Bratr

Ikonický dialóg filmu: "Čím si bol na vojne?" Danila (brat): "Pisárom na štábe.". Ikonická kapela filmu: Nautilus Pompilius. Brat zháňa (často márne) jej cd v music shopoch, ide na jej koncert v Piteri, napokon zoženie pirátsku videonahrávku ich koncertu. S obľúbenou skupinou je tesne spätý i jeden z hrdinových obľúbených predmetov - discman. Ten mu raz i zachráni život, pretože po ňom idúca guľka sa roztriešti práve o discman pripnutý za opasok. Ďalšími obľúbenými predmetmi sú zbrane - klasický revolver a v zábere brokovnica. S nekonečnou trpezlivosťou Danila zbrane vylepšuje, vyrába pre ne špeciálne náboje a podobne. Krásy Sankt Peterburgu (ľudovo Pitera) sú ukázané najviac prostredníctvom tržníc, starého luteránskeho cintorína. Sem tam sa mihne i iná pamiatka, napr.bronzový Medený jazdec (pamätník cárovi Petrovi Veľkému) na žulovom podstavci. Mestom prechádza zvláštna prázdna žltá električka (prázdna ako hrdinovia filmu), byty pôsobia zanedbane a ošuntele, všade plno fliaš, ubližovania ženám, ich poddajnosti násiliu, všade samá šlapka alebo bezdomovec. Alebo mafiánsky vydierač a násilník. Ruský štandard. Русский Стандарт. (25.08.2020)

Nečakajte žiadny nablýskaný film v štýle G. Richieho. Toto je ruská drsná škola s výborným a pohodovým Sergeiom Bodrovom v hlavnej úlohe, ktorý všetko rieši s chladnou hlavou a ...brokovnicou, samozrejme. Veľká škoda, že už nie je medzi nami, to čo sa stalo celému štábu v Kavkazkých horách je neuveriteľná tragédia. 80%. (10.07.2011)

Hutně atmosférický film z mnohem špinavějšího a chaotičtějšího světa než známe, drsná studie chladnokrevnosti člověka, který nestačil vyrůst a jeho vnitřku snažícího se prorvat ven přes vrstvu ztvrdlou válkou a dsnými podmínkami. Když brilantně zahraný danila pije vajíčko, aby se zmátořil před sexem s tulačkou, ke kterému dochází skoro po slovní dohodě, poukazuje to na eho charaktr mnohem více, než kdž bez zaáhání střílí všechny záporáky. Film není o rychlé akci, není o záěrech špín, jenž stále zůstává na tváři světa - je o malém chlapci, který nemůže jinak než neustále utíkat před kulkami - a citlivých filmů o drsných věcech je málo. (24.03.2008)

,,BUĎ ONI NEBO MY, BRATŘE!“...... /// Danila má po vojně a nemá práci. ,,ZDECHNEŠ V BASE! JAKO TVŮJ NEŠŤASTNEJ FOTR.“ Když je mu jasný, co ho teda čeká, nezbejvá, než se vydat do Leningradu za Vítěnkou. Jsou stejný krve, nahrazoval mu tátu. A na světě nemá nikoho bližšího.... Líbí se mi ponurost Ruskýho světa. Život mladýho Danily není žádnej Discopříběh. Připomíná spíš ten z Mandragory. I díky tý ruský hudbě. A protože nedokážu psát takový ty kydy o tom, že je to nejdůležitější ruský "nemichalkovovský" film 90. let a že režisér i scénárista Balabanov ukázal svůj názor na to, co se koncem 90. let v Rusku děje napíšu jen, že se mi to líbilo pro svoji syrovost a realitu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, že v Rusku každej brácha nemusí mít príma bráchu. 2.) Kvůli Křídlům od Nautilus Pompilus bych i zabil. 3.) Nevím k čemu je dobrá brokovnice s uřízlou hlavní a hřebíky bez hlaviček. 4.) Thx za titule ,,jilekl“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (19.08.2011)

Stará dobrá drsná ruská škola. Old school tvrdých ulic. Film se nese na vlně podobné Bumer (2003). Po shlédnutí mám pocit, že se jedná tak trochu o ruského Švejka, co umí zabíjet. Melancholická linie ošklivých událostí odráží ruskou kulturu z nižších pater společnosti. Pro tento styl filmu je třeba mít speciální místo v srdci. (29.08.2016)