetmi sú zbrane - klasický revolver a v zábere brokovnica. S nekonečnou trpezlivosťou Danila zbrane vylepšuje, vyrába pre ne špeciálne náboje a podobne. Krásy Sankt Peterburgu (ľudovo Pitera) sú ukázané najviac prostredníctvom tržníc, starého luteránskeho cintorína. Sem tam sa mihne i iná pamiatka, napr.bronzový Medený jazdec (pamätník cárovi Petrovi Veľkému) na žulovom podstavci. Mestom prechádza zvláštna prázdna žltá električka (prázdna ako hrdinovia filmu), byty pôsobia zanedbane a ošuntele, všade plno fliaš, ubližovania ženám, ich poddajnosti násiliu, všade samá šlapka alebo bezdomovec. Alebo mafiánsky vydierač a násilník. Ruský štandard. Русский Стандарт. (25.08.2020)

Ruská drsná škola postrádající jakékoliv tempo a dramatičnost diváka utahá jednoduchou zápletkou, nijakou pointou a příšernou hudbou. Příběhů o pomstě či rodinných hodnotách v rámci mafie jsem už viděl přehršel a tahle skazka bohužel zapadá do toho nejobyčejnějšího podprůměru, který nemá na to, aby se v divákově mysli udržel déle než několik hodin po samotné projekci. Snad jen pro zaryté rusofily a odpůrce vlajky s hvězdami a pruhy. Stejný model, stejné schéma a stejná tendenčnost v tupé režii prostě nudí... (07.07.2005)

Lidi, kteří požadují po filmu "příběh", nebo kteří mají averzi ke všemu ruskému, tento film skoro jistě spolehlivě odradí. Mně osobně se ale líbil - a to nejenom pro moji afinitu k ruské kinematografii obecně, ale i pro rok vzniku filmu, který z něj už dělá správné devadesátkové retro, které bych se třeba nebál přirovnat k mému oblíbenému Leonovi. Pro mě osobně není bez zajímavosti, jak nehostinně zde Petrohrad vypadá - žádné "Benátky severu", ale pošmourné a nevlídné město, ne nepodobné komunistickému Minsku z mého oblíbeného filmu Milenec. Osobně Bratra řadím k tomu druhu filmů, kde je děj upozaděn a prim hrají postavy - ty jsou zde mimořádně podařené, a když má člověk na takový film náladu, může to skýtat výborný divácký zážitek. Hlavní postava - ve skvělém hereckém ztvárnění Sergeje Bodrova - je neuvěřitelný sympaťák, a celý film jsem mu držel palce, aby z toho vyvázl se zdravou kůží. Samotný závěr mě potom neobyčejně potěšil - tenhle film mi vyloženě sednul (mj. i díky nečekaně skvělému soundtracku; co mi naopak trochu vadilo, byla kamera, s těmi jejími věčnými otravnými stmívačkami). Když jsem se po zhlédnutí filmu dočetl, že ten charismatický chlapík Sergej Bodrov tragicky zemřel 5 let po vzniku tohoto filmu, v mé duši se rozlil smutek - škoda ho, byl to skvělý herec. Bratr po něm zůstal jako pozoruhodný doklad vzmachu ruského filmu na konci 90. let. (26.04.2016)

Poctivé čtyři kousky, zbaštil jsem i napodruhé s odstupem času. To ten pravý ušmudlaný ruský kolorit, styl bez napodobování zápaďáckých klišé, drsnost bez šokujících krvavých detailů, hlavní hrdina ani úplně psychopat, ani úplně nejhodnější medvídek, konec ani hloupý hepáč, ani srdcervoucí trága. Zkrátka to smrdí životem, ač je to jenom zábava a na nic víc si to nehraje. (10.11.2013)

Ak porovnám pokračovanie a tento prvý diel, zaujímavejší bol pre mňa druhý. Tento z dielne malých mafiánskych rýb Ruska druhej polovice 90. rokov 20. storočia zaujme skôr pestrosťou udalostí, než ich dôveryhodnosťou. Vo filme sú poznať znaky života v tej dobe, života mladých ľudí. Pre mňa bolo zaujímavé pripomenúť si disko tej doby. Napriek pestrosti je to nepresvedčivé, chápem že v tej dobe, keď bola v Rusku priam anarchia sú jednotlivé body uveriteľné, ale spôsob ich sfilmovania, styčné body, ktoré by spájali a zároveň nejaké veci, ktoré by vysvetľovali niektoré veci, mi tu chýbali. Napríklad ako zistila hlavná osoba, že jeho brat je zajatý. Hudba bola fajn, ale režisérske umenie nebolo ono, najmä pri tých stmavnutiach obrazu. Chladnokrvný film s nádejou filmu Sergejom Bodrovom mladším, o ktorý svet o pár rokov prišiel. Čakal som viac, ale strach a nevedomosť o vtedajších pomeroch v mafii asi spôsobili, že prišlo len k takémuto podivne štýlovému filmu. (10.01.2013)