Svéráz národního lovu

Tento film podávat pouze s tvrdým alkoholem, nejlépe vodkou. Když se pije ve filmu, pijou i diváci. Postup zaručuje pořádnou opici a i jiná zvířata. Za střízliva viděno pouze jednou, od té doby praktikujeme výše uvedené a i přes několik repríz jsem se vždy skvěle bavil. Postavičky ve filmu jsou jedna lepší než druhá, stejně jako zápletky, které musí mezi přípitky bodří hrdinové prožít, aby mohlo přijít zasloužené střízlivění a odpočinek. Vodka, to je základ, všechno ostatní už vyplyne. (15.10.2013)

Svérázný ten lov, jak už napovídá název, skutečně byl, ale naštěstí spolu s tou svéráznosti oplýval i výrazným vtipem. Obával jsem se totiž případného buranství a trapnosti, ale na oplátku musím říct, že jsem se s tou finsko-ruskou partičkou většinou cítil na dálku velice příjemně odvázaně. Mou oblíbenou postavou byl generál s věčně zapáleným doutníkem a k nejlepším scénám bych vedle generálova omráčení vodou a jeho následného oživování (...vlastně taky vodou!) přiřadil i eskapády s medvěděm. Naprosto bezkonkurenční první půlhodinu, u níž jsem se co chvíli sáhodlouze řechtal smíchy, však postupně vystřídaly pasáže, v níž se Alexandr Rogožkin nevyhl slabším místům (kam chtě nechtě přiřazuji i obě flashbacky s děvčenskou společností, která to měla chvíli osvěžit, ale nic vtipného, příp. ani protikladně romantického nepřidala). Rovněž některé motivy v podobě pití vodky nebo zahájení akce s neúspěšným výsledkem se možná až příliš často opakují na to, aby působily stejně „ohromným“ dojmem i po celou dobu. Chybí tu výraznější příběh, jehož gradování by pomohlo dovést zdařile rozehranou komedii do pomyslné dokonalosti. Z tohoto pohledu si vůbec neumím představit, nakolik by na mě (ne)zafungovaly obě pokračování s variací v podobě Svérázu národního rybolovu či ...lovu v zimě (o to víc, dojde-li na pokus o rybolov i tu zimu už tady!) a výhledově se na ně chystat nebudu, ale jinak mě tento film rozhodně potěšil. [75%] (04.04.2023)

Viděno až po Svérázu národního rybolovu. Trošku mi sice chyběl prokurátor, ale jak už jsem psala v komentáři k rybolovu, tady jsem se kromě nepřetržitého usmívání ještě párkrát od plic zasmála - scéna s medvídkem, nafouknutí člunu, kráva místo bomby atd. Filmy o kámoších mě vždycky dostanou, i když tyhle bych asi v reálu při tom lovu neviděla tak idylicky jako výborný pan režisér a možná bych je i přizabila. A možná taky ne, záleželo by na hladince vodky v krvi.....Moc se mi líbilo prolínání idylických snových scén se skutečností, zvláště když se rušká šlechta proměnila v ty Čerkesy nebo kdo to byl. Moc příjemný film, který mi dokáže vyloudit úsměv na tváři, kdykoli si na něj vzpomenu. (04.08.2010)

Musím uznat, že na ruskej film je to docela dobrý. Mám sice trošku problém s ruským "humorem", ale nepopírám, že asi před 13 lety, kdy jsem to viděl, jsem se docela bavil. Poměrně překvapivá je pro mě skutečnost, že distributor kupodivu přeložil název filmu tak, že dává smysl, a že z něj neudělal "Osobnosti národní ochoty", protože takhle blbě se překládají názvy filmů obvykle. (19.08.2011)

"Ti Rusáci jsou drzí. Jezdí si tu opilí jako doma." V Rusku že se chlastá? Tak nějak nevím. Já si z toho moc nepamatuju. Ale jsem si jistej, že finskej vědec Raivo o zvláštnostech lovu zvířat v Rusku příliš relevantních poznatků nezíská. Po prvních nesmělých přiťuknutích se totiž začne lihovina nekontrolovaně prolívat všemi přítomnými hrdly a brzy je jasný, že jediná zvířata, se kterými se bude moci Raivo seznámit budou opice a bílý myši. V tu chvíli je třeba hodit studii daleko do Tajgy a využít jedinečnou možnost pobavit se při nekoordinovaných činnostech lovců, kteří si se strojovou pečlivostí udržují vysokou hladinu alkoholu v krvi. Mně se to podařilo i za střízliva. (10.03.2022)