Thrash metal (E15)

Škoda. Na thrash jsem se těšil hodně a nevyplatilo se. U dokumentu o dokonale vyhrazeným žánru bych čekal adekvátní tempo a říz, ne tuhle nedovařenou kaši. Rád jsem se podíval do zákulisí Debustrolu, ale co jsem se dozvěděl? Že si Kolins v klidu usere? Že to mají muzikanti těžký? Poprvé z celých Kmenů musím hodnotit úplně nejníž - a jsem z toho zklamanej, protože tahle subkultura má pro dokument mnohem větší potenciál, což se podařilo zachytit aspoň u záběrů s nášivkama. Dávno už nejsem metalista, ale ani trocha té nostalgie na mě navzdory očekávání nedejchla. Škoda. (17.06.2015)

Ať jdou do řiti s nějakým artem, když to má ve výsledky nulovou vypovídací hodnotu. Už když na začátku jebli přes celou obrazovku bílej text, kterej byl místama na světlým pozadí úplně nečitelnej, tak jsem věděl, že to bude o prdeli. A bylo. Půl hodina chlastání a pseudouměleckých záběrů na to, jak někdo kouří na balkoně, proložená třema písničkama. Nevědět, co je to thrash metal, tak to po tomhle "dokumentu" nevim dál. (18.06.2015)

Silně homevideo dokument, který působí dojmem, že to točil někdo, kdo trashmetal nesnáší. __ Dokument představí všeho všudy dvě české trashmetalové hudební skupiny. A to poměrně banálním způsobem. A tak mi jako nejzajímavější přišly ty džísky s nášivkama a skutečnost, že i TM hudebník je schopen vyučovat děti na ZŠ. Co mi vyloženě chybělo: pár slov k textům, postojům a názorům hudebníkům, něco o samotné hudbě pro ty, co se v tom nevyznají, něco o fanoušcích a trashmetalové scéně v ČR. Tj. prakticky vše, co v dokumentu nebylo. Když přičtu rádoby artovou kameru, zbytečně natahované, či opakující se záběry, bezobsažné rozhovory, je z toho nuda a pocit ztráty času. (22.12.2015)

sklamaný sklamaný sklamaný... alebo skôr nasratý, nasratý, nasratý? dovolím si tvrdiť, že je celkom trúfalosť nakrútiť takýto dokument práve v období, keď thrash metal zažíva "znovuobjavenie" a mnohé kapely sa k nemu vracajú a poslucháči detto a dokonca si viem predstaviť ľudí, ktorý boli v 80tych rokoch teenageri ako im pri večernom pozeraní kmenov na ČT ide jed aj ušami, keď vidia ako ten thrash niekto dovrzal. Je jasné, že takouto hudbou sa človek neuživí, hold nie je to mainstreamová záležitosť, ako v tých 80tych a je fajn ukázať snahu o to, ako sa tí muzikanti snažia hudbou zarobiť, ale toto skôr bolo depresia na balkóne s cigaretou... na druhej strane výber protagonistov nebol vôbec tak dobrý ako pri punku. (25.06.2015)

Předem jsem se zařekla, že se kvůli takovým blbostem nebudu rozčilovat, ale nakonec si nemůžu pomoct. Vždyť to ani nevypadá, jako by to stříhal profesionální střihač! Random výlet na základní školu s dlouhovlasým pánem nedává žádný smysl, protože divák potom nedostane šanci si ho pořádně prohlédnout nebo poslechnout v metalovém prostředí a spojit si ho alespoň s některou z těch kapel (těch pár vteřin, kdy předtím zdálky hraje se prostě nemůže počítat, protože tam není přes vlasy skoro k poznání a na první pohled si určitě nikdo nespojí, že to je ten samý člověk). Vysoká hra na umění utopená v absenci jakéhokoliv obsahu. Proč takový konec? Jako oslava toho, že se tam ani předchozí půlhodinu nic nedělo? Měla bych asi zhluboka, zhluboka dýchat. Možná to tak prázdně působí proto, že preference hudebního stylu ještě nedělá z lidí subkulturu s filosofií. Trochu, ale jenom trochu mě dojal zpěvák té Exorcisphobie, ale i tak ty věci s ním vypadají jako podle pokynů "a teď tam prostě stůj a nic nedělej/a teď si tady prosimtě sedni, ať tě máme klidného a meditujícího u posečené louky". Věrnější a plastičtější obraz thrash metalu představuje i Ozzák v sitcomovém Comebacku. (19.06.2015)