Návrat sedmé roty

Taká ľahšia komédia podobnej úrovne ako prvá časť. Tiež trvá trochu dlhšie, kým to začne byť viac zaujímavé, ale keď už sa dej presunie na zámok, jedna vtipná scéna strieda druhú. Vyzdvihnem hlavne matracové scény a potom tie na vlaku. Zo začiatku som si nevedel zvyknúť, že jednu z 3 hlavných postáv hraje iný herec, ale zrejme to bolo k dobru a nový predstaviteľ Tassina je predsa len lepší herec. (12.08.2021)

Choudard, Pithivier a Tassin se vracejí se svými komickými eskapády z doby druhé světové války. Za předešlým snímkem nijak nezaostávají a v divákovi opět budí smích. Dokonce jsou i daleko zábavnější, což z tak hrůzné doby uměli jen Francouzi. Nic nespadá do trapnosti, ani naivitě. Nestárnoucí komedie je dalším skvostem francouzské kinematografie. (15.08.2014)

Klasická príjemná francúzska komédia s partiou smoliarskych vojakov, ktorí sú v jednom kuse na úteku. Problém je, ako sami konštatujú, že každý útek trvá maximálne 5 minút. Štandardne dobrá dobová produkcia a dobrí herci majú našliapnuté k celkom dobrej zábave. Gagov stále nie je nejako príliš veľa, ale stále sa niečo deje aj keď dnes to až také smiešne nie je. Legendárna je však scéna s matracmi, únos vlaku a týpek čo počas celého filmu vyhadzuje mosty do vzduchu. (02.01.2024)

Sú filmy neobmedzene pozerateľné (nadčasové) a filmy pozerateľné iba v krátkom časovom úseku histórie i veku diváka. Návrat patrí do druhej skupiny. To, že som si ho pozrel neznamená môj návrat k starým priemerným filmom, iba rezignáciu na to, že v tomto teple sa nič zmysluplné nedá pozerať. Aj keď je to označené ako komédia, pousmiatie bolo maximom, čo ma počas sledovania postihlo. Intelektuálne náročná úloha aký drôt na aký gombík mi pripomenula podobnú scénu Riggsa a Murtougha v Smrtonosnej zbrani. Pretože som film pozeral na pol oka a počúval na pol ucha, dalo sa to vydržať. (15.06.2019)

„Válka není nic oproti paní Cluziové. Jestli vás uvidí, jak ničíte most, to radši vyleťte do vzduchu.“ Z Lamoureuxovy trilogie o Sedmé rotě je „Návrat“ mým nejoblíbenějším dílem a zároveň jediným, kterému dokážu dát 4 hvězdičky. Snad jen několik hluchších míst a vzpomínka na dost bídné dojmy z prvního dílu mi brání jít s hodnocením ještě výš, ale nakonec jsem té věčně prchající rozervné trojce pod vedením Pierra Mondyho /Broudier z Les copains 1964/ docela přišel na chuť. Hláškami a vtipnou akcí naplněnou komedií nás provází od začátku i samotný režisér a to v postavičce plukovníka s náročným úkolem propojování drátů k vyhození mostu. Jo, dráty a knoflíky mě spolehlivě znovu rozesmáli stejně jako operace útěku na zámku provedena s matracemi nebo (zdánlivě vážná) šachová partie s německým oficírem. Závěrečná „frankenheimerovská“ akce s vlakem působí na čistokrevnou komedii 70. let oproti předchozímu ději až nebývale realisticky, dokonce i Lefebvre dokázal zvládnout sehrát akční part bez přidané hodnoty nechtěné srandy, takže celá působí i po letech napínavě, s několika pečlivě promyslenými vtipy. 85% (02.02.2021)