Hladová srdce

Když Absces potká na hajzlech v čínském pajzlu Gangrénu, je z toho láska na první zánět. Absces je celý dychtivý, a tak než bys řekl sněť, nakultivuje Gangréně mimimykózu a je výtok v rukávu. A jak už to chodí, chudák Absces při svém poblouznění z toho hnisajícího vzplanutí a posedlostí cákáním sporami na všechny strany bohužel nezaregistruje, že je Gangréna, jak to jenom říct kulantně, aha, už vím, totálně jeblá piča, co hodlá přirozeně všežravý plod jejich hnijící lásky držet při životě jen na jeteli a ranní rose. Mimořádně hnusný film s neuvěřitelně odpornými herci! Ale pokud má kinematografie způsobovat nějaké emoce, tady se to u mě díky skvělé práci režiséra, scénáristy a dokonalému kástingu povedlo na dvě stě procent. Takovou bezmoc a příšerné nutkání napálit televizi v naději, že to té pošahané krávě i přes ty tekuté krystaly aspoň trochu ublíží, jsem cítil naposledy u Kingovy Mlhy při geniální kreaci kudlanky v sámošce. Prostě vy-ni-ka-jí-cí práce, doteď zuřím. Takže se dnes rozloučím milým vzkazem všem těm ubohým stvořením, kterým psychická porucha narušila přirozené stravovací návyky: „Žerte si třeba hovna, kokoti, ale vaše děti nemohou za to, že jste psychoši, tak jim dopřejte zdravý vývin! Kdyby lovci mamutů žrali plavuně, jste dneska za mřížemi v Zoo a rodinky šavlozubých tygrů vám chodí o nedělích házet banány.“ No nic, jako ortodoxní masan na sebe teď k tabuli demonstrativně hodím koženou bundu z vlastnoručně umučených lostomilouškých klálíšku, dám si bůček z mimořádně neanimálně poraženého prasátka a po večeři zvlášť zavrženíhodným způsobem utýrám nějakou brokolici a pár sojových bobů. (01.02.2016)

Já bych tohle a priori nebral jako antiveganský pamflet, ale spíše jako postoj vůči všem matkám, které si myslí, že jedině a pouze ony vědí, co je pro jejich dítě nejlepší. To se nutně nemusí týkat jen stravování. První půlhodina, která předcházela narození dítěte, se maličko táhla, ale už z ní na mě trochu padala deka a bylo jasné, že to děvče nemá v hlavě tak úplně v pořádku. To pravé psycho ale přišlo až po porodu a několikrát jsem se hodně nepříjemně orosil. Konec sám pak překvapil a mě, do určité míry, i ulevil. Líbilo se mi i civilní nasnímání, které tomu všemu dodávalo na věrohodnosti, což platí dvojnásob pro Albu Rochrwacher. Ani si nevzpomenu, kdy naposledy jsem chtěl nějakou filmovou postavu tak strašně moc zabít. Další z výborných filmů, který už nechci nikdy vidět. 90% (30.01.2016)

Úplně nechápu žánr tohohle filmu (ženská běhající po císařáku po nemocnici je bez pochyby sci-fi), ale pro mě to má nejblíž k exploataci, kde hraje hlavní roli hladovějící dítě a přežraný režisér, který má až hitchockovský rozmach - ta taxidermická symbolika, wtf? Musím říct, že jako bytová válka o mimino snímaná hnusným rybím okem je to neobyčejně zábavný, béčkový a solidně zahraný. Ale hlavně to člověk nesmí začít brát vážně. #kviff2015 (11.07.2015)

Ve své podstatě je to instruktážní video, kterak zacházet se všemi alternativními matkami. Tedy především samotný závěr. Chladný vizuál dokresluje depresivnost snímku. K tomu zní v opozici romantizující hudba. A tím vším proplouvá Mina, která bohužel nedostala včas pořádnou ránu mezi oči, aby se vzpamatovala. (13.09.2020)

Napriek tomu, že ide o typ filmu, aké dáva TV Doma v nedeľu poobede, má film čosi v sebe. Predovšetkým uveriteľných (a dostatočne nehollywoodsky vyzejúcich) hercov. Film občas zamrazí (Moje dieťa vyrátilo mäso.), občas zarazí fungovanie štátneho aparátu a občas by nezaškodilo, keby hlavný hrdina spravil niečo netradičné... Ale potom by asi film stratil nedeľných divákov, ktorí milujú filmy (ako) podľa skutočnej udalosti... (18.09.2016)