Kmeny

Jednotná forma a vyprázdněný obsah. Mám pocit, že současní čeští dokumentaristé nikdy neslyšeli o dramaturgii a navíc nedokáží sdělit základní myšlenku, kterou měli v zadání - představit nám jednotlivé subkultury a jejich hodnoty. Ve většině případů jde vidět, že tvůrci nemají o jednotlivé aktéry zájem - v některých případech je podezírám z toho, že se jim vysmívají. Na jednu stranu je zde snaha o to vytvořit pocit jakýsi autenticity, což jde ale těžko když je zároveň staví do stylizovaných portrétů a cool zpomalených záběrů. Je pravda, že některé díly se tomuto schématu vymykají (graffiti), ale informační hodnota zůstává stejná. P.S. Vzkaz pro kameramany - já vím, že když si půjčíte kameru která umí přes 200fps, tak vám to nedá a chcete tam těch slow motion záběrů narvat co nejvíc, ale točte prosím vás alespoň něco, co se hýbe. (11.06.2015)

ojedinělý dokumentární cyklus s velkým potenciálem, který sráží především značně kolísavá kvalita jednotlivých dílů. možná měli nechat točit jen schopné režiséry. některé díly se snaží pouze neinvazivně ukázat obrázky ze života jednotlivých subkultur a funguje to (pro mě zejména hooligans), jiné jdou tradičnější cestou a také to funguje (cosplay, rainbow), jiné díly jsou jednoduše nudné k uzoufání (graffiti), nebo nedokážou říct vůbec nic o dané subkultuře (metal, tattoo). z tématu se určitě dalo vyždímat víc. i tak je to jediný pořad za poslední rok co mě v televizi zaujal. (04.07.2015)

Převedení kmenů do televizní podoby slibovalo velké věci. Přiblížení, osvětu a možná i zapojení se do subkultur, z niž mnohé melou z posledního a jistě by dříve zmíněné ocenily. Ano, "práce, nákupy a spát" není subkultura, ale tento, řekněme životní styl, má nejvíce aktivních členů (já to mám naštěstí bez těch nákupů) a někdo by mohl touto cestou dostat chuť na změnu. Nakonec však diváci dostali pouze sestřih nic neříkajících artových záběrů, při kterých si vzhledem ke krátké stopáži snad každý musím klepat na čelo. Pak skutečně nezbývá prostor na nějaké sdělení o daném kmenu či jeho členech. Už úvodní Punk se mi nezdál úplně dotažený, ale oproti dalším skvostům patří k tomu nejlepšímu. Nastíní jeho historii, možné cesty, hodnoty, polemizuje nad současností a nechá vyjádřit pár členů, což se pak nepovede už skoro v žádném kmenu. K tomu lepšímu lze zařadit ještě Rainbow, jehož členové dostali slušný prostor k vyjádření, dále Skinheads, kde se tvůrci snaží ukázat skutečnost a ne českou "Landa" představu o nich a pak samozřejmě Cosplay, vrchol celé série, který navíc netrpí neduhem většiny ostatních dílů. Tím samozřejmě myslím to, že sice ukazuje zvláštní lidi, ale jejich vykreslením a samotnou atmosférou dílu netlačí diváka k tomu, aby je měl za magory, ale naopak s nimi sympatizuje. Nejhůře v tomto ohledu dopadli metloši, kteří jsou od teď synonymem pro smradlavého burana. Kritizovaný díl Hooligans je sice ukázkou lidského odpadu, ale ze sociologického hlediska nejde nic vytknout. Pozorovací metodou předkládá přípravy, cestu i samotné fandění na zápasech a ta jednoduchost je vidět z každého záběru. Opíjení se před vlastním dítětem a buranský zpěv sprosté odrhovačky jsou jedním z vrcholů celých Kmenů. Především však předkládá ukázku těch hooligans, které si každý představí, ale naštěstí málokdo potká, těch, kteří se z nudy musí každý víkend někde pokopat, protože jim z té výrobní linky už hrabe. Všechny díly do odpadu sice nepatří, ale to artové peklo a obsahové prázdno (vlajková loď rozhodně Graffiti) si nic jiného nezaslouží. Díl, který to u mě celé zlomil, byl rozhodně ten s "hackery". Všichni samozřejmě čekali kyberzločince a oni nám ve jménu artu naservírují geeky hrabající se v elektrobordelu a sestavující z něho zbytečné hračky pro ukojení svého ega. Rád bych ještě zmínil naprosto revoluční (v tom nejhorším slova smyslu) pojetí dokumentu v případě Straight edge, kdy režisér použil z velké části záběry z brainstormingu, v jehož úvodu jasně naznačil, že absolutně neví kudy kam a hned první jeho nápad byl Vladimírem i hlavním protagonistou smeten ze stolu, takže znovu zůstalo jen u artových záběrů (někdo dlouho jde, někdo čumí do blba). Plus ta naprosto zbytečná účast člověka, který za celou dobu režisérova vaření z vody neprohodil jediné slovo! Tahle mladá generace dokumentaristů se může jít zahrabat. Propadák roku. (11.04.2015)

Po prvních třech dílech mám pocit, že tvůrci hrají soutěž, kdo toho dokáže k tématu říct míň a kdo dokáže líp zpochybnit, že něco jako městské kmeny (aka subkultury) skutečně existuje. Punk - přehlídka několika náhodných tváří v náhodných rozhovorech o náhodných věcech (ale pořád ještě poměrně k tématu). Hooligans - záběry zpívajících polonahejch exotů střídaj záběry oblečenejch exotů, kteří si chtěj dát do držky (a to je vše). Rap - několikadenní stalkování jednoho až dvou raperů, kterak si vybíraj boty a jedí oběd přímo z pekáče, přičemž k tématu - překvápko! - neřeknou vůbec nic. (20.03.2015)

Myslím, že v tuhle chvíli můžu s čistým svědomím hodnotit, protože těch posledních pár dílů už to nevytrhne. Půlhodinová stopáž je vražedná i samospásná zároveň, protože sice na jednu stranu brání proniknutí pod povrch, ale podělá-li se to, je 30 minut snesitelná doba i na blbej dokument. Vlastně jediné dva díly, kterým se povedlo dohrabat se k nějaké podstatě jsou rainbow a cosplay, také výrazně ční nad ostatními. Fakt, že místo na takové meatheads se je i po těch letech pořád lepší podívat na Železnýho Schwarzíka je výsměch sám o sobě. Tvrzení, že v některých subkulturách se už k hodnotám apod. ani nedá dojít je podle mě jenom averzí vůči konkrétní subkultuře. (V případě některých jsem se sama neubránila podobným myšlenkám.) Jde hlavně o to vybrat si z davu ty správné lidi, kteří dokáží svoje zaměření poutavě zprostředkovat. Docela chápu snahu některých tvůrců vybírat si už tak v rámci minorit ty opravdové exoty, mám ale pochybnosti o tom, jestli je z hlediska relevance tenhle přístup skutečně vhodný... (01.06.2015)