Fénix

Vzhledem ke všemu, co jsem o tomhle filmu posledního půlroku poslouchal a vzhledem ke své zápletce, je až směšné říct, že 98 minut filmu je zbytečně dlouhých, a že by si Fénix snad i vystačil na poli krátkometrážním. Poté, co se totiž odehraje úvodní představení postav a všichni se setkají ve všemi, nestane se až do závěrečné scény v podstatě vůbec nic. A díky tomu působí i ona poslední "mind blowing" scéna úsměvně a levně. Fénix si hraje na artové Vertigo, ale všechny svoje karty, pokud vůbec nějaké má, vysází na stůl příliš brzy. 5/10 (18.02.2016)

Rovnou to mohli pojmenovat Das Schwindelgefühl sakumprdum, jelikož inpirace u "však-vy-víte-čeho" je neoddiskutovatelná. A na škodu, protože od scény "poprvé v Johnyho brlochu" to namísto tenze mezi postavami docílí přesně opačného účinku; tedy učebnicového nalajnování děje k jedinému možnému rozuzlení. A tam to také bez jakýchkoli překvapení o hodinu později v poklidném tempu rutině dorazí. Funguje to tedy především díky úvodní třetině a ústřední dvojici (v níž on je nepřiznaný německy hovořící levoboček Russela Crowea). I tak to je solidní "hitchovina", které to však paradoxně více sluší v linii "konečně jiné uchopení tématu vyrovnávání se s návratem z koncentráku a poválečné identity německého národa", kdy to ve vší své subtilnosti, náznacích a nevyřčenosti umí být neporovnatelně působivější než v té žánrové poloze. (20.02.2015)

Podobně jako Leviatan Andreje Zvjaginceva působí i Petzoldův Fénix svou literárnosti a románově propracovaným scénářem jako lehce anachronický snímek. Nicméně anachroničnost tu není vůbec na škodu. Německý režisér se hlásí k intelektuální tradici, která už je možná lehce de mode, ale dělá to neobyčejně působivým a sofistikovaným způsobem. Komorní drama postavené na třech charakterech a důsledném důrazu na drobnosti, náznaky a eliptické prvky ve vyprávění je působivé v tom nejtradičnějším slova smyslu - intelektuálním důrazem na vrstevnatý obraz "tváře poválečné německé společnosti", viny, identity a pochopitelně lásky.-úzkosti z druhého. Fénix je jistě jakýmsi židovským Vertigem, ale tam, kde distancovaný analytik Hitch okázale operuje s psychoanalytickými koncepty dává Petzold maximální možnou péči vnitřnímu světu hlavní postavy. Způsob, jakým modeluje zdevastovaný předkamerový prostor a obklopuje Nelly "střepinami zvuků" jedinečně zdůrazňuje její křehkou odevzdanost a nejistotu nad vlastní identitou. Zbytek odvádí absolutně přesná Nina Hoss. Příběh se sice na několika místech ocitá na hraně vykonstruovanosti, ale scenáristická schopnost vzdát se meolodramatických tahů a v literárních dialozích (i obrazech) udržet život i významovou dynamiku neselže. Finále pokládám za brilantní ukázku toho, jak se staví v nejlepším smyslu tradiční katarze s důrazem na všechny dosavadní psychologické nuance. Lepší důkaz Petzoldovy citlivosti a uměřenosti nelze vymyslet. Fénix je kultivované drama, které není hanba obrečet. Protože veškerou tíhu si poctivě vyslouží. (11.02.2015)

Mám rád filmy z vojnového i povojnového obdobia. Film Fénix ponúka pohľad na povojnovú situáciu v Nemecku i zničený Berlín, ale ten hraje v tomto komornom filme len okrajovú úlohu. Príbeh je veľmi lákavý a ešte lákavejšie bolo pre mňa obsadenie Niny Hoss do hlavnej úlohy. Už vo filme Žena v Berlíne bola úžasná, je sympatická i presvedčivá. Režisér odkrýva karty postupne, hlavne v prvej polovici je tam vždy nejaký otáznik a pochybnosť a divák si nie je celkom istý, či Nelly je alebo nie je Johnnyho žena. R. Zehrfeld v roli Johnyho tiež úplne super, fakt mu to sadlo. Je to sympaťák a po T. Kretschmanovi by to mohol byť ďalší Nemec, ktorý môže kľudne hrať i v Hollywoode. S Malarkym sa výnimočne nezhodnem v tom, že Fénix nemá silnú scénu. Podľa mňa ňou je jednoznačne záverečná scéna (pozor spoiler!) so spevom na piáne. Johnnyho pohľad na ruku a tá hudba...Nádhera. 80%. (04.12.2016)

Tenhle film u mne narážel na nevěrohodnost zápletky i postav. Johnny je tu prostě za vola, jako jediný, kdo nepoznal vlastní manželku. Nelly sice vzpomínky na něj pomohly přežít koncentrák, ale tady se občas chová vyloženě jako puberťačka. A když už jsem čekal, k čemu jejich příběh autor dovede, přišly závěrečné titulky. Jakoby tenhle film držela nad vodou jenom Nina Hoss. (05.02.2020)