Stopa kamenů

Mne by taky zajímalo, kde soudruzi z NDR udělali chybu... Trezorové filmy 60. let s kritickými pohledy na společnost mám až na výjimky v oblibě, Franka Beyera jsem doposud vnímal jako nejzajímavějšího východoněmeckého režiséra (díky válečným dramatům s tématem holokaustu Nahý mezi vlky a Jakub lhář) a Manfred Krug mě před časem zaujal jak ve vážné poloze v Boxerovi a smrti, tak v komické roli v Ukradené bitvě. Stopu kamenů jsem chtěl vidět už minimálně tři roky, ale nebavila mě. Chápu poselství filmu, vnímal jsem to, proč se 23 let nesměl promítat, ale zároveň jsem se u něj povětšinou nijak výrazně nebavil ani neprožíval drama... a nejsem si jist ani co z toho tvůrci přesně více chtěli. Scény plné schůzování, prověřování kádrového profilu, řešení morálních zásad komunistické strany měly dát vzniknout sociálnímu dramatu s pachutí nesmyslné absurdity systému, provokativní eskapády Kruga a jeho kolegů měly pak dodat jakýsi svérázný humor, který později zase vystřídá poněkud zezáživná romantická linka s milostným trojuhelníkem. Dohromady vznikla mozaika povětšinou krátkých útržků, která vytváří v jistých ohledech zajímavý celek s dobovým svědectvím, ale pro mě spíše nevyrovnaný a hlavně příliš rozvláčný, než úderný. Ztráta času to vyloženě nebyla, ale příště těch 135 minut určitě ztrávím jinak. 55% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (19.03.2021)

DER FILM 2009 - Spur der Steine / Stopa kamenů (10.10.2009)

Veľkorysý projekt východonemeckej kinematografie podľa rovnomenného románu Erika Neutscha nemal na ružiach ustlané. Ako mnoho podobných snímkov zameraných na ostrú satiru socialistického plánovania a kádrovania, aj tento bol pár týždňov po premiére uzamknutý v trezore. Beyerova adaptácia je vtipnou satirou odohrávajúcou sa na stavenisku, kde partia pod vedením Hannesa Ballu ( výborný Manfred Krug ) síce neuznáva komunistické praktiky riadenia, ale dosahuje vynikajúce výsledky, tak mu jeho úlety tolerujú. Celý film je v podstate rektrospektívou, v ktorej je divák svedkom kádrovania komunistického šéfa Horratha, lebo prekročil stanovené morálne zásady. Je to vzťah s inžinierkou Kati, ktorá sa postupne páči aj Hannesovi. Vznikne zaujímavý a trochu netradičný milostný trojuholník, ktorý nie je atakovaný len samotným osobným rozmerom, ale aj všadeprítomným socialistickým poňatím morálky. Film je natočený v krátkych obrazoch a s prihliadnutím k veľkej stopáži navodzuje pocit mnohovrstevnatosti deja. Je však kompaktný, dej drží pokope a pamatníci oných čias si určite s úsmevom zaspomínajú na tie podivné časy. Prvý komentár. (14.03.2015)

Film  natočený na základě románové předlohy Erika Neutsche o životních a pracovních podmínkách v Německé demokratické republice 60. let, vyprávěný skrze milostný příběh dvou mladých lidí Hannese (Manfred Krug) a Kati (Krystyna Stypulkowska). Zatímco zpočátku byl film široce propagován a vzbuzoval velké očekávání, opozice v rámci ministerstva kultury do dění zasáhla. Plakáty a další reklamy byly odstraněny  a konzervativní noviny Neues Deutschland byly jediné, kdo mohl zveřejnit recenzi. Premiéru filmu narušovali diváci, kteří během projekce křičeli odmítavá stanoviska. Totéž platilo pro většinu projekcí v Berlíně a dalších městech. Předpokládá se, že tyto protesty byly tajně organizovány ministerstvem kultury, protože vyústily ve zmizení filmu z kin do tří dnů. (31.03.2021)

Nikdy ma nebavila NDR a ich filmy. najhorsi bol Mojko Ritic : 50 % (29.12.2019)