Případ Leopolda Hilsnera

Tendenční, jednostranný, silně prožidovský, promasarykovský a hlavně jako celek dost manipulativní, tak na mě tento film působil a jistě nebudu v tomto svém názoru sám. Nejsem blbej abych slepě věřil všemu čím nás od školy, přes televizi až po různé filmy krmí. Prý ostudná kapitola našich dějin? Co na tom proboha bylo ostudného? Já si naopak myslím že to byla veleslavná doba, kdy si národ ještě uvědomoval, odkud mu hrozí nebezpečí. Dokázal se proti tomu jednotně postavit. Nenajdete lepší symbol, než hilsneriádu, která sjednotila národ. Proti byl jen Masaryk a hilsneriádu taky prohrál. Nebo byl národ skutečně tak blbý a pravdu měl jen jeden osvícený Masaryk?! Od rozboru vraždy zbožné panny Anežky Hrůzové jsme se přes 1 díl postupně prokousali k 2 dílu, který byl už čistě tendenční, strašák WW1, WW2, nacismus, komunismus, hnutí skinheads, antisemité, prostě síla, dokument se divákovi snaží vsugerovat myšlenku, že to byli patrně pohrobci hilsneridy, kteří mohli za to, že pak později došlo k dvěma světovým válkám a rozvoji některých těchto vládnoucích systémů a hnutí, manipulovat s lidmi dělat z nich nemyslící hovada, která nesmí asi za mák pochybovat. Některé nesmysly, záměrné fabulace či dokonce lži, tady byly do očí bijící, něco tady už stačil zmínit Mariin a něco ještě napíši sám za sebe. Předně chci jen říct, že proti Hilsnerovi neexistoval jediný přímý důkaz; všechny svědecké výpovědi se točily kolem toho, kde se Hilsner toho dne nacházel, v čem byl oděn, jak se choval, etc. Významným důkazem však byl nález Hilsnerových šedých kalhot (několika svědky, včetně ženy rabína, která mu je dala, potvrzeno, že byly skutečně jeho), se zapranými skvrnami. Ty byly odbornou (podle tehdejších možností samozřejmě) expertízou určeny “s největší pravděpodobností” jako skvrny od krve a to krve lidské. Byla tady o tom zmínka? Já myslím že ne! Nějak jsem to nepostřehl. Leopold Hilsner před soudem a porotou opakovaně lhal, úporně popíral, že by znal oběti, popíral, že by byl na místě činu a o svědcích, kteří dokazovali opak tvrdil, že lžou. Uváděl falešné výpovědi a alibi a po jejich vyvrácení je účelově měnil (někdy s jasnou pomocí obhájce). Dokázal velmi přesně vysledovat kam otázky směřují a pohotově reagoval, byl také již soudně trestán a sice za to, že své bývalé přítelkyni v dopise vyhrožoval zastřelením s trestem jednodenního vězení a za to, že při kontrole nahlásil policistovi falešné jméno. Krátce před vraždou A. Hrůzové ukazoval několika lidem dlouhý nůž, který si opatřil k “sebeobraně” po jakémsi incidentu. Dále Hilsner se opravdu moc dobře s Anežkou Hrůzovou znal, dům, kam Anežka docházela do učení byl v těsném sousedství (ob jeden) domek, kde bydlel Hilsner, nebylo to tedy tak, jak se nám tady snaží namluvit, že někdo z davu tehdy vykřikl, zabil ji určitě ten židák Hilsner a dav že tomu pak slepě uvěřil, kdy to na chudáka ti všichni zlí antisemité hodili, jak jen to ale ten dav mohl takhle s klidným vědomím říct, nebo s tím souhlasit, jednoduše, věděl totiž, že se oba spolu moc dobře znali takže byl i tím hlavním podezřelým, dále podezření Leopolda Hilsnera mělo další jednoduchý důvod. Anežka Hrůzová si během března 1899 stěžovala jak své matce, tak svému poručníkovi, že ji Hilsner