Thrash metal (E15)

Já už si svůj díl zlosti vybrala u punku a docela dlouho mi trvalo, než jsem se z toho vzpamatovala. Doufala jsem, že horší to už nebude. No, naštěstí nebylo, ale asi to bude tím, že nejsem žádnej zarytej thrash-metalista. Přes metal je u nás manža. Takže jsem se ho zeptala, koho by tak jako představitele viděl. Odpověděl, že Arakain. Protáhla jsem hubu a řekla, jestli by nevěděl o něčem míň pravěkým a trošku divočejším. Řekl: "Debustrol." S nadšením jsem souhlasila, bo obzváště Vyhlazení já moc ráda. Byla jsem zvědavá, koho nakonec uvidím. Zklamání přišlo v podobě Exorcizphobie - musela jsem si to teď vygůglit, protože název jsem do rána zapomněla - dál je budu familiérně titulovat "mlaďoši". O existenci této bandy nemám ani potuchy a velmi rychle na ni taky zapomenu. Naštěstí se záhy objevili Debustrol. Jinak bych to ani nedokoukala. Tušila jsem (z prvního dílu), že mi zase budou ukazovány dva protipóly. A taky že jo. Mladoši jsou již uvědomělými muži, kteří vyučují budoucí generace, udržují si fyzičku běháním a jízdou na skatu, chodí do jídelny pro oběd (zřejmě nějaký výživný obilný klíčky a dýňová polívka) a pilně trénují ve svém nádražním skladišti. Když jedou na koncert, pečlivě se na to oháknou do metalových uniforem. Já myslela, že džísky s nášivkama už nosí jen prehistoričtí šedovlasí metalisté, ale ono to koukám je zas mezi mládeží v módě. Po koncertě se pak odeberou do svých nudných domovů, kde dál pilně s počítačem cvičí na kytary a sní o tom, jak by se vymanili z našeho prohnilýho systému. Zasraní pozéři. Debustrol, tak to už je jiný kafe. Ti si žijí svoje metalové životy v klasických černých hadrech (obzvláště mě potěšilo, že Kolinss chodí ve stejném triku jako já - Ramones) a z hospody jedou na koncert a pak zas do hospody. Zkoušku dají tak maximálně před koncertem a pak už jen s mlácením hlav hrají songy, u kterých by se kdejaký ateista začal modlit. Někteří z nich už to sice zvládají hůř, ale když se po chlastu někam upadne a druhý den hraje, není se co divit. To je metal. Jenže to je asi tak všechno. Dokument nemá opět žádnou vypovídající hodnotu (alespoň na začátku dojde k představení kapel), žádný titulky se jmény, žádný rozhovory, žádný názory fanoušků... no, to bych se asi upsala ... prostě se jen pár hodin chodí nesmyslně kapelám s kamerou za řití. A když už jsme u té prdele, tak mi připadlo, že Kolinss tomu dal fakt stylovou tečku. To si o tomhle formátu myslím i já. Jednu hvězdu dávám za Debustrol, jinak bych tomuto dílu o thrash dala klidně trash! Jsem zvědavá, kdy ten obsah někdo opraví... (18.06.2015)

Silně homevideo dokument, který působí dojmem, že to točil někdo, kdo trashmetal nesnáší. __ Dokument představí všeho všudy dvě české trashmetalové hudební skupiny. A to poměrně banálním způsobem. A tak mi jako nejzajímavější přišly ty džísky s nášivkama a skutečnost, že i TM hudebník je schopen vyučovat děti na ZŠ. Co mi vyloženě chybělo: pár slov k textům, postojům a názorům hudebníkům, něco o samotné hudbě pro ty, co se v tom nevyznají, něco o fanoušcích a trashmetalové scéně v ČR. Tj. prakticky vše, co v dokumentu nebylo. Když přičtu rádoby artovou kameru, zbytečně natahované, či opakující se záběry, bezobsažné rozhovory, je z toho nuda a pocit ztráty času. (22.12.2015)

U většiny dílů Kmenů jsem se dokázal víceméně ztotožnit jak s hodnocením, tak i jednotlivými názory (komentáři) uživatelů, ale tady půjdu proti většině. Tentokrát jsem byl „docela“ spokojený s pojetím dokumentu, tedy alespoň co se „hudební části“ týká. Je ovšem pravdou, že režisér si s tím mohl vyhrát daleko více, ale už jsem si u jeho předchůdců zvykl, že tyhle rádoby dokumenty o městských subkulturách mi většinou absolutně nic nedají (tím myslím fakta, díky kterým bych více danou subkulturu poznal, nebo se o ní něco zajímavého dozvěděl). Takže když už obsah za moc nestál, alespoň jsem si užíval hudbu. V mládí jsem podobné koncerty/festivaly objížděl docela často, takže z nostalgie dám průměrné hodnocení. Nevím, proč tu mnozí vyčítají, že se jde ze zkušebny rovnou na pivo a pak se ožerou i po koncertě – to dělali a dělají všichni, jen kokoti co prosedí celý den u počítače a pičují, ví o jejich životě úplné hovno!!! (22.06.2015)

Máničky drhnou koncert. Střih. Zlitej fanda paří na zemi. Střih. Máničky chlastaj v hospodě. Střih. Jiný máničky hrajou koncert. Střih. Máničky zkouší. Střih. Máničky mluví jak debilové. Střih. Máničky komunikují všemi tělesnými otvory. Střih. Konec. /// Já mám tedy dojem, že by měl dokument buď něco říct, nebo nás konfrontovat s (jiným) osobitým náhledem na věc - ne jen ukazovat to, co jsme před lety v epičtější, zábavnější a důstojnější formě zažívali vždy, když jsme v pátek seděli zlitý v libovolný knajpě. (25.06.2015)

Petru Hátlemu se podařilo neproniknout do thrashové subkultury. Každopádně zvládl předvést, že členové Debustrolu kalej minimálně stejně jako frontman Plexisu z dílu o punku. Už samotný výběr thrashe mě zarazil. Nebyl by zajímavější black, jehož posluchači jsou opravdu do značné míry uzavřená metalová komunita? Snad to moc lidí nevidělo, o thrashi ani jeho fanoušcích či interpretech se tu nedozvíte ani to, co se píše nahoře v obsahu (30%). (20.06.2015)