Příchozí

Ve filosofii jazyka existuje teorie, že řeč ovlivňuje naše přemýšlení a že dva lidé, kteří mluví rozdílnými jazyky, budou také jinak vnímat svět. Právě tato teze se stala základem Arrival, kde díky zapojení mimozemských bytostí přesáhla hranice běžných odlišností mezi dvěma pozemskými národy. První polovina se snahou najít systém, jak neznámé návštěvníky pochopit, mě nesmírně bavila, druhá polovina mě svou předvídatelností a vyústěním, která je buď paradoxem, nebo popírá možnost svobodné vůle, docela zklamala. Za nápad čtyři až pět hvězd, za provedení za mě pouze tři. (04.01.2017)

Citlivý a přesto velice působivý hard sci-fi snímek. Nečekejte žádnou akci, ale civilnější pohled na příchod "těch tam venku" očima lingvistky, pro kterou je její profese vším. Konstrukce snímku, pointa, styl vyprávění, využití fantastické skladby Maxe Richtera (jen na dvou místech!) a zbytek dotvářen více zvuky, než hudbou, Jóhanna Jóhannssonna. Od první minuty je to pro mě působivá cesta do hlubin mimozemské mysli a pointa je přímo vynikající. Jsem zvědav, zda na druhé/třetí shlédnutí bude film nabízet takovou emocionální destrukci, jako jsem prožil poprvé. Villeneuve se tak ještě před novým Blade Runnerem stává mým novým favoritem. Za zmínku stojí i vynikající kamera - Bradford Young, jeho styl pro symetrii kompozice a klidnou kameru (ta je dneska málo k vidění) film skvěle rámuje. (13.11.2016)

Úvodní půlhodina Příchozích, mě navnadila na nevšední sci-fi zážitek, avšak postupem času film úplně ztrácel dech, už tak pomalé tempo, bylo ještě pomalejší a na mé dveře začínala bušit nuda. Když si pak snímek doklopýtal k podivnému (zřejmě dojemnému?) závěru, zjistil jsem, že semnou emočně nic neudělal. Navíc je zbytečně komplikovaný a taky mě trošku pobavil tím, že Amerika, četník lidstva, je zde vykreslena jako ta nejméně agresivní země, která rozhodně nebude útočit jako první (narozdíl od těch proradných Rusů a Číňanů, kteří hned tasí zbraně). Trošku se teď bojím o nového Blade Runnera. Takže - za mě ve výsledku celkem zklamání, čekal jsem prostě o dost víc a potěšil mě zde snad pouze Forest Whitaker. P.S. Blízká setkání třetího druhu dodnes považuji za jednoznačně nejlepší film o setkání s mimozemšťany, ale při sledování Příchozích, jsem si v jednu chvíli říkal, že Villeneuve dnes silně zadýchá Spielbergovi na záda. Postupem času jsem však dokonale vystřízlivěl. Promiň, Stevene, už se nikdy nebudu takhle rouhat. (30.01.2017)

Ted Chiang, autor předlohy k tomuto filmu, je zároveň autorem možná úplně nejdivnější sci-fi povídky všech dob. Máte-li zájem, zde je její (pravda, ne úplně nejlepší, přesto snad dostatečný) překlad, publikovaný kdysi v časopisu Ikárie: https://uloz.to/!9yzeSiX8m/hell-is-the-absence-of-god-docx (30.12.2016)

Drobný spoiler. „Koľko je hodín?“ – „Správny čas na otvorenie šampusu.“ Villeneuve je na môj vkus priveľmi chladný typ režiséra. Neosobne nakrúca aj vyložene ľudské a „teplé“ scény, ktoré si koledujú o čo najmohutnejšie pritlačenie na pílu. To mi na ňom vadí. Nemusím síce patetické limonády á la Pearl Harbor, ale ani takéto studené čumáky. Našťastie, Prvý kontakt je podstatne lepší, než Sicario. Vlastne oveľa, oveľa lepší. Štýl Prvého kontaktu je zdanlivo rovnako odťažitý, lenže v skutočnosti ide o nálož citov. Každý „flashback“ (úvodzovky pochopíte, keď uvidíte) s dcérou je plný emócií, z ktorých sa zastavuje srdce. Herecké výkony sú veľmi dobré, pozoruhodná je i „hudba“ a podmanivá, miestami dosť provokatívna vizuálna stránka. No hlavná sila Prvého kontaktu je v scenári. Ak si pred pozretím nebudete čítať spoilery, na konci budete šokovaní. Cítil som sa trochu, ako keď som v roku 1999 zašiel sedemkrát do kina na Šiesty zmysel. Koniec si vzhľadom na početné prekvapenia koledoval o väčšiu dĺžku, ale i tak je to bomba. Bomba, nad ktorou budete dlho premýšľať. A potom si uvedomíte, že áno. Dávalo to zmysel. (10.07.2017)