obtěžuje, divně se na ni dívá a sleduje ji. Jednou ji musel její poručník i doprovázet cestou domů. O tom všem tady také ani zmínka, protože se to nehodí do krámu k udržování jednoho stále dobře živeného mýtu, udělat s žida vraha přeci nejde, vraždit mohou přeci jen Ne-Židé, to nejsou lidi jak se někde píše! O svědectví jisté ženy v dokumentu ji nejmenují, ale jmenovala se p. Vomelová (kř.jméno si nepamatuji), která procházela stejnou cestou jako asi o půl hodiny později Anežka a na kterou z houští vyskočil mladý muž s holí v ruce se tady raději vůbec nemluví a nebo jen letmo malým náznakem. Že jde o Hilsnera ovšem nemohla tehdy před soudem odpřisáhnout (neznala ho, viděla ho v lese jen několik vteřin a samozřejmě se lekla), ale ze stavby a držení těla připouštěla, že byl Hilsnerovi podobný, nikoliv tedy jak se tady v dokumentu tvrdí, tedy pravý opak, už přesně nevím jak to tam bylo řečeno, ale je to popřené, další nesmysl je tvrzení, že: “při své “inteligenci” by prý nebyl schopen vůbec takovouto vraždu zosnovat” je skutečně až děcky naivní. Jako příklad, že inteligence opravdu není k něčemu takovému potřeba, bych uvedl například našeho pětinásobného vraha Ladislava Hojera. A další otázka proč by nemohl zabít Žid? To přeci nemá s vírou a náboženstvím vůbec nic společného! Z rituální vraždy Hilsner přeci nikdy obviněn nebyl! Dále Židovská rituální vražda je pak stará jako Židovstvo samo. Je známo několik stovek soudně prokázaných židovských rituálních vražd spáchaných v průběhu celých staletí, ne jak se tady nebo všude jinde tvrdí, že je to výmysl chorých mozků, že jde o pověry etc. Jsem přesvědčen že dříve se určitě děli a dějí se možná i dnes, ale už se to nedělá tak primitivním způsobem jak kdysi. Vždyť si jen vezměte, kolik zmizí každý rok dětí, které se už nikdy nenajdou. Dokonce i někteří Židé uznávali, že mohlo jít o rituální vraždu, přiznávali to i samotnému Masarykovi, že existují malé ortodoxní skupiny Židů (Talmudistů), které něco takového praktikují. Mohla to být vytipovaná oběť a Hilsner tady mohl hrát je jakéhosi zprostředkovatele který dostal zaplaceno, mohl se tak na ní minimálně podílet kdy v tom nemuselo být ani žádné násilí z jeho strany, zrovna tak se mohl na celou vraždu dost dobře koukat někde z houští, či třeba ukájet nad samotnou mrtvolou pokud ji zabil, páč znásilněna dívka nebyla, jak ukázala pitva. Tím však nechci předjímat že by by jim snad ten Hilsner zabil nebo že mělo jít o rituální vraždu, ale jisté spojitosti tady byly (tak předně mrtvá byla podříznuta tzv košér řezem asi 8 cm dlouhým, chyběla ji krev, vražda se stala na židovský svátek Pesah), a pak viz co už jsem psal, o další zavražděné Marii Klímové která byla zavražděna necelý rok před Anežkou (a ze které se našla jen kostra) se v prvém díle radši vůbec nezmiňují, slovo o ní padlo až ve druhém díle. Bylo prokázáno: že Marie Klímová měla blízký vztah (patrně přímo poměr) s Leopoldem Hilsnerem (několik svědectví). V den zmizení v neděli 17. července 1898 byla prakticky celý den ve společnosti L.Hilsnera. Dopoledne na pouti ve Zhoři (několik svědectví), odpoledne na dělnickém výletě v lese Březina (několik svědectví). Později večer pak byla doprovázena Hilsnerem a ještě třemi osobami směrem k lesu (jedno svědectví). Tyto