Idioti

Nedokážem si presne zadefinovať čo mal Trier pri natáčaní tohto filmu v úmysle. Každopádne ma aj v tomto prípade pohltil, zavalil pestrou škálou pocitov a na konci zanechal v značne znepokojenom rozpoložení, prinútil o veciach práve videných premýšľať - síce v tých najširších a vlastne ani nie celkom jasných súvislostiach, ale premýšľať. O hraniciach, slobode, relativite, ľudských tragédiách, bezstarostnosti, ubližovaní, súcite, úniku, sebaklame - o živote bez záruky, o živote bez zisku. (13.11.2006)

Je to pecka. Von Trier zde v duchu svho dogmatu předvádí, co vše jde dokázat s minimem. Kamera je záměrně rozostřená, někde jsou dokonce vidět mikrofony a ve filmu téměř nezazní žádná hudba. Přesto jsem zůstal k filmu upoután až do konečných křídou na zem načmáraných titulků. Samozřejmě je to zásluhou přesvdčivých herců a příběhu, jež pozvolna přechází z komediální do dramatické podoby. Chápu, že se některým, třeba i opravdu náročným filmovým fandům filym Triera nelíbí. Ať už pro naturalistické pojetí, či záměrně odfláklé zpracování. Já ho ale vždy obdivoval a po tom co jsem shlédnul Idioty, ho obdivuji ještě víc. (29.03.2005)

Zářný příklad toho, že film co celé čsfd vychvaluje do nebes a rozhazuje hvězdičkama jakoby se nechumelilo já odsoudím k tvrdému odpadu. Nejsem milovníkem filmů o dementech a tady je to PŘESNĚ PODLE POPISKU - Idioti s podtitulem idiotský film o idiotech pro idioty... Zjevně to také vypovídá o hodnocení člověka,který dá plný počet bodů nebo by mě alespoň zajímalo proč je to takhle červeně hodnocené. Já vím, že jsou to lidi co se za idioty zjevně vydávají ale já nejsem natolik soudná nebo mírumilovná, že jim tuto snahu o perfektně dementní film sežeru. Nelíbí se mi vůbec kamera a to je pro mě jedno z rozhodujících proč dát odpad. Záběr kdy jde vidět i zařízení pana zvukaře, který je tam absolutně zbytečně jelikož parta lidí jenom kviká a křičí dokola jedno slovo....Situace v restauraci mi stačila k tomu abych si zase svou filmovou chuť zlepšila něčím normálním..... (16.10.2012)

Partia slušne zabezpečených dánskych yupíkov opustí na pár týždňov zabehané stereotypy svojich zamestaní, rodín a vzťahov. Nasťahujú sa do vily patriacej strýkovi jedného znich, kde cez deň prebývajú squatovým spôsobom (spánok pod dekou, či spacákom na holej zemi, beznábytkové zariadenie). Cieľom ich zgrupovania je hra na toálnych idiotov- predstierajú debilov, downov, imbecilov, pričom jednému z nich (vždy inému) pripadne úloha sprievodcu. Humorné polohy, sa striedajú s vážnejšími. Anarchistická zábavka dobre zabezpečených intelektuálov, odôvodňujúca sama seba hľadaním "idiota v sebe" odvaha plkajúcich rozumbradov končí na prahu ich rodiny, či práce. Jediný, kto je schopný správanie postihnutého preniesť domov, je niekto, kto sa do komunity nedostal na základe presvedčenia o potrebe prejavenia debilizmu v nás ale v dôsledku silnej psychickej traumy. Veľmi presvedčivé a silné dielo prestriedavané komentármi jednotlivých aktérov z časového odstupu. Film nenudí a zároveň vyvoláva rôzne otázky pri rozvíjaní tých základných - je normálnosť idiociou?, nie je prejavenie idiocie vyjavením slobody v jej nescenzurovanej a od konvencií nezviazanej podobe?,a hlavne: ako ďaleko sme schopní zájsť pri uplatňovaní vlastného názoru? (21.02.2005)

Film o lidech, kteří byli schopni opustit alespoň na nějakou dobu maloměšťácké prostředí a své dosavadní životy, aby našli v sobě svého "mentála." Skutečně vážně to do svého "skutečného" života vzala až Karen, která se k nim přidala náhodou... Kdo z nás by alespoň na chvíli nechtěl být jako oni a vyzkoušet si, jaké to je nemít zodpovědnost? (17.12.2007)