Marťan

Anti-Interstellar. Nolanův sci-fi opus byl kolonizačním kosmickým westernem o hledání alternativy ke zdevastované modré planetě. V těšitelském Marťanovi musí být naopak „kolonizátor“ zachráněn z divočiny, jež lehce připomíná Monument Valley, a navrácen na Zem. Oslava lidské schopnosti maximálně využít dostupných prostředků je pouze jednou z rovin vyprávění, lépe než kniha provázaného s paralelním organizováním záchranné mise. Prostříhávání mezi událostmi na Zemi a na Marsu začíná dříve než v přeloze a obojí dění je lépe synchronizované. Film má díky tomu větší spád a na rozdíl od Marka nikdy neztrácí dech. Navzdory individualistickému názvu, osamocené tváři Matta Damona na plakátu a pověsti ultimátního profesního dramatu pro geeky je pro mne Marťan zejména zdařilou ukázkou příběhu s kolektivním hrdinou. I v sesíťovaném světě vysokorychlostního internetu, umožňujícího mediální zprostředkování dění v jiném státu, na jiném kontinentu i na jiné planetě, nejlépe funguje na principu vzájemné spolupráce a koordinace. Každá z mnoha postav si užije svou chvilku slávy. Díky jejich postupnému uvádění na scénu a přehlednému vytváření profesních nebo osobních vztahů mezi nimi (ve filmu nakonec není postavy, která by bojovala sama za sebe), si je bez problémů zapamatujeme. Síly přitom nespojují jenom lidé různé rasy, věku a pohlaví, ale i různých národností. Marťan vytváří iluzi, že člověk je na prvním místě jak v mamutí organizaci typu NASA, tak v totalitní zemi jako Čína. Vytváření zvukových můstků mezi scénami a přesný střih, kdy na otázku přímo či nepřímo položenou na Zemi dostáváme odpověď v následujícím záběru z Marsu, posiluje sevřenost vyprávění a dojem globální vesnice, kde ani vzdálenost několik desítek milionů kilometrů není nepřekonatelná. Marťan je skvěle šlapající feel-good zábava, která možná neobnoví vaši důvěru v lidstvo, ale s vysokou pravděpodobností po naběhnutí závěrečných titulků začnete znovu věřit v režisérské schopnosti Ridleyho Scotta. 80% (05.10.2015)

Já jsem v tomhle případě vděčná za to, že o mně většina ví, že nejsem zarytou sci-fíčkovou fanynkou. Bojuji s tím stále, ale tohle byl marný boj, protože já jsem se vážně nudila. Asi jsem čekala něco výraznějšího, něco alespoň trochu "dechberoucího", ale kde nic, tu nic. Ono taky co na Marsu, tam se nedají ani ty emoce extra projevit. Matt je sympaťák o tom žádná, ale tohle si nezasloužil. Že bych se tedy pustila do Drewa, Andyho a nebo dokonce do Ridleyho ? Takže sorry všem fandům Marťana, snad příště. (19.02.2016)

Ve 2001: A Space Odyssey a Interstellar jsem se dotkl hvězd a proplouval v čase, ve Vetřelci mě pronásledoval slizký xenomorf ve vražedném úmyslu s nulovou šanci na přežití, v The Martian se neprobouzí po desítkách let Ripleyová ve stázové komoře, ale přichází Astronaut Mark Watney a já se dotkl rudého písku na Marse a stále mě dusí atmosféra Vesmíru. Scottova geniální atmosféra, technická práce od 1982 se stává v dnešním Hollywoodu nádechem k návratu ke starším klasikám. Matt Damon žije v kůži Marka Watneye. Fascinuje mě Vesmír a jeho nekonečnost, cesta v něm, myšlenky času a prostoru. The Martian je další vysněný snímek od 2001: A Space Odyssey a Interstellar. ____ V roce 2017 jsem v očekávání. (06.08.2016)

"Nechci znít nafoukaně, ale jsem ten nejlepší botanik na téhle planetě." Zatím mne ještě nikdo nikdy nezapomněl na cizí opuštěný planetě, ale pokud se tak jednou stane, tak taky budu nejlepším botanikem. Ale nejdřív budu v souladu s úvahami astronauta Watneyho přemýšlet o tom, zda mne zabije dřív dekomprese, nepřítomnost kyslíku, nedostatek jídla, díra v břiše či disco kapitánky Lewisové. Já jsem se při pokusu kolonizátora Marsu o přežití celkem pobavil při sklizni bioorganických marťanských brambor, právní definici vesmírnýho pirátství i při odlehčování modulu. K dobru navíc přičítám i to, že jsem byl ušetřen zbytečnýho dramatizování některých scén a v podstatě mi pobyt na Marsu připadal zábavnej. Jen mi celé to zachraňování, výpočty neznámýho génia, úpravy modulu či využívání gravitačního pole planety připadalo nějak povědomé. (29.04.2016)

Knižní předlohu jsem zabalil v půlce, protože ty populárně naučné popisy toho, co všechno a jak si hrdina vyrobil, které z počátku působily svěže, začaly záhy unavovat a nezachránily to ani osvěžující odskoky do NASA. A i u filmu jsem se v půlce přistihl, že se mi to vlastně nechce dokoukávat. Narozdíl od velmi intenzivní GRAVITACE nebo hustoatmosférického PROMETHEA mě tohle prostě bavilo jen místy, byť technicky je to samozřejmě precizní a ani hercům není co vytknout a Matt Damon si dává titulního sympoše levou zadní. Po EVERESTU další kinozklamání roku. 50%. (09.10.2015)