Opiová válka

Shanghaj, 1930's. Hlavnou postavou je dedinsky chlapec Shuisheng, ktoreho rekrutuje rodina do podvetia, kde sa stava poskokom sefovej milenky, kabaretnej spevacky Xiao Jingbao. Tej ale nestaci, ze si ju vybral boss, zapletie sa s jeho poddanym Songom. Netrav dlho a v pozadi pribehu prichadza prestelka, po ktorej sa sef Tang so sovjimi najvernejsimi utahuje na opusteny ostrov. Tu sa zisti kto sotji na koho strane... cakal som bud premenu chlapca na gangstra, prichod japonskej armady, ktora zmeni zely zivot v meste (Memoires of Geisha, Yip Man), avsak film sa sustredil na kratsi usek zivota. zial prechodom z mesta na ostrov opadla aj pompa kabaretnych vecierkov kde uz len ostavalo odhalit zradcu. myslim, ze ani jeden z filmov nevystihuje podstatu filmu a preto moze dojst k miernemu sklamaniu (Yao a yao yao dao waipo qiao je detska riekanka z filmu, prva a zatial jedina pesnicka, ktoru pozna ostrovne dievcatko Ah Jiao). (08.06.2014)

Z počátku mě film absolutně nebavil. Místo děje jsem sledoval nějakou namyšlenou afektovanou krávu a její pitomý chování, které bylo tak degenský, že kdybych rozdával buchtičky se šódou, tak týhle krávě bych na just dal buchtičky bez šódy. V okamžiku kdy se děj příběhu přenese na ostrov, vše dostane neuvěřitelný obrat a film mě začal bavit. Obrazová poetika dávala filmu spolu s hudbou zvláštní melancholickou náladu. Velmi zajímavě se vyprofilují i hlavní postavy filmu, hlavně Xiao, kterou výtečně zahrála Li Gong se začala ukazovat v takovým světle, že jsem si jí pomalu zamilovával. Nevybavuji si, kdy bych na hlavní hrdinku v průběhu několika minut tak radikálně změnil názor jako tady. Až v samém závěru si člověk uvědomí, že vlastně sleduje tvrdou gangsterku a to i přesto, že indicie k tomuto žánru jsem dostával v průběhu celého filmu, ale přes tu obrazavou nádheru a duševní osamělost hlavní hrdinky jsem si to snad ani nechtěl připouštět. (18.09.2014)

Čtrnáctiletý Šui-šeng z venkova dostane díky svému strýci práci sluhy v Šanghaji, ve městě kde zlatý opar pozlátka zaslepuje mnoho očí. Strýček ho zavede do kabaretu, který patří nejmocnějšímu muži města. Zde chlapec začíná sloužit jeho arogantní a sobecké milence Ťin-pao, začínající zpěvačce a tanečnici. Poprvé ji vidí na pódiu kabaretu zpívat pánovu oblíbenou píseň Předstírej, předstírej, jejíž slova charakterizují celou šanghajskou společnost. Po několika dnech se situace radikálně mění a Šui-šeng doprovází Ťin-pao i milostpána na odlehlý ostrov... Čang-Imou nám předkládá zásadní informace jen prostřednictvím chlapce. Tento snímek stojí na voyerství - Šui-šeng nechápavě pozoruje (někdy doslova špehuje) intriky čínské aristokracie, poznává svou paní, vidí, kdo tahá za nitky podsvětí. Celému konceptu voyerství dopomáhají časté hlediskové záběry. Gong Li se do své postavy opět dokonale vžila. Hraje podobný typ ženy jako v jiných filmech. Stala se z ní krásná pokrytecká žena, povyšující se nad všechny ostatní. Její intimní zpověď představují její písně... Až na venkově se zbaví svých třpytivých šatů a šperků a alespoň na chvíli nám umožní nahlédnout do své duše. 4 a ½* (29.05.2006)

V době vydání tohoto snímku se jednalo bezesporu o formálně nejvypiplanější dílo Yimou Zhanga. Užití kamery i obrazových scenerií je poměrně pěkné, až jsem si vzpomněl na raná díla Terrence Malicka. Bohužel děj filmu jsem jaksi nepobral, působení mafie v 30. letech je odsunuto kamsi daleko do pozadí a většinu času sledujeme jen rozmazlenou a otravnou (byť skvěle hrající) Li Gong. Jakýsi melancholický nádech zůstal viset na půl žerdi a tomu odpovídá i emocionálně ne plně fungující závěr... 6/10 (06.03.2015)

Prvé čo ma napadne pri hodnotení Shanghai Triad je, že tento film je niečím medzi Age of innocence a Scorseseho gangsterkami na ázijský spôsob. Vynikajúco vypiplané sídla bossa gangu a iné zložky výpravy mi pripomenuli cit pre detail charakteristický pre Scorseseho, nedá sa nespomenúť vynikajúca kamera a slušné obsadenie, ale aj tak mi chýbalo niečo u tohto filmu - zostal u mňa pocit prázdnoty, ktorý vznikol možno aj tým, že mi chýba postava, s ktorou bych sa stotožnil prípadne ktorej by som držal palce alebo by ma fascinovala. Ostáva mi z toho podobne prázdny pocit ako som mal z Aviatora - formálna ale emocionálne vyprahlá dokonalosť a aj keď sa pôsobivé finále by si možno tú jednu hviezdu ešte zaslúžil, tak svojich 3 1/2 zatiaľ nechám dolu. (07.06.2005)