Kukačka

* * * * 1/2. Kukuška je tragikomický příběh o tom, jak si lidé nerozumí a jak si při tom rozumět potřebují. Rus, fin a laponka v tomto filmu se navzájem nikdy zcela nepochopí. Nesrozumitelnou jim zůstává nejen řeč, ale rovněž usilí a cíle druhých. Jejich nedorozumění je více než komické. Je rovněž také dojemné. "Bolševik", "fašista - intelektuál" a "přírodní žena" se střetávají, aby si navzájem pomohli, protože nemají na výběr. - Sveráz národního lovu jsem považovala za netradiční komedii a rozhodně ji nezatracuji. Tímto filmem však Alexandr Rogožkin ukázal, že má na víc. (26.01.2004)

Prvá, takmer nemá polhodinka je ukážkou perfekcionizmu filmovej zručnosti, hlave kamery a réžie, čo by som od režiséra prostorekých 'rybolovov' určite nečakal. Bál som sa, čo sa bude diať potom, no po úvodnom zoznamovaní sa s postavami a ich stretnutí sa začína vojna neznámych slov, ktoré sú pre každého z troch cudzincov veľkým problémom, no zároveň žiadnu bariéru netvoria. Komické situácie, ktoré tak vznikajú sú nanajvýš trefné a spontánne, takmer uveriteľné. Ani by som nečakal, že koniec môže byť tak správne zdramatizovaný. 85%. (06.09.2007)

Hrozně zvláštní film a jsem moc rád, že jsem ho viděl. Až u tittulků jsem si všim, že režisér je stejný jako u filmů Svéráz národního lovu a rybolovu. Finský voják mi byl nějaký povědomý a pak jsem zjistil, že je to finský student ze stejných filmů. Závěr sice trochu vybočuje, ale nic to nemění na tom, že je to nádherný film. (05.01.2006)

Obsahově krásně lyrické, poetické, plné jemného a inteligentního humoru i úsporně načrtnutých postav. Ústřední trojúhelník je sehraný velice uvěřitelně a chemie mezi Rusem-Finem-Laponkou funguje na jedničku. Neodmyslitelné lyrizující celky a důraz na přírodu už k ruskému pojetí potažmo k Rogožkinovi patří, podobně jako povinná sauna a skvělý naivka Ville Haapasalo. Malinkatým zádrhelem Kukušky je formální stránka, která je především v závěru dost neutříděná a díky metafyzické scéně lákání duše zpět do těla působí malinko křečovitým dojmem. Stejně tak zasazení závěrečné pointy mi do jinak velmi autentického příběhu úplně nesedělo. Pokud z větší částí působí Kukuška jako nebroušený drahokam, plný syrovosti a nesouvislých dialogů, její vyvrcholení vnáší do hry možná až trochu příliš schematický element. Přesto jsem se skvěle bavil, protože tenhle rozmarný příběh o lidech, válce a přírodě prostě oplývá jemnou poezií, která mě oslovuje. (29.01.2007)

Rokožkinovo oblíbené téma možností komunikace napříč jazykovými bariérami, zasazené do scenérie až lyricky nádherné severské přírody a historických kulis druhé světové války. Zprvu nesouvislý a náhodně vznikající trojúhelník Fina, Rusa a mladé Laponky postupně dostává jasné kontury a spěje osudově ke svému rozbití, vnější kauzální řetězec doléhá i na hrdiny tohoto filmu... Lidé tu mluví, aniž by si slovo rozuměli, a přesto se svým způsobem domluví, pro diváka pak vzniká možnost pousmát se nad absurditami monologů odlišných komunikačních vzorců složených do paradoxně fungujících dialogů, převládá intuitivní potřeba dorozumět se a živočišné propojení na základě nejprimitivnějších lidských potřeb (jídlo, sex, nepřátelství, náklonost...) Hlavní hrdina Veiko (dvorní Rogožkinův herec přesvědčivě lidský Ville Haapasalo) zastižen svým Prométheovským osudem bojuje s ,,nepřízní bohů" a pokouší se vyhnout své predestinaci - leč marně, válka a s ní i v těchto ,,božích" místech úzce propojená smrt si ho v závěru filmu přes jeho veškerou snahu nachází... (jeho smrt zapříčiní opět selhání komunikace) Podobný osud sdílí i druhý mužský hrdina - ruský voják Ivan, který je za ,,zradu" v rámci politických čistek uvnitř Rudé armády odsouzen na smrt a jelikož smrt sám přináší (jeho rukou umírá Veiko), nemůže spočinout čistý... Oba dva muži jsou jako ,,kukaččí" vejce zaneseni do hnízda mladé Laponky, která se i přes omezené zdroje svých zásob obou ujímá, Ivanovi zachrání život a s Veikem se pak citově a sexuálně sblíží, udržujíc si však od obou zdravý, životem v pustině poučený odstup. Navíc velmi silný a efektní závěr, kdy mladá Laponka svými šamanskými ústy v intencích svého narativního světa volá umírající Veikovu duši zpět do světa živých a ona její volání zaslechne... Silný a hluboký film, zobrazující střetnutí tří tak odlišných světů. Takhle se i dnes civilizačně a obsahově míjíme s jinými a hlavně vzdálenými kulturami... (30.01.2007)