Rodinná zpověď

„Až zase příště uvidíš nahého Angličana, poblahopřej mu a řekni: Neoblékejte se, jdu pro tatínka!“ Ačkoliv zčásti je v tomto filmu přítomný i humor, v první řadě jsem ho vnímal jako odlehčení velmi citlivě natočeného dramatu z rodinného prostředí. Nemohu říct, že bych tento film vnímal jako údajný průměr, takto kvalitně propracované postavy napříč větším časovým úsekem, s nenásilně působivými a uvěřitelně civilními dialogy třeba v autorských snímcích nevidím často (v současnosti pak ještě méně). Od Pascala Thomase jsem už viděl dříve Promarněné šance (1981), kde jsem se rovněž setkal s režisérovými dvorními herci Danielem Ceccaldim a Michelem Galabru, stejně jako s výborně zrežírovanými dětskými protagonisty. Ačkoliv Zpověď jen pro sebe mi zmíněný následující Thomasův film velmi snadno připomněla také svou poezií v některých scénách a celkovým stylem, tento film by se už Promarněné šance jmenovat rozhodně nemohl... tohle by mohly být spíše Plně využité šance s fatálními následky. :o) Zní to možná i úsměvně, ale ve skutečnosti ten film tak až na pár momentů nepůsobí. V centru zde máme působivý obraz rodiny, která přes různé neshody zůstává vesměs funkční a přes věčné otcovo trnutí nad budoucím osudem svých dcer je možná až nebývale sympaticky otevřená a podřízená všem přání dětí, ale nakonec i touhle svou otevřeností a s tím ruka v ruce i potenciálně slabým zájmem ohledně budoucích partnerů dětí nedokáže zabránit drobným osobním tragédiím či přinejmenším trpkých prožitků ve jménu deziluzí v životě tří mladých dospívajících dívek, rozhodnutých se co nejrychleji vdát a vypařit se co nejdříve z osidel rodního domu... Dvě hodiny nepřetržitého sledování dramatu nebyly po celý čas nejsnadnější, k závěru jsem se postupně začal cítit vyčerpán a posledních 20 minut se už táhlo, ale film si jinak dokázal udržet mou pozornost po celou dobu, navíc vždy dokážu ocenit i to, pokud takhle napsaný příběh napříč větším časovým úsekem na pozadí reflektuje i proměnlivou atmosférou dané doby, na což tady (byť spíše v náznacích jasných především pro vnímavého diváka) dochází taktéž. Z mé strany jsou to i podruhé pro Pascala Thomase spíše "jen" silné 4*, ale třeba se mi ještě do třetice podaří panu režisérovi dát příště i plný počet, kdo ví... na základě dvou dosavadních zážitků by si to Thomas asi i zasloužil. **** PS: V rámci roku 1966 potěšilo i milé cameo slavného režiséra Claude Lelouche v roli sebe sama, jak s kamerou na pláži natáčí scénu do svého filmu Muž a žena. :) [85%] (14.12.2021)

Takový celkem standardní snímek, který se zaměřuje na skupinu dívek a další osoby, které procházejí jejich životy. Je to velmi konverzační a místy mi to připomínalo českou televizní produkci, jen místo hodiny roztaženou do téměř dvou hodin. Takové trochu nemastné, neslané, prostě spíše průměrné než jakékoli jiné. (06.10.2016)

Standardní francouzský náladový snímek z rodiny viděn očima dcer.(50%) (23.05.2022)