Marťan

Reparát za Promethea? Dá se to tak brát, s výhradou, že jestli byl let na hasičáku v Gravity na povytažení obočí, pak zdejší "ironman" finále je přímo na parkinsona. V kombinaci s předchozí uměřeností je to jako Jackson Pollock v galerii vlámských mistrů. Nebudu to raději rozebírat, protože bych si to mohl ještě rozmyslet, takže ne čisté, ale čtyři. No a že pěstoval brambory z hoven. Kompostování výkalů je odvěká lidská činorodá zábava... (02.10.2015)

V rozmezí tří let přichází třetí zásadní sci-fi flák, který možná není tolik vědecký, ale naproti tomu mu nejvíce fungují blockbusterové postupy, které jsou znakem Scottovy nezaměnitelné řemeslné jistoty, která mě takhle brala naposledy před 14 lety. Jasně, v závěru to hodně Goddardovi uniká, ale ta oslava lidského vědění a nezdolné vůle je skrze plátno doslova hmatatelná po drtivou většinu stopáže. Takové feel good emoce letos už asi nikdo jiný nevykouzlí. 4 a ½. PS: Je fajn vidět v kině Ridleyho film, po jehož zhlédnutí nebrečíte, že pro plné docenění si musíte počkat na blu-ray s DC. PPS: Po druhé projekci plná spokojenost. Klapne to vlastně i v tom závěru. Lepší "feel-good" snímek, než Láska nebeská. (18.10.2015)

Ve 2001: A Space Odyssey a Interstellar jsem se dotkl hvězd a proplouval v čase, ve Vetřelci mě pronásledoval slizký xenomorf ve vražedném úmyslu s nulovou šanci na přežití, v The Martian se neprobouzí po desítkách let Ripleyová ve stázové komoře, ale přichází Astronaut Mark Watney a já se dotkl rudého písku na Marse a stále mě dusí atmosféra Vesmíru. Scottova geniální atmosféra, technická práce od 1982 se stává v dnešním Hollywoodu nádechem k návratu ke starším klasikám. Matt Damon žije v kůži Marka Watneye. Fascinuje mě Vesmír a jeho nekonečnost, cesta v něm, myšlenky času a prostoru. The Martian je další vysněný snímek od 2001: A Space Odyssey a Interstellar. ____ V roce 2017 jsem v očekávání. (06.08.2016)

Matt Damon potřebuje zachránit. Už zase… Tak se nám bestsellerová Příručka mladých marťanů sepsaná Bearem Gryllsem dočkala blockbusterové filmové adaptace. A to natolik zdařilé, že napravuje většinu neduhů předlohy (především onu kolovrátkovost první poloviny). Každopádně reklama na NASU prostřednictvím osudů botanického MacGyvera přicházejícího na chuť Abbě, písku, rudé barvě, chuti brambor a samotě jsou zábavné, stylové a sympaticky hrají na odlehčenou „feel good humanistickou“ notu, která je v rámci filmů o přežití (a tuplem pak u sci-fi blockbusterů) stejně tak nezvyklá jako osvěžující a až překvapivě sednoucí. (06.10.2015)

Anti-Interstellar. Nolanův sci-fi opus byl kolonizačním kosmickým westernem o hledání alternativy ke zdevastované modré planetě. V těšitelském Marťanovi musí být naopak „kolonizátor“ zachráněn z divočiny, jež lehce připomíná Monument Valley, a navrácen na Zem. Oslava lidské schopnosti maximálně využít dostupných prostředků je pouze jednou z rovin vyprávění, lépe než kniha provázaného s paralelním organizováním záchranné mise. Prostříhávání mezi událostmi na Zemi a na Marsu začíná dříve než v přeloze a obojí dění je lépe synchronizované. Film má díky tomu větší spád a na rozdíl od Marka nikdy neztrácí dech. Navzdory individualistickému názvu, osamocené tváři Matta Damona na plakátu a pověsti ultimátního profesního dramatu pro geeky je pro mne Marťan zejména zdařilou ukázkou příběhu s kolektivním hrdinou. I v sesíťovaném světě vysokorychlostního internetu, umožňujícího mediální zprostředkování dění v jiném státu, na jiném kontinentu i na jiné planetě, nejlépe funguje na principu vzájemné spolupráce a koordinace. Každá z mnoha postav si užije svou chvilku slávy. Díky jejich postupnému uvádění na scénu a přehlednému vytváření profesních nebo osobních vztahů mezi nimi (ve filmu nakonec není postavy, která by bojovala sama za sebe), si je bez problémů zapamatujeme. Síly přitom nespojují jenom lidé různé rasy, věku a pohlaví, ale i různých národností. Marťan vytváří iluzi, že člověk je na prvním místě jak v mamutí organizaci typu NASA, tak v totalitní zemi jako Čína. Vytváření zvukových můstků mezi scénami a přesný střih, kdy na otázku přímo či nepřímo položenou na Zemi dostáváme odpověď v následujícím záběru z Marsu, posiluje sevřenost vyprávění a dojem globální vesnice, kde ani vzdálenost několik desítek milionů kilometrů není nepřekonatelná. Marťan je skvěle šlapající feel-good zábava, která možná neobnoví vaši důvěru v lidstvo, ale s vysokou pravděpodobností po naběhnutí závěrečných titulků začnete znovu věřit v režisérské schopnosti Ridleyho Scotta. 80% (05.10.2015)