Krajina smrti

V dobách ještě před tím, než se po roztomilém Novém Zélandu proháněli chluponozí hobitkové a do mechu chcala černá skřetí krev, kropili svou životně důležitou tekutinou tamní luhy a háje divocí maurové. Tito válečníci měli specifický styl boje. Nejdříve na sebe půl hodiny dělali dlouhý nos a pak si rozbili tlamy kriketovými pálkami. A teď k ději samotnému. V tomto surrealistickém snímku vše začíná aktem zneuctění předků, v tomto konkrétním případě jeden maur prostě posere nějaké lebky naházené v jeskyni. Vznikne z toho celkem vážný svár mezi dvěma kmeny, načež jeden pálkami umlátí ten druhý, ženám vycpe dělohy hlínou, mnohé ubité pozře apod., prostě klasika. Přeživší náčelnický synek s teprve malou pálkou se spojí s křovákem, který obývá právě tzv. Krajinu smrti. Tento udata s baňatým frňákem se chopí mladého válečníka a spolu utlučou pálkami v kriketu bez pravidel onen zákeřný kmen na útěku. To vše je hustě protkáno ukazováním dlouhých nosů, laškovným vyplazováním jazyků, šilháním, mrkáním a dalším všelijakým napodobováním opičích pohybů včetně tradičního gorilího bušení do prsou. A že to vypadá jako blbost? Nikoliv, je to celkem zábavná podívaná, jakou jste ještě nikdy neviděli. A to ani v Apocalyptu od Gibona... (22.08.2016)

Predsa len filmov z tohto prostredia je pomenej a takmer to Krajina smrti vytiahla na vyššie hodnotenie avšak kamera pri súbojoch občas stála úplne za hovno, aj bez prepáčenia. Práve scény, ktoré mohli byť najlepšie miestami vyzneli úplne chaoticky, nielenže si občas človek nebol istý ktorú postavu sleduje ale príliš často bolo vidieť iba chrbát niektorého z protagonistov či skrížené palice či oštepy. Čo je celkom škoda lebo príbeh zase až tak zlý nebol. (26.04.2022)

Za Gibsonovou mayskou vyvražďovačkou to krapet klopýtá, ale i tak je tenhle novozélandský přebor ve stolním tenise docela zábavným kouskem. Surová řežba, to ano, ale vadilo mi, jak se to zbytečně občas táhlo a ty jejich sebepřesahující pindy mi to taky moc nezpříjemnily. Suma sumárum maorská rodinná vendeta nebyla vyloženě špatná. (17.04.2015)

Takový trošku umírněnější Apocalypto s primitivním přípěhem (který já rád) a řadou zbytečně kůl bitek (který já nerad). Ústřední drsno-arogantní maorskej hovnožroutí záporák s orlím nosem a pohrdavým úsměvem, byl prostě a jednoduše velkej šéf celýho bijáku. V momentech, kdy nás nesral svou přítomností na plátně, ztrácel film hned půlku kouzla. Zajímavý byly i momenty, kdy se tetovaní primitiové mlátili přiostřenejma pinpongovejma raketama a navzájem si vyhrožovali, kdo komu naplní břicha. Neskáču ale radostí do vzduchu, protože i mínusy jsou výrazný: Třeba nechápu proč byl mezi maorskejma bojovníkama nějakej pitomej běloch, co navíc předváděl béčkový bojový choreografie. Jakej význam mělo setkání s osamělou bojovnicí než že pan producent předved na plátně svou milenku? (Nejspíš). Davový bitky byly bohužel zcela amatérský, nezvládnutý a zbytečně "rádoby trendy". Ale jinak se na to koukalo docela příjemně... (16.10.2015)

Syrovost a reálnost se Maorům upřít vážně nedá, ale moc dobře vím, že Kiwáci umí lépe. Po velké reklamě a ještě větším zklamání, že jsem film propásl v místě jeho zrodu, zůstala Krajina smrti za očekáváním. Nicméně jako okénko poznání kultury oproti naší obrácené naruby stále dostatečně poutavé. (Febiofest 2015) (06.04.2015)