Ztracen 1945
Obsahy(1)
Film Ztracen 45 je nevšední příběh jedné z nejvýznamnějších českých uměleckých rodin 20. století, do něhož nám dávají nahlédnout osobní a cestovní deníky ženy Josefa Čapka. Deníky Jarmily Čapkové z let 1932 – 38 a 1945 – 47 svědčí o její pozoruhodné niterné proměně. Začínají obyčejným zklamáním z vychladlého manželství a končí zoufalým hledáním ztraceného muže v troskách nacistického Německa. Film rekonstruuje příběh vzkříšené lásky na pozadí válkou zničené Evropy i tíhu nenaplněné šance. Podle obecně uznávaného mínění zahynul Josef Čapek při epidemii tyfu v půlce dubna 1945 v koncentračním táboře Bergen-Belsen. Deník jeho ženy Jarmily Čapkové obsahuje jednu pozoruhodnou informací: český tlumočník britské armády v Bergen-Belsenu viděl Josefa Čapka tři dny po skončení války! Zpráva pocházela z důvěryhodného zdroje (od E. F. Buriana), je známo jméno tlumočníka (Stern) i jeho rodiště (Semily). Přesto tento zásadní fakt upadl ve víru poválečných událostí v zapomnění. Když selhalo veškeré úsilí získat oficiální potvrzení Čapkovy smrti, vydala se Jarmila do Německa hledat Josefa sama. V nemocnicích a ústavech našla množství stop, konkrétních i neurčitých, Josefa však nikdy už nenašla. Až do své smrti žila nadějí, že se jednoho dne vrátí. Vždyť si s sebou vzal klíče od domu, psacího stolu, ba i prádelníku. Dokument rekonstruuje Jarmilino pátrání: jsme svědky ponoru do lidské duše, plné trýzní a výčitek svědomí. Na pozadí válkou zničené Evropy rekapitulujeme příběh velkého milostného vzplanutí, trpkého rozčarování z manželství a znovu probuzené lásky. I když Jarmilino pátrání bylo nakonec neúspěšné, mělo pro ni samotnou velkou morální cenu. Její vnitřní lidský přerod by se bez této cesty neuskutečnil. Své naděje se nikdy nevzdala a žila s ní až do své smrti v roce 1962. Pozoruhodný příběh lásky Josefa a Jarmily ve filmu vyvrcholí mysteriózním finále. Kdo by dnes dokázal zničit tři stovky Čapkových obrazů tak jako Jarmila? Splnila tím Josefovo přání, aby se tato díla nikdy nedostala do jeho umělecké pozůstalosti. A spolu s nimi spálila i svůj román, své tajné celoživotní dílo, svou poslední jiskřičku naděje ve chvílích nejhlubšího zoufalství. Je to velký a silný příběh osobností, které spoluvytvářely moderní českou kulturu první poloviny XX. století. (CinemArt)
(více)Videa (1)
Recenze (14)
Střih mě občas rušil, ale jinak to bylo zajímavé nahlédnutí do vnitřních pochodů Jarmily, manželky Josefa Čapka. Vlastně mi i přišlo zajímavější sledovat její pocity v tom vztahu než pátrání po manželovi po konci války. Ze začátku mi vadilo střídání časových rovin, ale pak jsem v tom viděla náznak toho, že v tom období, kdy po něm pátrala, jí určitě probleskovaly ty vzpomínky na minulost - co spolu zažili, jak to prožívala atd. Takže nakonec mi to střídání časových rovin dokreslilo její celkové rozpoložení. No celkově to není nic veselého, je to pochmurné, smutné a bez dobrého konce. Ale i takové jsou životní příběhy. A může to být právě i užitečné varování, člověk se může zamyslet nad tím, jak řeší problémy svého vztahu a jestli by třeba v budoucnu nelitoval, že se více neotevřel a jen čekal, až přijde od druhého, to co chce. ()
O trochu víc faktů, které by přiblížili Josefa Čapka z pohledu další osoby, by neškodilo. Divákovi Josefa Čapka film nepředstavuje nezávisle z hlediska uměleckého ani lidského, pouze prostřednictvím Jarmilina povídání o jejich vztahu. Život před Jarmilou a např. vztah s bratrem jakoby ani nebyl. Více než o Josefovi je to o Jarmilinu hledání a jejich vztahu. Co je na tom pravdy, se můžeme jen domnívat. ()
Dokument pojednává o hledání Josefa Čapka, o němž neměla jeho žena od konce války žádné zprávy. Bylo by tedy pošetilé očekávat v dokumentu rozbor jeho díla nebo vztahy s jeho sourozenci. Jsem naopak ráda, že jde o nový pohled ze strany jeho ženy. Josefa Čapka jako malíře nebo spisovatele už znám, ale zde ho poznávám jako manžela a partnera. Potěšily záběry důvěrně známých obrazů. Jako pragmatička bych uvítala klasický dokument, kde by dostali slovo i historici a já mohla načerpat víc informací, ale přiznám se, že mě právě tako výpověď ženy dostala. Tvůrcům se podařilo navodit atmosfému válkou zničené země. Není podstatné, že jde o všeobecně známou osobnost, mnohem důležitější je pro mne fakt, že dostávám velice intimní a zajímavou zpověď jeho ženy. Zpověď, která je pro mě facinující a přínosná. ()
Co tohle mělo znamenat!? Podivný slepenec, který nemá hlavu ani patu a za celou dobu se nedostane dál, než co sdělilo pár úvodních titulků. Taťjana Medvecká hraje Jarmilu Čapkovou hledající po válce manžela. Její vyprávění je zajímavé a napínavé asi jako čtení německého jízdního řádu. Zároveň ovšem mluví i svoji předválečnou mladší verzi, kterou hraje Anna Císařovská, a ze které vyplývá, že jejich manželství bylo dávno vyhaslé a mrtvé. To je mezi sebou nazdařbůh stříháno a doplněno záběry zapalovaného a hořícího tábora či zrychlenými záběry Vltavy v Praze. Některé černobílé fotografie jsou nesmyslně rozhýbávány a jindy zase projíždíme zřejmě scénami z jakési postapokalyptické počítačové hry. Prase aby se v tom bordelu vyznalo. :( ()
Škoda,chtěla jsem se něco více dozvědět o záhadném konci života Josefa Čapka, ale bylo to opravdu roztrhané a nevyrovnané. Dokument těkal mezi fakty, časy a emocemi či myšlenkami paní Čapkové. Nemohla jsem se na cokoliv moc soustředit. Za poválečnou atmosféru a alespoň nějaké informace jsem ohodnotila *** ()
Reklama