Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Bože, ochraňuj královnu! Vzestup a pád proslulé punkové kapely v britsko-americkém dokumentu. Dokumentární film Sex Pistols: Děs a běs o „nejzběsilejší" skupině rockové historie, který natočil britský režisér Julien Temple, lze vnímat jako jistou revizi jeho předchozího snímku The Great Rock'n'Roll Swindle (1980), v němž byla tato kapela a punková revoluce nahlížena výhradně z pozice manažera skupiny Malcolma McLarena. Ve zmíněném kontroverzním hraném dokumentu se McLaren v úloze jakéhosi Velkého Manipulátora cynicky vysmál všem příznivcům punku jako pitomcům, kteří naletěli jeho velkému rokenrolovému švindlu se skupinou, jež byla ve skutečnosti pouze jeho výnosným umělým výtvorem. I Temple se tenkrát nechal McLarenem zčásti manipulovat a zřejmě proto se rozhodl doplnit vlastní, jednostranně zdeformovaný obraz kapely tím, že v novém filmu poskytne prostor výhradně členům Sex Pistols. Ve filmu tentokrát s větším odstupem akcentuje i politické, ekonomické, sociální či hudební podhoubí vzniku punkového hnutí, ale i důvody, proč tak záhy původní hněv částečně ztroskotal na úskalí módy.
Templeova anarchistická koláž je poskládána z aktuálně dotočených rozhovorů s přeživšími členy Sex Pistols, nikdy předtím nepoužitých záběrů z koncertů a zkoušek sestříhaných z více než dvacetihodinového soukromého archivu kapely (včetně předsmrtného rozhovoru s baskytaristou Sidem Viciousem), ale také z ukázek z dobových optimistických reklam (kontrastujících se záběry z pouličních nepokojů), z televizních show a z machiavellistického dramatu Richard III s Laurencem Olivierem. Film opětovně rekapituluje všechny známé a pobuřující výtržnosti kapely i okruhu jejích nejdivočejších příznivců z tzv. Bromley Contingentu i její vynucené, ale bohatě vykoupené přestupy od jedné nahrávací společnosti ke druhé. Do filmu je převzato i několik scén z Templeova předchozího filmu z roku 1980 – jde především o animované pasáže, doplněné novým komentářem. Značný prostor je také věnován skonu Sida Viciouse a jeho osudové heroinové lásky Nancy Spungenové, kterou zbytek kapely nenáviděl. (Česká televize)

(více)

Recenze (70)

Bafo 

všechny recenze uživatele

Takhle ma vypadat hudebni dokument... Kdo posloucha soucasnou hudbu od popu pres rap az po techno tak by tendle film mel videt... Protoze tehle par typku polozilo zaklady necemu co tvori nasi evropskou hudebni kulturu tak vyjmecnou... Myslete si co chcete ale Punks not dead... A to nejsem pankac... "I am an antikrist... I am an anarchist" ()

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

Vždy jsem byl punker tak trochu na baterky. Copak o to, punk a pogo já rád, ale po koncertě obvykle má rebélie skončila, umyl jsem se a šel spát, abych mohl v práci plnit plán na 110%. To by žádná sexy pistole neudělala, ale mě anarchistická monarchie zase až tak moc neoslovuje. Co se týká dokumentu, tak hudebně je našlapaný, ale bláboly hlavních aktérů mi uši poměrně rychle odmítaly přijímat, takže mne potěšily zejména informace o tom, z kterého kanálu to chlapci vlastně vylezli, o mlácení fanoušků baskytarou po palicích nebo o blond začátku Siouxsie Sioux. A Viciousovo ležérně nošené tričko s hakenkreuzem ponechám raději bez komentáře. ()

Reklama

DonPedro 

všechny recenze uživatele

Na rozdíl třeba od Clash mě Pistole hudebně míjí obloukem, za kterým je snad už jenom dechovka a navíc mě na nich vždycky srala (pardon, štvala, punk IS dead) ta neuvěřitelná vrstva marketingu - jenže bez něho by tu zase nebyla tak zábavná kapitola v dějinách sociologie. Takže nakonec respekt ke všem. K Johnnymu a spol že do toho šli naplno a občas dokázali těch pár svých válů narvat do lidí tak, že na to nikdy nezapomenou. K Malcolmovi že to nenechal chcípnout někde na londýnském předměstí a udělal klasiky z kusovek s mizivým potenciálem, který viděl asi jen on. A k režisérovi, jak se to celé snaží zmapovat a pochopit. Já například dodnes nevím jestli bych - být ročník 1956 a z Londýna – skončil jako fanoušek, nebo někdo, kdo se snaží Lydonovi v boční uličce rozbít hubu… ()

umbjaz 

všechny recenze uživatele

tak jsem to poprvé v životě viděl od začátku až do konce. je to prostě děs... bez ohledu na to, co se zpívá v písničce Plexis, Sid Vicious byl doopravdy vinnej. především tím, že v jeho stopách pokračuje spousta lidí, kteří mají IQ na bodu mrazu a nevidí dál, než za další pivko. Heroin lidi ničí, ale tahle troska byla zničená už před tím. celkově v zato, je zde hezky ukázáno, jak vlastně kluci po punkáčsku na všechno sraly, až se vlastně dostali na vrchol pop-scény. tak to fakt nebyl sen a jak Johnny trefě poznamenal: "to punkáči zkazili punk tou uniformou. my jsem neměly na kožený bundy a drahý boty, museli jsem si poradit jinak.... Punk se stal přijatelným a tím skončil." hudebně za 5* dokumentárně za 3* lidsky za 4*. ()

giblma 

všechny recenze uživatele

Největší devízou je rozhodně rychlý spád a neuvěřitelné množství dobových materiálů (nebo alespoň mě přítomnost mluvící legendy Sida v přítomnosti slečny Nancy velmi překvapila). Rovněž informacemi je dokument nabušen. Když navíc na konci Rotten oplakává "blbečka" Sida, větší autenticitu si nedovedu představit. Ale přes to všechno musím říct: Punk´s dead. Thanks God! ()

Galerie (60)

Reklama

Reklama