Mansfieldské sídlo

Ne tak elegantní, neuhlazené. To bylo nějaké zvláštní zpracování. Dámy a slečny neklopily cudně oči před zraky mužů, nevzdychaly a nebyly poeticky romantické. I herecké složení mě nějak nenadchlo. Ale i přesto se to dalo vydržet. "Můžeš si bláznit jak chceš, jenom neomdlívej." (21.06.2010)

Klasické dílo počínajícího realismu, do nějž Austenová vložila sebe samu, svou touhu po sdílené lásce. Ony vztahové šachy počínajících moderních středních vrstev jsou tu dokonale zvládnuty. Herečka v titulní úloze (Frances O'Connor) rovněž. Kritéria k dosažení rovnoprávnosti, rovnocennosti obou pohlaví mohou být rozličná. A současně i dosažitelná. I filmovou řečí. (10.07.2021)

60% ... Něco tomu chybí. Charisma, chemie. Celé je to jaksi suše neromantické (obzvlášť závěrečný skok ve vztahu Fanny a Edmunda - ve Wrightově Pýše a předsudku to mezi Elizabeth a Darcym alespoň pořádně jiskřilo). Možná právě proto je zpracování Mansfieldského sídla o to realističtější, ale dle všeho mi takový realismus tak docela nesedí :). A klasicky mám problém s hlavní hrdinkou - Frances O´Connor se mi nelíbí jak vzhledově, tak v hereckém projevu (a ano, když mají scénáristi nutkání zdůraznit v dialozích, jak půvabná hlavní hrdinka je, je dřina osobní antipatie pohřbít). Nejlepší herecký výkon (odpovídající postavám) podle mě podali Embeth Davidtz a Alessandro Nivola v rolích vášnivých sourozenců Crawfordových. (01.03.2011)

Tahle Fanny byla snad ještě horší než ten golem v adaptaci z roku 2007. Ta drzá, energická, jízlivá a vyzývavá holka že by měla být jemná a plachá Fanny? Ani náhodou... Naopak Henry Crawford se opravdu povedl. Malý, výřečný a doopravdy zamilovaný. Škoda jen, že se film předlohy drží jenom v některých částech... Dnešní scénáristi mají pravděpodobně pocit, že píší příběhy lépe než slečna Austenová - upravují je a "vylepšují", přidávají scény, které možná posílí pocit napětí a další emoce u diváků, příběh ale zcela ztratí autenovského ducha. Doufám, že další pokus o adaptaci krásné knihy Mansfield Park dopadne lépe a předloha bude respektována... Království tomu, kdo najde správnou představitelku Fanny Pricové! 53% (11.01.2016)

Kanadská režisérka Patricia Rozema se prosadila filmem I've Heard the Mermaids Singing , který se věnoval úseku života zoufale neschopné třicátnice a představil v ní jednu z nejvíce iritujících filmových postav. Další ze svých ženských hrdinek nám Rozema představuje i v kostýmním dramatu Mansfieldské sídlo , které vzniklo v koprodukci BBC Films, Miramaxu a londýnských HAL Films. Scénář vychází z osobních dokumentů Jane Austen a její knihy, která dala filmu název. Hlavní postavou a vypravěčkou je Fanny Price, která je od své chudé rodiny poslána na (pře)výchovu k bohatým příbuzným. Je konfrontována s údajnou delikátností, má být odnaučena živočišnému "primitivismu". Vyrůstá ve výřečnou mladou dámu, jejíž krása je opakovaně opěvována (co je na Frances O'Connor půvabného mi však není jasné). Dvoří se jí Henry Crawford, ona však tuší své city k Edmundovi Bertramovi. Toho má zase v hledáčku jiná... Vztahové peripetie jsou obohaceny o obraz chudiny, společenské zábavy privilegovaných i jejich pohled na otroctví. A především pak o rozměr rebelující Fanny, která se jako "pra-sufražetka" odmítá přizpůsobit konvenci, podle níž by měla sedět v křesle, plést a čekat na toho pravého. Režisérka se ve svém civilním kostýmním dramatu oprostila od zbytečné rozmáchlosti a její dílo působí velice pečlivě. Vypravěčství P. Rozemy je však stejně fragmentární jako ve zmiňovaném debutu - v jednu chvíli nás malá Fanny oslovuje do kamery, později se z filmu stává vztahová "studie", optimistický závěr už zase glosuje Fanny. Vypravěčství není tak důsledné jako výprava a to z filmu dělá sice úhlednou, avšak poněkud vyvanutou dobovou miniaturu, tohle holt není Dickens... Jak říká Fanny na konci filmu: "Mohlo to dopadnout jinak, ale nedopadlo." Ve vedlejší roli se objeví Charles Edwards , který hrál A. C. Doyla ve výtečném TV seriálu Vražedná místa . (02.05.2005)