Mansfieldské sídlo

Výběr castu pro další zpracování knihy podle J.Austen bylo neznáme. Což filmu velmi prospělo. Pokaždé když se vybírá nějaký herecký tým pro nový film je dobré vybírat obezřetně. A pokud se rozhodne, že pro zahraniční diváky zvolí neznámí herci vůbec to neuškodí. Naopak jde potom o příjemnou změnu. Aspoň nemusíme koukat na pořád stejné nebo opakující se tváře. Slušněji řečeno ne pokaždé se asi člověk rád kouká na herce který hraje roli ne moc přesvědčivě (i přesto že mu naopak v jiném filmu role seděla přímo na tělo). V Hollywoodu je dnes plno hvězd, kteří si říkají (myslí) že umí dobře hrát, ale jen někteří z nich jsou opravdovými chameleony. A do doslova. Dokážou zahrát několik odlišných postav a charakterů a to teprve potom máme co dočinění s kvalitním hercem či herečkou. Ale to jsem vybočila úplně od tématu…tak tedy co dodat Mansfieldské sídlo je asi hned po Emmě jedno z průměrných filmů. Je to taková oddechovka a film na relax. (11.01.2011)

Kanadská režisérka Patricia Rozema se prosadila filmem I've Heard the Mermaids Singing , který se věnoval úseku života zoufale neschopné třicátnice a představil v ní jednu z nejvíce iritujících filmových postav. Další ze svých ženských hrdinek nám Rozema představuje i v kostýmním dramatu Mansfieldské sídlo , které vzniklo v koprodukci BBC Films, Miramaxu a londýnských HAL Films. Scénář vychází z osobních dokumentů Jane Austen a její knihy, která dala filmu název. Hlavní postavou a vypravěčkou je Fanny Price, která je od své chudé rodiny poslána na (pře)výchovu k bohatým příbuzným. Je konfrontována s údajnou delikátností, má být odnaučena živočišnému "primitivismu". Vyrůstá ve výřečnou mladou dámu, jejíž krása je opakovaně opěvována (co je na Frances O'Connor půvabného mi však není jasné). Dvoří se jí Henry Crawford, ona však tuší své city k Edmundovi Bertramovi. Toho má zase v hledáčku jiná... Vztahové peripetie jsou obohaceny o obraz chudiny, společenské zábavy privilegovaných i jejich pohled na otroctví. A především pak o rozměr rebelující Fanny, která se jako "pra-sufražetka" odmítá přizpůsobit konvenci, podle níž by měla sedět v křesle, plést a čekat na toho pravého. Režisérka se ve svém civilním kostýmním dramatu oprostila od zbytečné rozmáchlosti a její dílo působí velice pečlivě. Vypravěčství P. Rozemy je však stejně fragmentární jako ve zmiňovaném debutu - v jednu chvíli nás malá Fanny oslovuje do kamery, později se z filmu stává vztahová "studie", optimistický závěr už zase glosuje Fanny. Vypravěčství není tak důsledné jako výprava a to z filmu dělá sice úhlednou, avšak poněkud vyvanutou dobovou miniaturu, tohle holt není Dickens... Jak říká Fanny na konci filmu: "Mohlo to dopadnout jinak, ale nedopadlo." Ve vedlejší roli se objeví Charles Edwards , který hrál A. C. Doyla ve výtečném TV seriálu Vražedná místa . (02.05.2005)

Je pravda. že film sa striktne nedrží knižnej predlohy, ale nevadí mi to, hlavne kvôli tomu, že knižná predloha nepatrí medzi najzáživnejšie veci, čo som čítala a tento film ju zhrnul veľmi pekne. Je to uveriteľné a pocity, či myšlienkové pochody postáv, boli priam hmatateľné. Frances OConnor je veľmi milá a žiari :-) SPOILER! Čo sa týka toho krátkeho zasnúbenia, ktoré bolo do filmu pridané, mám pocit, že tu scenárista chcel tak trochu pripomenúť zasnúbenie Jane Austen, ktoré trvalo podobne dlho a ktoré zrušila, s obavami, že nejde o skutočnú lásku. (24.08.2017)

Knihu jsem ještě nedočetla, ale zatím se mi ze všeho od Austenové líbí asi nejméně. Nějak se tam nic neděje... Co se týče zfilmovaných verzí, ta z roku 2007 byla příšerná. Tahle je už o dost lepší. Hlavní hrdinka je sympatická, hudba naprosto kouzelná. Bohužel - a je to asi hlavně zásluhou předlohy - první polovina filmu se vysloveně vleče. Od půlky je to zase mnohem lepší - záživné, dramatické a romantické. (30.03.2016)

Mansfield Park vyzerá presne tak, ako si predstavujem adaptáciu Jane Austen a z tohto hľadiska nemám čo vyčítať. Frances O´Connor je v hlavnej úlohe dokonale kúzelná a všetci sú vhodne obsadení. Len je škoda, že James Purefoy dostane tak málo priestoru. Réžia určite nie je statická a nevýrazná, postavy občas prehovoria na kameru, čakajú nás vtipne nakrútené mŕtvolky a skrátka kto má rád atmosféru všetkých lepších Austenovských adaptácií, dostane presne to, čo očakáva. Jane Austen asi písala viac o svete, aký by ho chcela mať, než o realite, ale to treba brať ako súčasť hry a okrem Mansfieldu sa pozrieme aj do menej bohatých zákutí dobového Anglicka. (25.06.2020)