Česká pivní válka

Neboť ve filmu absentuje komentář autorů, můžeme pouze spekulovat, jaký je jejich vlastní postoj k zaznamenaným pivním moudrům. Zda je hrabalovská poetika pěnových knírů a pivních pupků fascinuje, zda sami považuji půllitr za národní emblém a novodobý symbol české státnosti, zda chtějí vysokou koncentrací myšlenkově prázdných floskulí na něco poukázat, nebo v názorech pivařů nacházejí hlubší sdělení. Je pravda, že muži dávají dohromady výstižný portrét národní povahy. Jeden z nich zaujme svým kverulantstvím, druhý pragmaticky motivovanou příchylností k východu, třetí kutilstvím a provincionalismem. Všechny tři poté spojuje životní obzor vymezený světem chmelového nápoje, snížená ochota přijmout cizí názor a vnímat pivní problematiku v mezinárodních souvislostech. Zdali byl ovšem právě toto důvod, proč si tvůrci dokumentu vybrali tuto trojici aktérů, není z nabídnutých informací, ani z toho, jak jsou informace prezentovány, patrné. Tři různé perspektivy filmaři nadto nijak nekonfrontují – jednotliví sociální herci se nepotkají a ani zpoza kamery nejsou vedeni k zamyšlení nad svými stanovisky. Myšlenky všech tří mužů od piva jsou stejně nepřekvapivé jako styl filmu. Rozhovory střídá neutrální observace, výjimečně je k oživení monotónního vyprávění použit hudební podkres. Česká pivní válka by mohla být slibnou úvodní epizodou televizního cyklu, který by se třeba postupně dobral nějakých neotřelých závěrů ohledně české identity nalezené v pivu. Jako autonomní celovečerní dokument ale vyvolává spíše rozpaky než podnětné otázky. 40% (01.11.2014)

Čekal jsem dokument o různých způsobech výroby piva, srovnání malých a obřích pivovarů a objektivním pohledu na současnou pivní situaci. Dostalo se ke mně ale něco trochu jiného. Česká pivní válka nabízí spíše subjektivní pohled na současný stav českého pivovarnictví a až filosofické zamýšlení se nad českou identitou a významem českého piva pro (nejen) náš národ. (30.10.2014)

Popravdě řečeno si nejsem jistý, jestli mě dokument zaujal či nikoli, ale rozhodně to je něco, co vám pomůže nahlédnout na tu českou povahu, na to, co pro nás pivo znamená, tedy pro některé Čechy, a co jsou ochotní pro ně udělat. Popravdě se mi nejvíce líbilo, že jsou zde lidé, kteří to zkoušejí doma a chtějí v tom být skutečně dobří. (05.10.2016)

Látal nelátal ale patlal... Vůbec nechápu smysl názvu. Vůbec nechápu smysl tohoto veledíla... Nikdo přece s nikým neválčí? Místo toho sledujeme osud tří pivařů. Domácí kutil - pivař, profík - stavitel pivovarů a nakonec jeden naivní ochlasta (co sice hodně viděl, ale málo z toho probral). Co mají společné je jistá národní hrdost, kterou ventilují skrze pivo (?!). To je celé. Uvidíte spoustu zbytečné stopáže (na polovinu by to šlo prostříhat úplně v klidu) a ještě víc mouder... (13.09.2015)

Kolekce názorů tří různých podivínů, abych to napsal nějak slušně, na vývoj a odkaz českého piva. Národní hrdost ventilovaná skrze zlatavý mok. Nic víc. Trošku mi uniká nějaký hlubší smysl tohoto dokumentu. Abych pravdu napsal, tak jsem čekal něco malinko jiného. Jako by snad ani nic říct nechtěl. Minimálně jsem očekával nějaké zajímavosti z české historie piva, která je rozhodně košatá. Tady se zajímavostí opravdu nedočkáte. Jedná se o čirou oslavu piva ve společnosti mnoha dlouholetých pijáků. Nejvtipnější jsou asi eskapády s ostravským "umělcem", který vyhlásil válku Jihoafrické republice za to, že si dovolila odkoupit zřejmě jeho nejoblíbenější Plzeň. Osobně jsem nezaregistroval jakýkoli pokles chuti a jeho předstírané zhnusení nad každým vypitým douškem působilo hrozně uměle. Legrační byl ten řezník, který se rozhodl uvařit si vlastní pivo. Dvakrát ho uvařil pro kanál a až třetí pokus byl pitelný, nikoli však ohromující. Nicméně, hrozně se mi líbila jeho houževnatost a tah na bránu. Zřejmě vaření piva není až taková hračka. Jinak ta pronášená moudra do života byla vážně ze sekce "za 5 minut zavíráme". Dokument na mě působil poměrně příjemným, leč bezobsažným dojmem. Kratší stopáž dojem lehce zachraňuje. Vidím to na 2 kousky. (21.09.2015)