Reklama

Reklama

Dostaveníčka v Paříži

  • Česko Schůzky v Paříži (neoficiální název) (více)

Obsahy(1)

Tři různé příběhy sledující hloupost a zradu ve jménu lásky. Odehrávají se ve městě, jenž v sobě snoubí romantiku, tajemno a přitažlivost.
Snímek se skládá ze tří romantických příběhů odehrávajících se na v různých místech Paříže. První s názvem Sedmihodinové rande je plný napětí, humoru, ale i rošťáctví a jeho prostřednictvím se podíváme na Montparnasse a Beaubourg. Druhé vyprávění Břehy Paříže nás vezme na ohromující procházku městem a ukáže mnoho zahrad a parků skrytých před zraky turistů. Třetí příběh, nazvaný Matka a dítě 1907 odhaluje dva skvělé mladé herce. Jejich vztah nás zavede do Picassova muzea a do čtvrti Marais. Film kombinuje všechna témata oceňovaná Rohmerovými fanoušky, je plný svádění, elegantního jazyka a lásky. A to vše v nádherné Paříži! (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (7)

MontyBrogan 

všechny recenze uživatele

Sranda. Ešte 4 minúty pred koncom som plánoval dať 3 hviezdičky. A za tie zvyšné 4 minúty sa vlastne nič už nestalo. Ale možno práve preto vo mne predošlá 90-minútovka začala rezonovať, čo nakoniec vyústilo do vyššieho hodnotenia. Ale k veci. Na všetkých troch poviedkach mi niečo vadilo. Prvá mala na Paríž až príliš sterilné prostredie a herci sa tiež nejak moc nepretrhli. Ale úlohu vtiahnutia do deja splnila... Pri druhej mi neskonale vadilo chovanie postáv. Doslova ako keby tam randili desaťroční. Nebudem sa nad tým ďalej rozširovať, lebo to pre dospelého človeka naozaj nemalo takmer žiadnu logiku. Ale atmosféra bola od začiatku až do konca ideálna. Napriek tomu, že prostredie sa stále menilo. Čiže túto kvalitu pripisujem buď režisérovi, alebo jednému čarovnému mestu... No a tretia poviedka mala celkom intelektuálne ovzdušie a chémia medzi postavami (nemyslím tú Švédku) fungovala asi najviac. A preto ma mrzelo, že dopadla podobne ako prvé dve... Výsledok: Výnimočne autentická konverzačka. Napriek rôznorodosti postáv, prišlo mi to jednoducho dosť ako zo života. A možno len "doplácam" na tú moju veľkú slabosť pre tento žáner. Celé Rendez-vous na mňa pôsobí ako taká allenovka s jednoduchším scenárom. Ale veď prečo nie. Netreba vždy vyvodzovať. Niekedy stačí konštatovať. Vzťahy sú predsa dosť komplikované samé o sebe. ()

emma53 

všechny recenze uživatele

"Co je deset minut ztracených v Paříži ?". Říká jeden z protagonistů a já jen dodávám, že jich bylo o něco víc. Všechny tři příběhy byly prosyceny dokonalou francouzskou atmosférou, kterou tvořily jejich parky, Seina, rušná tržnice, uličky, kavárny, galerie a v neposlední řadě muzika. Škoda, že příběhy o lásce, která k Paříži neodmyslitelně patří, vyzněly tak trochu na prázdno. Dalo se z nich vytěžit daleko víc, láska přece dokáže být krásně bláznivá, komplikovaná, nevyzpytatelná, žárlivá a má ještě tolik podob, které si jen můžete představit, ale tady to Eric hnal někdy až moc do krajnosti, takže například ve druhém příběhu mě ta dívka tak iritovala svou nerozhodností a povahou, že být na místě jejího přítele, tak uteču hned z té první lavičky (ten výraz hloupost v obsahu je opravdu výstižný). Ale kdo ví, třeba někdo něco takového právě prožil, nebo prožívá a jen já to vidím jinýma očima. Paříž je zkrátka ....Paris est une ville de plusieurs amours. ()

MartinNDL 

všechny recenze uživatele

Celej život jsme bombardováni pseudovysvětleními západních paniců o tom, co je to láska, většinou oblečenými v růžovo-trapných heterogay hollywoodských šatičkách. Rohmer byl v devadesátým pátým už dost starej na smrt a taky si uvědomoval, že lásku nevysvětlí. Udělal teda něco vcelku opačnýho. Ukazuje nám tu, co láska není, byť se tak může jevit.........Trojice příběhů z Paříže, spojená tématem randění, ale i víc meta je formálně blízká Trierově Dogmatu 95 (trefa do roku), postrádá podkreslovací hudbu, obsahuje minimum kulis, vychází z přirozenosti města...........První film ukazuje krásnou Claru Bellar, která se tak bojí, že ji přítel podvádí a ona ho přece děsně miluje, až je z toho nešťastná. Pak není nic snadnějšího, než si zaflirtovat s homme fatale a můžeme směřovat k šťastnému unhappy endu. Film je hodně uvolněnej, odlehčenej a komediální. Řekněme, že je zde naivita dívčí. Něžná a učesaná...........Druhej film je jiný. Serge Renko je mladej inťouš, kterej si našel super kočičku Aurore Rauscher. Ona s ním ráda chodí do parčíků, sedá na lavičkách a drží se za ruce. Jenže holčina je v dlouhodobým, nudným vztahu ještě s jiným chlapem a nechce s Renkem píchat. Otázkou je, zda rozchod a čas znamenají lepší budoucnost jejich vztahu. V téhle části Rohmer ukazuje víc než jinde dokonalou krásu Paříže. Město přesahuje lidi a tak je sporný, co s kým vůbec chodí a kdo jim dělá pozadí. Unhappy end již není šťastný a Rohmer zpochybňuje udržitelnost vztahů v globálu (namísto individuální chyby v první části)...........Třetí film je opět žrádýlko. Za malířem Michaelem Kraftem přijede mladá samička ze Švédska, chytrá, milá, hezounká. Jenže on ji nechce, (nejen) protože potkává jinou. Na první pohled se zamiluje do francouzské obdivovatelky Picassa. Jenže ona není Francouzka, toho Picassa zkoumá pracovně a ještě je vdaná. Problém s láskou je, že milujeme představy, ne reálné postavy. Ony ty dokonalé záblesky geniality asi vůbec nejsou tak super. Jenže na konci se nám dostává naděje. I když to bylo málo a krátký, možná to stejně stálo za to. Rohmer si v pětasedmdesáti uvědomil, že dokonalosti v lásce nedosáhneme, ale zklamání má význam, pokud máme fajn minulost, která nás může zklamat. Tak to prostě zase zkusíme jinde. ()

Galerie (6)

Reklama

Reklama