Paní ministryně

Americká napodobenina dánské Vlády. Po několika dílech mohu konstatovat, že je to sice přepísknuté velmi, ale taky velmi vtipné svojí americkostí, ve všech směrech. Realističnost nula, ale to nevadí, prostě sexy postarší matka od rodiny šéfuje rodině a taky skoro celýmu světu a my jí držíme palce, aby tu demokracii rozšířila. 3 - 4. (29.07.2019)

Pilot: Tenhle žánr nepřináší nic nového, ale zpracování se jeví nadprůměrné. Mohou za to sympatičtí herci a vtipné dialogy. Uvidíme, jestli zápletka bude stát za to, protože na zachraňování koček z arabských stromů zvědavá nejsem. Pobavilo mě, jak byla ČR zařazena spolu se Svazijskem mezi malé otravy. Na Madam secretary jde hezky vidět americká nabubřelost ve vztahu k malým zemím. Respektujeme práva a svobody ostatních jenom tehdy, pokud se shodují s naším právem a morálkou. Po pár dílech: Končím s tím. Zápletky jsou ve stylu: v nějakém nedůležitém státu se něco nemorálního děje a USA se do toho nemůže či nechce míchat. Ale je nemorální stát stranou, a tak hlavní hrdinka udělá vše, aby zlo napravila, a používá k tomu svou pozici či úplatky ze statní kasy nebo službičky. Takže USA pokaždé "saves the day" a já už mám toho amerického sebelaskání dost. (25.09.2014)

Vůbec nejde o špatný seriál - solidní herci, skvělé zpracování, politika táhne... Pár dílů ale stačilo a pravidelně se dívat nebudu. Proč? I když totiž nemám žádnou zásadní výtku, tak Madam Secretary nepřináší vůbec nic nového a to je u seriálu, který by měl divák týden co týden nedočkavě vyhlížet, docela problém. (17.10.2014)

Dojmy z počátku série se podstatně změnily a nezbylo mi, než můj původní komentář vyčítající seriálu hlavně programově tupou agitku smazat. Nakonec mi naopak na Madam Secretary nejvíc lezla krkem nucená pohoda a odlehčený tón, protože na pozadí stále plynoucí hlavní příběhová linka série je mnohem zajímavější, než hašteření mladých, krásných a dokonalých asistentů titulní postavy ve vládních kancelářích, a to i třebaže jsou někteří herci v hlavních rolích sympaťáci. Jenže ústřední děj sice začne houstnout už zhruba v polovině první řady, ale vyvrcholí předčasně už ve skvělém šestnáctém díle, jen aby zbytek epizod dojížděl na zažitém epizodickém standardu. (27.09.2014)

No House of Cards to na jednu stranu opravdu není. Ale jinak to není vůbec špatný seriál o zákulisí americké zahraniční politiky. Hlavní postava (nová ministryně zahraničí Elizabeth McCorde) je lidsky velmi sympatická, jakoby se vůbec nehodící do politiky. Hodně prostoru je zde věnováno jejímu rodinnému životu, což je ze začátku docela příjemné zpestření, protože tato vypravěčská linka nabízí i vcelku humor. Bohužel postupem času humoru ubývá a vše se nějak divně propojuje s tou "politickou" linkou, hlavně proto, že muž hlavní postavy je profesorem náboženství a zároveň tajným agentem, což na mě působilo poněkud nevěrohodně. Naopak velmi věrohodně je konstruována většina zahraničně politických zápletek, které musí paní ministryně řešit (většinou úspěšně). Setkáváme se zde s problémy na středním východě, v Rusku, v Číně či v Africe. Pokud máte chuť se podívat do zákulisí diplomacie, tak tenhle seriál mohu vcelku doporučit. (16.05.2017)