Dlouhý let Fénixe

Evropa je zemí mnoha legend. Nedílnou součástí prastaré středomořské mytologie je i legendární vzdušný poutník, pták fénix. Podle některých vypravěčů je fénix jediný tvor, který v ráji odolal pokušení, a vysloužil si tak věčný život, pro jiné je ohnivý pták rodící se z vlastního popela symbolem slunce. Fénixové žili na Zemi už před 10 miliony lety a žijí zde dodnes – a to na jihu Španělska, v mokřadech Doňana. Většina lidí je zná pod názvem plameňáci růžoví. Plameňáci růžoví jsou největším druhem plameňáků. Žijí na jihu Evropy a na jihozápadě Asie a Afriky. Jde o tažné ptáky, na světě existuje pouze několik míst, kde mohou odchovat svá mláďata. V zimě je útočištěm většiny plameňáků národní park Doňana na jihu Španělska. Jde o rozlehlou přírodní rezervaci, která je domovem mnoha druhů vodního ptactva i dalších živočišných druhů, jako jsou divoká prasata a rysové. S příchodem jara se do Doňany slétají stovky plameňáků ze středomořského pobřeží i z Afriky. Plameňáci cestují pouze v noci, kdy je chladněji a dravci spí. Někteří plameňáci založí hnízda v přímo v rezervaci, většina skupin se však vydává na dlouhou pouť podél pobřeží. Pro stavbu hnízd vyhledávají plameňáci bahnité ostrůvky, přičemž výběru hnízdiště přikládají velkou důležitost. Plameňáci mají unikátní anatomii těla, která jim umožňuje filtrovat potravu. Ideálním lovištěm jsou pro ně mělké pobřežní slané tůně, ve kterých je dostatek drobných korýšů a bezobratlých živočichů. Oblíbeným hnízdištěm plameňáků je rozsáhlá solná laguna Fuente de Piedra ve španělské Andalusii. Rituál páření synchronizuje hejno tak, aby měla celá kolonie mladé ve stejnou dobu. Plameňáci jsou společenští ptáci a nemohou žít jeden bez druhého. Během hnízdění jsou ptáci natěsnáni vedle sebe, každý však zuřivě brání své teritorium i své z bahna vystavěné hnízdo, a tak mezi nimi dochází k násilným potyčkám. Nejlepší místa zaujímají staří a zkušení samci, na mladé často nezbude místo, a tak musí odletět a najít vlastní hnízdiště. Ti, na které nezbylo v obvyklých hnízdištích místo, musejí improvizovat a zakládají kolonie na zcela nových místech. Samice snesou do bahnitých jamek jedno vejce a odlétají se posilnit. Zatímco jsou pryč, sedí na vejcích samci. Samec vejce nikdy neopouští, pouze ho občas obrátí, aby se nepřehřálo. Po vylíhnutí mláďat nastává náročné desetidenní období, během kterého se rodiče nevzdalují od hnízda a téměř nic nejedí. (oficiální text distributora)