Stážista

Příjemná komedie, drama ze života, které nemůže urazit. Bavil jsem se. Robert De Niro je vždy sázka na jistotu. Příběh o sedmdesátníkovi, co se nechce ještě stát důchodcem a mladé perspektivní ženě, která buduje svoji firmu. Obě duše si padnou do noty a právě v tomhle životním okamžiku se potřebují. Podobně jako v Ztraceno v překladu (2003), ale ten je mnohem více hořký. Stážista je brán s mnohem větší lehkostí. Potěší i přítomnost Adama Devina. Já toho klučinu mám prostě rád. Za mě velmi příjemná romanťárna o životě. (70 %) (11.06.2022)

Kdyby se to uchopilo za lepší konec, mohla z toho být dobrá komedie. Takhle to byla jen neškodná blbost. Jediní De Niro a Hathaway byli OK, zbytek hereckého obsazení jako kdyby vůbec nevěděl, co dělá. Hathaway hraje moderní mamču-podnikatelku, která nemá čas ani na to, aby si pořádně vytřela zadek, takže když přijde do její firmy De Niro jako stážista v důchodu s dlouholetými zkušenostmi, pomalu jí začne docházet, že pro ni může být přínosný. Pro nenáročné diváky zaneprázdněné životem, kteří si potřebují jednou za čas odpočinout a vypnout mozek je to vlastně ideálka. Bohužel logika si tady bere dovolenou, takže náročnější divák si nejspíš bude klepat na čelo. Spoust scén je úplně zbytečných, chybí jakýkoliv humor a jediné pozitivum byla asi minutová scéna, kdy De Niro vzpomínal, jak pracoval ve stejné budově, kde teď sídlí firma Hathaway. Naopak fat, že De Niro kývnul na tuhle roli mi nenechal spát. Taková legenda a tady je ponížen na bodrého staříka, který musí hrát po boku hereckých prken. How mighty have fallen. (21.02.2024)

Musím teď chvilku zhluboka dýchat, abych si při tom kokotmentování nenablil do klávesnice ….. Nejodpornější zaoceánský kýč znovu zaútočil a já měl pocit, jako by mi slizká afektovaná neherecká piča Anička Hetevejová s bárbinkovským úsměvem rvala dvě hodiny prsty do krku. Já debil se prostě nepoučím, že si nemám pouštět nic se stážistou v názvu, pokud to nebude o Moničině felaci. Po odporném gůglkurvení vkusu Troubou Vilznem k nám totiž z Továrny na noční můry připlavalo svinstvo ještě žluklejší a já mám chuť vypíchnout si oči, abych nic podobného už nikdy neviděl! Je to snad ta nejhnusnější dávivá směska zatuchlé korporátní umělé hmoty a učebnicově zrůdně pokřivených rodinných hodnot, zapatlaná prudce zubokazným cukrkandlem a zalitá přeslazenou Kokakolou přímo z rukou nechutně dobráckého Satan Klauze z té otravné močopudné reklamy. Vskutku nehumánní výprava do sterilního Mumulendu, vysněného to světa manipulativních amerických kokotů, ve kterém si slauďoučce harlekýnkovská pizda najme kouzelného dědečka, aby jí ukrutnou stařeckou moudrostí a letitým selským rozumem analogového prodavače telefonních seznamů zachránil digitální mezinárodní internetovou filmu a manželství s tím nejempatičtějším a nejrozkokošnějším teploušem, jaký se kdy objevil ve filmu. Obzvláště při ideálně idiotsky idylických rodinných scénkách s jejich slizkým paznehtem, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct s tou lostomiloškou štyšletou plinsezniškou, jsem si musel urputně rvát palec do prdele, abych si hrůzou neposral sedačku, a celý zbytek toho krystalického svinstva mě nutkavě natahovalo. No a jak myslíte, že celý ten šestákový fekál asi tak dopadl? Inu, vše se po tom „tolik napínavém“ průběhu se spoustou zle zákeřných osidel a přezlovolných nástrah „překvapivě“ v dobré obrátilo, magický stařík dokonce naši odpudivou zdegenerovanou krávu donutil jako bonus sežrat třikrát denně brokolici, aby ji nezklátila anorexie, a všichni dohromady si nakonec skvěle zacvičili tajči v Central parku, kde chybělo už jen stádo pasoucích se růžových jednorožců, poletující hejno dobrácky otylých lesních víl a Petr Pan s Medvídkem Pú. Bobík byl sice sympatický od přirození, ale buď už nezavadí o kloudnou roli, nebo senilní a bere i takové sračky, avšak ani jeho charisma to nezachránilo před zaslouženým titulem „Nejplesnivější plastový sajrajt roku“. A to prý plasty neplesniví! (04.01.2016)

Feministická agitka jako prase. Muž přestože měl slibněji rozjetou kariéru zůstává v domácnosti, žena která šéfuje veliké společnosti, kterou sama založila a De Niro, který sveřepě hájí její zájmy a podporuje ji v jejich cílech. Co bychom také chtěli, když režíruje žena. Film by mě zřejmě z těchto důvodů ani zase tak moc špatný nemusel přijít, kdyby se tam toho dělo trošku více vtipného. Jedna scéna, kdy "kluci" jedou pro mámin počítač situaci nezachrání. Castingových omylů jsem také našel několik. Všichni (ne)herci kromě Anne, Roberta nebo Rene jsou téměř otřesní. 50% (14.01.2016)

Nostalgická utopie, která celou stopáž těží jen z imaginární morální kvality generace dnešních důchodců a jemných vmetání facek té mladší, zkažené a nepoužitelné. Jistě, De Nirovi vrstevníci hrdinsky vypalovali vesnice ve Vietnamu, znásilňovali pěstitelky rýže a na opiu vydlabávali mozky rákosnickým dětem z lebky bajonetem, ale když on ten Niro vypadá tak strašně elegantně a žužu, že museli být úplně všichni gentlemani, stejně jako když v těch šedesátých tvrdili jeho rodiče jak byli gentle lidi z předválečné Ameriky a ti hipící jsou vtipem evoluce. Jistý filosof Hugo Toxxx v jedné ze svých nejslavnějších prací pravil: "Každá generace bude srát na tu druhou", on to myslel jako dvojsmysl v podobě vydělávání peněz, ale pravdivé je to i samo o sobě. Robertek tedy celý film sentimentálně podává pomyslný robertek k uspokojení úplně všech postav, které si se svými pseudoproblémy nevěděly rady, dokud se na scéně v plné polní neobjevil předsenilní důchodce s kapesníkem v saku a kalkulačkou v kufříku. Ten film bohužel není vůbec ničím vtipný, ačkoliv má být komedií, je pouze příšerně uslzeně naivní a místo za bránici chce tahat za emoce. Místo aby stavěl důchodce do vtipných a pro něj nepochopitelných situací dnešního světa, naopak z něho dělá hlásnou troubu dnešního světa, který během deseti minut školí všechny ostatní a ti mu jen s propiskou a bločkem v ruce naslouchají jak severokorejští generálové Kimovi při prohlídce nejmodernější techniky v podobě zrezivělé ponorky z roku 1929. 44% (23.01.2016)