Idioti

Nedokážem si presne zadefinovať čo mal Trier pri natáčaní tohto filmu v úmysle. Každopádne ma aj v tomto prípade pohltil, zavalil pestrou škálou pocitov a na konci zanechal v značne znepokojenom rozpoložení, prinútil o veciach práve videných premýšľať - síce v tých najširších a vlastne ani nie celkom jasných súvislostiach, ale premýšľať. O hraniciach, slobode, relativite, ľudských tragédiách, bezstarostnosti, ubližovaní, súcite, úniku, sebaklame - o živote bez záruky, o živote bez zisku. (13.11.2006)

Proti konformitě a společenskýmu uspořádání, až na dřeň - takovej Trierův Fight Club. Proti všemu a proti všem, o snadný a snad i pochopitelný cestě tam, za ten okraj, a o opojný chuti "pravý svobody" a nespoutanosti konvencema, ale i o složitosti až nemožnosti cesty ven. Přestože (asi i kvůli formě Dogmatu) film neni tak efektní jako třeba právě Fight Club, tak třeba ten konec (obzvlášť scéna s Karen a její rodinou) pro mě jako diváka byl na tý empatický rovině snad ještě bolestivější. Ty principy a podstatu ale u Triera i Palahniuka vidim stejný a tak to, co se mi líbilo v Klubu rváčů, se mi zákonitě muselo líbit v jinym (Trierově) pojetí i tady - ideovej vůdce, prvotní zalíbení mnohých následovníků v samotnym překročení nějakejch hranic, ale ochota mála pokračovat až k sebezničujícímu konci; vcelku pochopitelnej motiv, kterej je ale ve skutečnosti nikam nevedoucim útěkem a s nim související bod, ze kterýho už neni návratu a kde už to ubližuje i lidem kolem... Mě Idioti upřimně bavili a dávaj mi smysl, ale úplně rozumim někomu, komu tenhleten styl a přístup vůbec sednout nemusí. A taky musim uznat, že jak do mý psychiky třeba ten Fincehrův Fight Club nebo Trierovy Prolomit vlny vrazily silou atomovky, tak Idioti jsou v porovnání s nima spíš jen takovou v zásadě "neškodnou" rachejtlí - navzdory společný tematice na mě ten dopad maj prostě jinej a ne tak intenzivní (což znovu nejspíš souvisí i s Dogmatem a jeho metodama). Jo a docela by mě zajímalo (POZOR, TROLEJ), jestli to mimino z rozhovorů s "odpadlíkama" je produktem toho grupáče... (01.03.2019)

Rebelující způsob života je intenzivnější než konformní a společensky přijatelný život avšak vede k destrukci, takhle nějak bych to shrnul. Lidé, kteří se rozplývají nad Trierem, jeho genialitou a zachycenou krásou v tomto snímku (a podobné bláboly) jsou mi celkem k smíchu protože to není žádná úžasná filmařina, je to na úrovni podprůměrného dokumentárního snímku a dvakrát jsem si všiml mikrofonu v záběru (to je dosti amatérské). Proč tedy tak vysoko hodnotím? Protože to potěšilo voyaera uvnitř mě stejně jako každého z Vás, prostě ta píchačka tam byla vynikající a myslím, že to bylo jediné skvělé co svět v takovéto komunitě může nabídnout. Hledat v tomhle hloubku nemá smysl, ale bavil jsem se dobře. (09.07.2011)

(1001) Ok, Lars sám se možná zbláznil ze svých vnitřních běsů (panebože, ono už je mu šedesát dva let?!), což člověka částečně tlačí k tomu revidovat svoje názory na jeho tvorbu, ale Idioti mi pořád připadají dokonalí. S jednou výjimkou, neboť rámec, kdy jsou "aktéři" zpovídáni "před kamerou", by mi tam asi vůbec nechyběl. Nicméně: z dnešního pohledu bych dokonce řekla, že je to umělecky nejpřesvědčivější/nejvýmluvnější film devadesátých let. -"Responsibility does them good." ♥♥♥ (17.9.2018) (25.11.2008)

Nemít to přemrštěné dvě hodiny, neváhal bych s pěti hvězdami, protože koncept i jeho provedení je oboje špičkové. Ale ne každý film se hodí pro takové natažení a Idiotům opravdu škodí. Ke konci už to maličko ztrácelo mojí pozornost, což je věčná škoda. Jinak ale typicky netypický Trier s vizí, kterou je velmi zábavné a na konci mrazivé sledovat. (10.12.2012)