Hana a její sestry

Docela inteligentní konverzačka o partnerských vztazích. Ve 100 minutách stihl Woody píchnout snad do všech nejdůležitějších oblastí. Ačkoli rozhodně nepatřím mezi cílovou skupinu, protože mám pocit, že tou jsou v tomto případě vyloženě jen ženy, tak jsem si ve filmu našel několik fajn pasáží také. Celkem mě překvapilo, že se snímek zcela atypicky veze spíše na pozitivní vlně v rytmu toho, že je srdce pružný sval. Nejvíce mě rozhodně bavil právě Woody Allen, který se obsadil do nejzábavnější role, kde se dotýkal svého známého panického strachu ze smrti. Kdybych měl nemístně svůj život postaven kolem partnerských vztahů, tak bych šel s hodnocení pravděpodobně ještě výš. Takhle dávám slabé tři kousky. (09.08.2018)

Tohle že je film Woodyho Allena? Úpřimně, kdyby zde sám Woody nehrál a neřešil v rámci své postavy i něco málo sexu, málem bych nevěřil, že toto sympaticky odlehčené drama ze života natočil právě on. Pár zkušeností s Allenovou tvorbou sice už mám, ale po všech těch experimentálních komediích typu Zelig, Seber prachy a zmiz nebo Spáč, které mi povětšinou nesedly, mám snad poprvé štěstí vidět z jeho tvorby „normální“ film a rozhodně mě ním pan režisér a scenárista v jedné osobě mile překvapil. Hana a její sestry je klasickým příkladem americké nezávislé tvorby 80. let, to jsou ty obyčejné filmy ze života obyčejných lidí, které však díky výborným scénářům a hereckým výkonům dokážou přinést i neobyčejný zážitek. Tento vybočuje zdařilým propojením několik příběhů v jeden nápaditý celek, stejně jako osobitou poetikou s jemným humorem. Trochu jsem se bál, zda nepůjde o film až příliš určen pro ženské publikum na to, abych si ho užil. Ale ono ne, má to poutavě vykřeslené vztahy a postavy, které jakoby přímo žily a mnohé z dílčích zápletek mě dokázaly zaujmout (zejména ten pocit drobné zrady při upřednostnění jednoho milovaného před druhým) či jiné situace a dialogy i rozesmát. Výjimečně mě neiritoval ani Woody Allen jako herec a právě jeho postava hledající smysl života v bludném světě skepsy a zklamání celý film s krásným nadhledem odlehčovala. Ba co víc, Woody tentokrát stvořil tak pěkný film, že mu hravě odpouštím i propagaci bratří Marxů a jejich Kachní polévky. :o) Herecké výkony všech zúčastněných (mezi nimiž mě svou účasti v tomto typu filmu a nezvykle civilní polohou příjemně překvapil Max von Sydow) jsou hodné obdivu a vše navíc podbarvuje pěkný hudební podkres od klasiky až po jazz a swing. [90%] (18.07.2021)

Nedá se tomu nic vytknout. Snad jen to, že zde nenajdete nic moc nového oproti Allenovým starším kouskům. Jeden kus newyorského neurotika, tentokrát hledajícího únik před vědomím neodvratnosti smrti. Tři kusy newyorských intelektuálek, které jako by zastupovali různé aspekty povahy postav Diane Keaton (modrá a obdivuhodná; krásná a nedostižná; praštěná a svérázná), dva kusy postarších intelektuálů, se kterými jsou předcházející ženštiny zaplétány do růnzných vztahů a samozřejmě Freud a psychoanalýza, Sokrates a chlapečci, Nietzche a jeho žvásty o věčném návratu a bratři Marxové, pro které stojí za to žít. Pokud nemáte nic proti "věčnému návratu" Allenových témat, je tohle film pro vás. 80% (13.11.2006)

Narozeniny Michaela Caina jsem oslavil jeho první oscarovou rolí. A večírek s Hanou a jejími sestrami se podařil. Viděl jsem příjemně oddychový, komediálně-dramaticko-romantický počin, který začal skvěle, pokračoval ještě lépe a končil poněkud rozpačitě, ale co z toho, happy endu holt člověk nezabrání, když si ho filmař usmyslí. A sem se navíc hodil. Oceňuji i fakt, že žádná z postav nakonec nebyla nadbytečná (ani hypochondr Mickey, o kterém jsem si dlouho myslel, že ve filmu je hlavně proto, aby si Woody Allen zahrál). A zmíněný Michael Caine? Perfektní (pochopitelně), ovšem spravedlivě musím říct, že excelentní Max von Sydow se mu ve všem vyrovnal.__P.S. Že ve filmu zazní moje oblíbená píseň I've heard that song before... To jsem opravdu nečekal. (15.03.2012)

Allenovo filozofické rozjímanie nad bežnými spoločenskými a osobnými problémami ako aj úvahy o láske, smrti, umení a zmyslu života. Podobné ako Annie Hall, avšak tu divákovi ponecháva väčšiu slobodu a nezachádza až do morku kostí. Skrátka ide o divácky prístupnejšie Allenovo psychologické majstrovstvo. Povzbudivý film, z ktorého sála (hlavne ku koncu) aj istá dávka optimizmu, čo zase u tohto Pána režiséra nie je až tak často. 85/100 (25.08.2015)