Tři mušketýři: Královniny přívěsky

Jako skalní fanda americké (mezinárodní) adaptace z roku 1973 jsem šokována tím, jak moc se mi tahle nelíbí. Výhrady mám asi ke všemu, ale nejvíc k hereckému obsazení, protože jsem se za celou dobu trvání filmu nebyla schopná od sebe ty jednotlivé úlisné chlápky s knírem rozeznat. V tomto směru se blýskl pouze kardinál Richelieu, protože byl v červeném, aspoň za to dík. Ale zda je tamten knírač d'Artagnan nebo Buckingham, když si pořád mění šaty, to bylo opravdu nad moje síly. Taky mě docela rušila neustálá jásavá hudba, podivně historizující, ale nikoliv historická výprava a absence nějakého protipólu k neustálé snaze o vtip a srandu. Já chci taky temnou stranu síly. (04.07.2009)

Tohle letité zpracování nesmrtelného příběhu mi zase až tolik nesedlo a zřejmě hlavně díky Gérardu Barraymu, jehož d´Artagnan mě svým rozjíveným hejskovstvím až rozčiloval a jeho mušketýrští kolegové za ním moc nezaostávali. Naproti tomu milady Myléne Demongeot byla okouzlující. Je to francouzsky frivolní, ale na můj vkus až přemrštěně a tak dávám přednost Lesterově dobrodružněji laděné verzi. 70% (13.11.2011)

Má to takové staromilské kouzlo, ale když si vedle sebe postavím tuto verzi a slavnější verzi Richarda Lestera, druhá vítězí. Možná trochu ztrácí ve věrohodnosti některých soubojů, které jsou v této verzi na svou dobu až překvapivě věrné a dynamické (krom zrychlovaček během pěstních půtek), ale zase to vše nahradí výtečnou choreografií, komediálními prvky a zejména lepší gradací příběhu. Borderierův snímek je rozhodně příjemným reprezentantem dnes už klasické dobrodružné školy made in France. Typický svou panákovitostí, výpravností a šaramantním kouzlem všech hlavních hrdinů, kterým se prostě nemůže nic stát. Nechybí ani decentní humor, ale je přesně tak decentní, aby neshodila gloriolu hlavních postav. A tak před sebejistým seladonkem Barrayem dávám přednost neodolatelnému mlíčňákovi Michaelu Yorkovi, jehož ztvárnění D´Artagnana má podle mne větší kouzlo. (26.03.2004)

Vzpomínky na dětství a film v televizi i na malém vesnickém kině. Podle mě nejznámější a nejzdařilejší zpracování Tří mušketýrů v době, kdy francouzský film zářil na filmovém nebi. Skvělá režie, výprava, obsazení, pastva pro oko. Až banálně známé téma, ale neokouká se, má to šarm, švih a přitom to není žádná "akční" podívaná, ale film, který má hlavu a patu. Výborné šermířské výkony nedovedu dost dobře ocenit. Přátelství čtyř mušketýrů na život a na smrt, krásná paní de Bonauxieová (snad se to asi tak píše), prohnaná Milady de Winter a záludný kardinál Richelieu, ostatně, jako mnozí jiní kardinálové různých dob. A zločinný de Rochefort, jemuž zlo čišelo z očí. Samozřejmě pět hvězdiček. (06.09.2014)

Jak to tak sleduji, tak mezi fanoušky filmových zpracování Dumasova slavného románu se sformovaly dva poměrně vyrovnané tábory. Jedni mají za to, že nejlepší adaptací je snímek s hvězdným mezinárodním obsazením v čele s Michaelem Yorkem, druzí velebí francouzskou verzi s Gérardem Barrayem. Já si myslím, že jsou zdařilé obě (i v celkovém průměru se liší o jediný procentní bod) a určitě jseu to dva nejlepší počiny na toto téma. U obou pak nalezneme větší či menší odchylky od předlohy, ale ne zas takové, aby příběh zcela zdeformovaly, jako se to podařilo v mnohých jiných případech. Ani jednu z verzí však nevidím na plné hodnocení - tuto z Barryyem konkrétně pro občas nevydařené komické scény a hlavně pro neuvěřitelně odfláknutý a urychlený konec (nejvíce jsem zíral, když d´Artagnan pár momentů po smrti své lásky odjížděl do boje ve výborné náladě a s širokým úsměvem na rtech). Co bych naopak kromě solidní výpravy, pěkných kostýmů a na rok 1961 celkem povedených šermířských soubojů vyzdvihl je herecký výkon a fyzické dispozice M. Demongeot v roli zrádné Mylaydy:-) (07.08.2009)