Hrdina

Hrdina není obyčejný film, není to ani úplně klasický bojový film, je to přímo BÁSEŇ, nádherná a okouzlující báseň. U takových filmů se nelze pozastavovat nad fyzikálními zákony, nebo si stěžovat na trochu tenčí scénář, člověk se musí poddat a nechat se očarovat jak orgastickou formou, tak povznášejícím obsahem a věřte mi, jde to snadno. Barevný koncert okvětních lístků, souboje v mysli, tisíce letících šípů, podstata boje s mečem odhalitelná skrze kaligrafii - jak nadpozemsky krásné? Až mi to bere dech. Hrdina je jeden z nejlepších, resp. dost možná úplně nejlepší film o bojovém umění. Poskytuje doslova nezapomenutelný zážitek a to nejen díky své vizuální stránce, která v okolí svého žánru nemá konkurenci... "Proč jsi můj meč neodrazil? Jen tak jsem tě mohl přesvědčit" (jen doufám, že já jsem vás dokázal o kvalitách tohoto uměleckého díla přesvědčit, aniž by bylo nutné mě propíchnout mečem). 10/10 (04.09.2008)

Málo příběhu, gravitace a herectví Jeta Li, naproti tomu hodně sytých barev, baletu, šípů, statistů a bohužel taky pestrobarevné nudy. Za hodně juanů krásně namalovaná poštovní schránka, ale uvnitř žádné hezké psaní.. Chtěl bych v rámci domácí produkce vidět něco podobného o Janu Žižkovi (Kanyza?), jak skáče po hladině Vltavy, létá s palcátem v ruce nad vozovou hradbou a přitom kope papežovy hochy do jejich udivených křižáckých ksichtů.. (01.12.2009)

Filmová báseň! Ano, Yimou Zhang se sice svezl na wuxia vlně "Tygra a draka", jenomže se poučil z jeho chyb a mistrně z něj vypreparoval přesně to, co z něj dělalo výjimečný film. I v "Hrdinovi" tak najdete překrásně zpracované souboje s úžasnou choreografií, ty ale neslouží jen k vnějšímu zabalení nudného a nezajímavého příběhu, ale naopak překrásně lemují jednoduchou, leč silnou dějovou mozaiku, ve které věci nikdy nejsou takové, jak se na první pohled mohou zdát a která se v podání asijské herecké elity (Jet Li, Donnie Yen, Tony Leung, Maggie Cheung, Ziyi Zhang - bože, co si ještě přát víc?) mění v čisté umělecké dílo. A sakra už jen souboj Jet Li vs. Donnie Yen stojí za čtyři hvězdičky! (12.09.2007)

(1001) Každá voda nakonec steče dolů. Ačkoliv zrovna včera jsem se bavila se svým tatínkem, že v jaderné elektrárně mají vodu pod takovým tlakem, že teče sama od sebe a klidně by tekla i do kopce. Ale to odbíhám od tématu. Líbí se mi, jak dokáže být Zhang Yimou sveřepý. Uprostřed vší té stylizované krásy mi totiž stejně přijde tento film zejména surový a divoký. A nebezpečný. 2019: Dnes přišel ten den, kdy snižuji hodnocení z pěti hvězdiček na tři, protože z ideologických důvodů jsem nejednomu filmu napálila odpad či velmi nízké hodnocení a tudíž by pět hvězdiček pro Hrdinu bylo z mého hlediska pokrytectvím. Dospěla jsem definitivně k tomu, že nelze (tento) film hodnotit jen jako umění (pro umění), ale rovněž je třeba vědět/vidět, kde a kdy a komu a o čem pojednává. (18.11.2006)

Podobné hrátky se způsoby vyprávění byly přesně tím, co mi svého času chybělo v Klanu létajících dýk a co z Hrdiny dělá i něco o kapku rafinovanějšího než jen sled překrásných obrázků. V podstatě jednoduchý koncept dvou vypravěčů a tří verzí jedné situace umožňuje nejen donekonečna opakovat souboje v pokaždé jinak zabarvených lokacích, ale také měnit pohled na dění, vykreslovat postavy a má koneckonců vliv i na vizuální podobu snímku; jak směřujeme od původních smyšlenek k jádru věci, mění se i původně ultrahypersuper stylizované wuxia scény záhadně se chovajícího listí a odrážení tisícovek šípů pomocí kusů látky na “realisticky” přijatelnější souboj na meče v poušti. Od letmého náčrtu malicherných a malých postav se zamíří k prokreslenějším, lidštějším a zároveň vznešenějším charakterům (jejichž vztahy nabývají v závislosti na poznávání pozadí události jemnějších rysů), od jednoznačnosti ke komplexnosti, od stereotypního motivu pomsty k „vyšším zájmům“, a to v přímé úměře k tomu, čím blíž jsme pravdě. Jestli něco přežije svou dobu, tak to dle mého nebude příliš učesaný, dějový a v podstatě jednoduchý Tygr a drak, ale právě Hrdina. (05.12.2008)