Ve sklepě

Nevím, jestli je namístě smát se tomu. Ale párkrát jsem se smál - např. u teenagerů a u dvojice v mini-baru s veselou hudbou. Jinak jsem ale myslel víc a víc na větu, která zazněla před filmem v úvodu V. Hendricha, kde citoval Hanekeho vyjadřujícího se k jinému Seidlovu filmu, tady to ale sedí mnohem víc: "Pohled do pekla." V něčem strašně beznadějný a děsivý film, ne ale zobrazováním nějaké hrůzy, jako spíš mrtvolné jalovosti. Ten záběr na teenagery funguje jako kapka naděje, i když jen teoretická či potenciální. Jinak ale tento film samozřejmě nejde brát jako nějakou obecnou či definitivní zprávu o dění v rakouských sklepích, sám se ani o nějaký dojem komplexnosti či objektivnosti nesnaží. Je jasné od začátku, že film bude o právě těch lidech, kteří k natáčení dali souhlas, a o ničem jiném. Jde spíš o konstatování, informaci o těchto několika jedincích a jejich zájmech, a co se děje v statisících jiných sklepů, se samozřejmě nikdy nedozvíme a nikdo žádnou statistiku nesestaví. Ale přináší jistou představu.. Nejvíc fascinující je samozřejmost a smířenost, se kterou o sobě protagonisté filmu mluví. (19.04.2016)

Vždycky jsem si o Rakušanech myslel, že musejí být z jiného světa, jsem proto velmi rád, že mi to tento dokument potvrdil. Režisérovi Ulrichu Seidlovi se povedlo natočit velmi bizarní záležitost, která ukazuje skupinu vyvolených, kteří sice neschovávají ve sklepě dvě generace svých potomků, které zplodili s vlastní dcerou, ale i tak jsou dostatečně vyšinutí a já se výletem do jejich Čtvrtých říší a zvrácených duší celkem dobře bavil. Moje hodnocení 65%. (21.04.2016)

Italskou operu zpívající sklepní střelec Fritz Lang! To je mi ale metahumor. Škoda trochu nahodilé kompozice, ale jinak je to kvalitativně i základní premisou velmi podobné například Tierische Liebe, Seidl si udržuje úroveň už velmi dlouho. Rozhodně se tedy nejedná o jeho nejhorší film, jak píše rivah, spíše o seidlovský nadstandard, osvěžený klasicky vynikající Gschlachtovou kamerou. (11.10.2015)

Film je hodnotný jak svou jednoduchou nenarušující formou (formálně už přece nepotřebuje překvapovat), tak otevřeností zobrazovaných osob. Sklep by mohl být metaforou pro nejskrytější lidské touhy, často hodně extravagantní až zhýralé, se kterými se většina z nás na potkání příliš nechlubí. Oni ale ano. Chtějí být zobrazeni po boku svých démonů a otroků. Zdá se, že rakouská sklepní tradice otevírá vrátka. Pokud máte z těchto podzemních prostorů stísněné pocity, film vám pravděpodobně neudělá dobře. Možná vám je naopak přivodí, důležité ale je, že "mluví". (07.11.2014)

Slušné obludárium a pocta rakouským sklepům, které jsou známé po celém světě, bohužel je ale vidět, že vděčného materiálu neměl Seidl zase tolik, dvě dvojice sadomasochistů 80timinutový film neutáhnou. Zbylé figurky jsou docela obyčejní nadávající "slušní Rakušané", military fetišisti, náckové a myslivci, které najdeme i v Česku na každém rohu. (29.05.2016)