Picasso, l'inventaire d'une vie
Picassovo dedičstvo
Picasso, the Legacy
VOD (1)
Obsahy(1)
Komu připadlo dědictví po nejslavnějším malíři světa? Pablo Picasso po sobě zanechal tisíce výtvarných artefaktů, ale žádnou závěť. Od jeho smrti tak uplynulo šest let, než se podařilo pozůstalost roztřídit, ocenit a rozdělit ji mezi Picassovy příbuzné. V září roku 1979 se v Paříži sešli v doprovodu právních zástupců ke společnému jednání dědici neslavnějšího malíře světa Pabla Picassa kvůli rozdělení malířova dědictví. Kromě Picassových dětí Mayi, Claudea a Palomy byla přítomna i jeho vnoučata Marina a Bernard. Malířova vdova Jacqueline se schůzky nezúčastnila. Od Picassovy smrti tehdy uběhlo šest let. Protože však nezanechal poslední vůli, osud jeho pozůstalosti nebyl jednoznačný. Kdo z jeho dětí a vnuků z celé řady vztahů měl zdědit tisíce dosud neznámých artefaktů, jež umělec vytvořil? A jaké místo zaujme jeho dědictví v dějinách výtvarného umění?
Celý život Picasso odmítal komentovat souvislost mezi svou tvorbou a svým soukromím. V tomto dokumentu nám však lidé z jeho nejbližšího okolí poskytnou nový pohled na jeho život i dílo. Claude Picasso: „Jediné, co ho opravdu zajímalo, byla výtvarná tvorba. Výhradně na to se skutečně soustředil. Všechno ostatní pro něho byla jen zábava. I děti byly zábava. Všechno kromě malování ho v podstatě jen rozptylovalo." Snad právě proto o něm více než o kterémkoliv umělci dvacátého století platilo, že všechny jeho práce pramenily z jeho vztahů. Vše živé, čeho se dotkl, se pak promítalo do jeho maleb, grafik i soch. Nejvýstižněji to vyjádřil Alberto Giacometti, když prohlásil: „Stačí, aby se něčeho dotknul, a bylo z toho umělecké dílo."
(Česká televize)
Recenze (10)
"Ženy byly mým osudem. Já neměl o ně nouzi. V postelích milenky pod baldachýnem, v ateliéru jako melodické múzy. Jejich tvář „osvítil“ jsem barvami. Byly to víly umělcovy otištěné do pláten nirvány. Nenapodobitelné, vybroušené tahy, nedosažitelné tvůrčí vlohy. Milované, portrétované dámy, které triumfují dnes a denně mezi rámy. Poctěn jsem a pociťuji, že mé dílo v mysli obdivovatelů trvale překračuji." ()
Nie som obdivovateľom a tobôž nie znalcom Picassovho neuveriteľne rozsiahleho diela. S výnimkou respondentov relácie Nikto nie je dokonalý nepoznám človeka, ktorý by z jeho diela nepoznal aspoň Avignonské slečny a Guernicu. Dokument dokázal na relatívne malej ploche previesť diváka jeho životom, v ktorom kľúčovú úlohu hrali ženy ovplyvňujúce jeho diela. Na konci filmu ma pobúrilo, ako gangsterský štát, ktorý nikdy nekúpil ani jedno jeho dielo, beztrestne ulúpil 3800 jeho obrazov. Tak to nejako v tomto svete chodí. ()
Nie je to dokument o súdnom procese s Picassovým dedičstvom. Dedičstvo je spomenté len na začiatku, hlavne v zmysle, ako bolo rozsiahle, až gigantické, ako sa museli roztriediť desaťtisíce kresieb a iných artefaktov a čo s nimi bolo ďalej. Po pár minútach nasleduje stručne podaný životopis a keď sa povie stručne, tak hodina je na tak plodný život po každej stránke naozaj stručná. Pre bežného neumelecky zameraného konzumenta, ako ja, je to akurát dozvedieť sa základné fakty, vidieť najzásadnejšie diela a poznať pár zákutí jeho života. ()
A neb několik mužů v jednom Picassovi. Bohém v pravém slova smyslu, který miloval a maloval, vytvářel sochy, rytiny a je toho tolik, že se to ani vypsat nedá. Měl úžasně bohatý život, možná ne vždy šťastný, ale i to dokázal vtisknout do svých pláten, on sám řekl : "Maluji věci jak si je myslím, ne jak je vidím". A já bych občas chtěla do jeho mysli při pohledu na nějaké Pablovo umělecké dílo proniknout. ()
Čekal jsem dokument o velké bitvě dětí, manželek, milenek, vnoučat o jeho děditství, ale dostal jsem hodně zajímavý průřez celým jeho neobyčejným životem a dílem. Byl to neuvěřitelný proutník, o tým žádná, ovšem díky tomu svět získával další a další úchvatná umělecká díla....způsoboval radost, oddanost, nenávist, obdiv, opovržení....vskutku renesanční osůbka. ()
Galerie (16)
Photo © Česká televize
Reklama