Kukačka

Film, ve kterém není moc dialogů, bodejť by taky jo, když tři hlavní (a v podstatě jediné) postavy si navzájem nerozumí, protože jsou třech různých národností... O to zajímavější jsou jejich komentáře různých situací , které si vedou sami pro sebe. Zajímavý námět, dobré zpracování dramatického válečného, ale i milostného příběhu. A finální rozuzlení? Konec tragický - nebo spíš plný naděje? Rozhodně doporučuju i lidem přesvědčeným, že club filmy nejsou nic pro ně. A jestli se vám do toho moc nechce, zkuste to vzít tak, že se jedná hlavně o lechtivé téma. Holka, žijící naráz se dvěma chlapama... "Dlouho jsem neměla žádného chlapa a teď najednou mám dva!" (19.01.2013)

Lehce, jako zamyšlení nad nesmyslností války, lehce úsměvné, na konci až takřka mystické, takhle přesně na mě Kukuška působila. Nejdřív jsem si myslel, že je to název hlavní ženské hrdinky, ale až v průběhu sledování jsem zjistil, že je to název pro něco úplně jiného a to zběhlého odstřelovače. Ten spolu se svým ruským nepřítelem a rodilou laponskou dívkou tvoří opravdu bizarní trojúhelník. Fakt, že každý z nich mluví úplně jiným jazykem a navzájem si vůbec nerozumí, jim rozhodně nebrání v navázání „ dodavatelsko-odběratelských“ vztahů, které hlavně hlavní hrdince změní život. Úplně se vším všudy. Ale to až úplně na konci. (24.09.2014)

Rokožkinovo oblíbené téma možností komunikace napříč jazykovými bariérami, zasazené do scenérie až lyricky nádherné severské přírody a historických kulis druhé světové války. Zprvu nesouvislý a náhodně vznikající trojúhelník Fina, Rusa a mladé Laponky postupně dostává jasné kontury a spěje osudově ke svému rozbití, vnější kauzální řetězec doléhá i na hrdiny tohoto filmu... Lidé tu mluví, aniž by si slovo rozuměli, a přesto se svým způsobem domluví, pro diváka pak vzniká možnost pousmát se nad absurditami monologů odlišných komunikačních vzorců složených do paradoxně fungujících dialogů, převládá intuitivní potřeba dorozumět se a živočišné propojení na základě nejprimitivnějších lidských potřeb (jídlo, sex, nepřátelství, náklonost...) Hlavní hrdina Veiko (dvorní Rogožkinův herec přesvědčivě lidský Ville Haapasalo) zastižen svým Prométheovským osudem bojuje s ,,nepřízní bohů" a pokouší se vyhnout své predestinaci - leč marně, válka a s ní i v těchto ,,božích" místech úzce propojená smrt si ho v závěru filmu přes jeho veškerou snahu nachází... (jeho smrt zapříčiní opět selhání komunikace) Podobný osud sdílí i druhý mužský hrdina - ruský voják Ivan, který je za ,,zradu" v rámci politických čistek uvnitř Rudé armády odsouzen na smrt a jelikož smrt sám přináší (jeho rukou umírá Veiko), nemůže spočinout čistý... Oba dva muži jsou jako ,,kukaččí" vejce zaneseni do hnízda mladé Laponky, která se i přes omezené zdroje svých zásob obou ujímá, Ivanovi zachrání život a s Veikem se pak citově a sexuálně sblíží, udržujíc si však od obou zdravý, životem v pustině poučený odstup. Navíc velmi silný a efektní závěr, kdy mladá Laponka svými šamanskými ústy v intencích svého narativního světa volá umírající Veikovu duši zpět do světa živých a ona její volání zaslechne... Silný a hluboký film, zobrazující střetnutí tří tak odlišných světů. Takhle se i dnes civilizačně a obsahově míjíme s jinými a hlavně vzdálenými kulturami... (30.01.2007)

4* Po včerejší repríze musím o něco snížit svých původních pět hvězdiček, ale stále Kukušku považuji za kvalitní film, který stojí za pozornost. Sice si hlavní aktéři téměř vůbec nerozumí a ani se moc nesnaží si vzájemně porozumět. Ale v každém případě jsou to lidi, kteří "bez těch nahoře" nemají důvod se nenávidět. Prostě milý protiválečný film s nadhledem a s krásnými finskými exteriéry. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (11.02.2021)

Největší hodnotou tohoto filmu je exotika prostředí. Druhou věcí, která vzbudila moji pozornost a jistou míru obdivu, je postava onoho Rusa. Je pozoruhodné, že ruský autor dokázal napsat postavu, která - ač vlastí odsouzená k smrti - nadále za ni typicky po rusku bojuje a do posledního dechu usiluje o nepřítelovu smrt. A postaví ji do kontrastu s Finem, který má k válce docela rozumný vztah, a Laponkou, která ji s divošskou prostotou pokládá za vůbec pitomou. Čili ten Rus z toho v ruském filmu vychází jako největší vůl. To je pozoruhodné. Jako celek se mi film jeví sice pravdivým, ale přece jen myšlenkově jaksi chudým. Dobrý autor by z námětu vytěžil mnohem víc. (02.01.2016)