Godzilla II Král monster

Asi budu znít jako kacíř a koleduji si o to, že do mě Godzilla cvrkne, ale ta z roku dva tisíce čtrnáct byla lepší. A opět budu znít jako hříšník, ale i lidský postavy byli v té předchozí Godzille lepší, tady za zmínku a celkový respekt stojí hlavně Ken Watanabe, který ve filmu hraje božsky. Ve filmu je i dost momentů, které působili naprosto úžasně a heroicky, dost tomu pomáhá i soundtrack, až se mi párkrát zježily chloupky i na místě, na kterém bych to nečekal. Ale tenhle film, je prostě až moc Hollywoodský, zatímco předchozí film se snažil držet při zemi a všechny své karty hned neukázat v prvních dvaceti minutách a to velký si šetřil až na konec. Tady těch velkých věcí, velkých monster a velkých akčních scén, je dost už od začátku, což je právě chyba, jelikož tomu v polovině začne docházet dech, ale naštěstí finále se drží v té napínavé rovině. Lidských postav je tady až moc a co se s nimi stane vás ani moc nezajímá, samozřejmně až na Kena Watanabe. I první film v tomhle případě vede, Aaron Taylor-Johnson sice nehrál bůhví jakou postavu, ale film ho uměl dobře podat, takže sem s ním lépe ztotožnil. Samotná Godzilla je trochu naivní a mohla být víc údernější. Kameraman si z nějakého neznámého důvodu, řekl, že bude fajn narvat každému monstru do nosních dírek kameru, to asi aby to působilo epicky. Soundtrack je úplně parádní. (13.06.2019)

Nápad urobiť z Godzilly, King Konga a spol. spojené univerzum pokladám za geniálny. Do druhej Godzilly sa zjavne šlo naplno, s patričným rozpočtom, ambíciami a v neposlednom rade je natočená vážnejšie a veľkolepejšie, ako mnohé oscarové drámy. Napriek tomu ma zaskočilo, ako veľmi ma nebavila. Už počas prvej polhodiny som sa príšerne nudil. Pritom ono to nie je zlé, herci idú naplno (druhou stranou mince je, že postavy sú nezaujímavé, čiže herecká snaha vychádza vnivoč, keďže Chandler, Farmiga a spol. nemajú čo hrať), efektov sú tony a sú dobré, monštier sú tiež tony, stále sa niečo deje. Ale nie je to ono, vôbec to neodsýpa a scenár je odsunutý na vedľajšiu koľaj (čo mi u jednotky a Konga: Ostrova lebiek neprekážalo). Nevadí mi absencia humoru (skôr naopak, čím vážnejšie, tým lepšie), ale skrátka nesadlo mi to. Každopádne snímka v rámci svojho žánru vôbec nie je zlá, atmosféra je temne apokalyptická, vizuálna stránka OK, páčil sa mi Charles Dance, páčilo sa mi, že nie každý gigant je automaticky zlý a ešte viac sa mi páčilo, že monštrá sú prezentované s posvätnou úctou. Sú to titani a giganti kedysi vládnuci svetu. Teraz by ho mohli prinavrátiť do pôvodných koľají, očistiť ho a vrátiť mu zmysel, ktorý mu ľudstvo vzalo. To je skvelá myšlienka. (15.09.2019)

Tenhle monsterverse je zatím raritní ukázkou variabilních filmařských postupů, které jednotlivé filmy vzájemně značně diferencují. Godzilla (2014) byl možná nejosobitější blockbuster dekády, který chytře vázal dění na vizuální perspektivu postav a bezvýslednost jejich konání, Kong: Ostrov lebek zase nabídl přímočaré a formálně nadnesené dobrodružství s důrazem na lidské činy (které vše obrací k horšímu). Třetí pokračování s ohnivou ještěrkou v hlavní roli se vydává někam mezi - z jedničky si bere seriózní snahu o osudovost a zobrazení nicotnosti lidských aktérů, od Konga zase přebírá vypravěčský drajv, větší prostor pro střetnutí monster (nebo s monstry) a aktivnější lidskou účast v partii Titánů. A asi nemusím oddalovat tvrzení, že oscilace mezi dvěma takto různými přístupy vytváří dost neosobní přístup a často poněkud zjednodušuje, možná až oslabuje jednak charakter monstrózních střetnutí, jednak úděl a motivace lidských hrdinů. Katalyzátorem děje je totiž skupinka lidí, jejíž význam však postupně slábne a nakonec zcela ustupuje protlačovaným rodinným poutům a oné bezbrannosti tváří v tvář všemocným titánům. Kladné postavy se zase snaží celou dobu aktivně jednat, jenže svými činy (které ale naštěstí většinou nejsou hloupé ani naivní, naopak srozumitelně motivované) jen naplňují potřebnou funkci oddalování vyvrcholení (na rozdíl od jedničky, kde se postavy na vyvrcholení jen snažily připravit). Na druhou stranu vyprávění náramně odsýpá a rytmicky zasazuje monumentální akční sekvence do příběhu, který systematicky přešlapuje mezi subjektivním sledováním všech hrůz a škody monstry napáchaných a mezi obdivováním Godzilly, jejíž ikonický obraz film rozvíjí a stupňuje. A jednotlivé zvraty na sebe plynule navazují a v podstatě dávají smysl, byť je často zjednodušuje šíleně rychlé přesouvání prostorem a samozřejmě ona nerozhodnost, jakým dominantním směrem se vydat. Jednotlivé scény a jejich inscenace jsou sami o sobě skvělé a je velká škoda, že se kolem nich úplně nepovedlo uzavřít soudržnější dějový oblouk. Rozhodně ale pořád zajímavě řešený přístup k rozsáhlé mytologii světa, na nějž si někdy rád posvítím znovu. 70% (08.06.2019)

Millie a jej paradoxne úplne zbytočná postava, vytvorená len z toho dôvodu, že to dievča je momentálne v kurze, si to celé kradne pre seba, a rozžiari každú zmnoha scén, v ktorých sa ako hlavná postava (?) objaví. Mne ako fanúšikovi to robilo dve hodiny radosť, aj napriek tomu, jak hlúpy ten film miestami je. Značne slabšie ako predošlá Godzilla, aj ako Kong, ale ako hovorím, je tam Millie s jej trademarkmi. (04.08.2019)

Nic bombastického, ale příjemná ekologická agitka prošpikovaná populárními monstry. Mothra je krásná, když rozevře svá zdánlivě křehká křídla, Rodan rozsévá ohnivou zkázu a King Ghidorah je prostě král! Ze zbývajících sedmnácti zmiňovaných monster jich během filmu zahlédnete jen pár a většinu na monitorech, tam se ale mihne i Kong. Nevím, jak kdo, ale já se vydal do kina na souboje oblud. Jasně, mohl bych naříkat, že se bily většinou jen krátce, ale nechť. Nejlepší ze všech byl samozřejmě tříhlavý Gidorah, který má ode mne deset hvězd. Lidi až tak důležití nebyli, ale Ch. Dance mohl dostat mnohem více prostoru. Drak stojící na vrcholu sopky je jedním z nejkrásnějších obrazů. Jen jsem čekal poněkud ničivější devastaci měst v přímém přenosu, ale vyvažuje to u mne podmořská cesta. Celkově jsem byl spokojený a 3,5* zaokrouhlím nahoru. (31.05.2019)