dvě židovské "rituální" vraždy v Polné však nebyli poslední. Dne 11. června 1922 byla nalezena na louce u Filipských Chaloupek u Polné nahá mrtvola mladé dívky s košeráckým řezem na hrdle, jménem Marie Pytlíková. Tělo mrtvé bylo zbaveno krve a ani v okolí nebyli nalezeny stopy po krvi. Tato rituální vražda byla zveřejněna až na konci 30 let, protože v roce 1922 byla zcela ututlána, to už by přeci jen veliké sousto pro obyvatele tohoto kraje. Tehdy byl tento případ na přímí rozkaz tehdejšího prezidenta T. G. Masaryka zastaven a utajen co jsem se dozvěděl! Hilsner byl tou dobou již 3 rokem na svobodě (kdy si odseděl cca 19 let), po milosti kterou mu udělil Karel I (?), tím ale nechci nic předjímat souvislosti můžou být i jiné, ale je to skutečně zajímavý. V případu se zvlášť angažoval T. G. Masaryk (což ani nebyl Čech, po matce to byl Němec a po otcovi - Redlich, Žid, jeho životopisný slovenský otec Jozef Maszárik-negramotný kočí byl jen papírový!), jeho celé tažení v případu bylo ostudné, tvrdil že Hilsner je nevinný bez sebemenšího důkazu a vydal i tři pamflety na téma vraždy v Polné, které byly plné lží a mystifikací. Tvrdil třeba, že mrtvá byla na inkriminované místo někým dopravena, a že byla zabita jinde, proto tam prý nebyla skoro žádná krev, že rána na krku nebyla řezná ale bodně-řezná, z vraždy dokonce podezříval její matku a syna! Řadě věcí pak nerozuměl, neměl na to vzdělání jak se i tady v tomto dokumentu někteří odborníci shodují, přesto měl potřebu se k celé události neustále vyjadřovat asi jako dnešní politici, kdy si asi myslel tento profesor sociologie, že je lépe kvalifikovaný, než odborníci s mnohaletou praxí. Do Polné pak asi 2x tajně přijel, kdy ho tam vypískali, dokonce ho chtěli věšet, vznikali písničky "Zasloužil bys, Masaryčku, jít s Hilsnerem na houpačku!" nebo "kolik ti židáčci zaplatili za to lhaní", vlastní studenti šli proti němu, tak napjaté byly tehdy v té době společenské poměry, na svou dobu a na náš stát něco naprosto nevídaného, i přesto že Francie měla svou Dreyfusova aféru! Okolí celého případu bylo skutečně poznamenáno až hysterickým sporem několika znepřátelených stran v tehdejším Rakousko-Uhersku. Mnoho “osobností” si při této příležitosti chtělo také přihřát svou vlastní polévku. To nás ale nesmí svést k ignorování reality a odvést od hledání pravdy. Pokud se tedy chce někdo hilsneriádou ohánět, nechť docílí revise procesu (před českými soudy, neb skutek byl spáchán na českém území). V některém museu budou jistě uloženy Hilsnerovy kalhoty a expertíza DNA při současném stavu forenzní vědy nade vší pochybnost prokáže, jsou-li to skvrny lidské a patřily-li zavražděné, ale obávám se, že právě z tohoto důvodu nebude nikdy expertíza provedena, páč vyvrátit Hilsnerovu nevinu se nehodí k současnému tažení proti extremismu. Přece jen je vhodné, když se jistá skupina lidí může ohánět persekucemi ze strany té větší skupiny. Má celou škálu případů, na kterou může ukazovat a udělá cokoliv, aby z ní neztratila ani jeden. Naopak bych se vůbec nedivil tomu, kdyby časem existoval paragraf - popírání Hilsneriády. V souvislosti s případem doporučuji prostudovat pro začátek třeba tyto stránky http://hruzovaanezka.wordpress.com/ a pak se můžete vrhnout na jiné. (06.09.2014) (méně) (více)