Krajina smrti

The Dead Lands má úžasnou atmosféru, příroda je nádherná, kamera výborně zachycuje souboje, které jsou nelítostné a plné násilí. Líbí se mi, že je snímek zasazený zase do jiného prostředí, než jsme zvyklý, a postavy jsou také sympatické. Jediné, co mě trošku mrzí je, že není tento film otevřený více možnostem. Táhne se to ve stejném duchu celých 100 minut, dalo by se více pohrát s postavami, jenže jediné, co vidíte je příprava na pomstu, která ve své podstatě vlastně ani nebyla skutečným principem. (09.05.2015)

Vyplazovat tak na mě jazyčisko polonahý Will Ferrell, řeknu mu, že je buzna, ale u Maorů to berete jinak.. Poučné setkání se zajímavou kulturou (posvátnost předků, patriarchát, válečnické zvyky), klasické motivy pomsty (syn náčelníka) či vykoupení (démon s vizáží Calibose ze Souboje Titánů) a v neposlední řadě nelítostné, choreograficky poctivé souboje muže proti muži, v nichž někteří uživatelé spatřují turnaj ve stolním tenise. No je fakt, že kdybyste s pálkou „patu“, obvykle vyráběnou z nefritu, dřeva, kamene či velrybí kosti, dobře potrénovali, vyklepli byste za pár vteřin i Jana-Ove Waldnera. Dead Lands se dá vytknout kolísavé tempo, obsazení evidentních míšenců do rolí původních obyvatel či třeba Wirepův chrup, který je běloskvoucí, i když olizuje vlastní hovna z lebek předků, jenže co se týká filmů z polynéské historie, strašné rád mhouřím krví podlité oko.. (21.04.2015)

Za Gibsonovou mayskou vyvražďovačkou to krapet klopýtá, ale i tak je tenhle novozélandský přebor ve stolním tenise docela zábavným kouskem. Surová řežba, to ano, ale vadilo mi, jak se to zbytečně občas táhlo a ty jejich sebepřesahující pindy mi to taky moc nezpříjemnily. Suma sumárum maorská rodinná vendeta nebyla vyloženě špatná. (17.04.2015)

Hodně jsem se na film těšil a proto jsem teď o to víc zklamaný, protože namísto výpravného maorského eposu jsem dostal bollywoodizovanou a odfláknutou poloamatérštinu. Až na výjimky (skvělý válečník/démon) ochotnické herecké výkony, výprava na úrovni nějaké indické regionální televize, stejně tak i polopatický děj, většinu času mizerná ruční kamera a v rolích středověkých Maorů minimálně z poloviny evidentní bělošští míšenci. Spíchla to snad na koleně nějaká maorská neziskovka z nadačního fondu novozélandského ministerstva maorismu či co? Ale film má i svoje velké pozitivum, samozřejmě mám na mysli řežebné scény, ve kterých se divákovi dostane názorné a podrobné ukázky způsobů použití všech tradičních maorských zbraní i obsáhlé přehlídky oplzlých válečnických posunků (které ovšem našincům přidou spíš legrační a homosexuální). A moc se mi líbila jedna věta: "Bohové nám dali život, aby měli radost z našeho utrpení", tak tomu říkám úhelný kámen deisticko-pesimistické filosofie! Úplně špatné to tedy nebylo, ale třeba Once Were Warriors je o dvě třídy lepší "maorský" film a Broken English aspoň o třídu. Jo a nemůžu si ještě odpustit jeden dovětek: Naprosto chápu, že někdo s radostí nasere někomu na jeho kosti, chápal bych i to, že mu to hovno rozmázne po lebce, ale nechápu, proč si ten zatracený maorský dobytek potom ještě olízne ruku! (08.04.2015)

Les. Všudypřítomná příroda si zaslouží 10*. Samotný příběh mi po celou dobu připomínal Apocalypto, ale líbil se mi více. Hlavní hrdina byl chvílemi na ránu, což mu doufám předepisoval scénář. Jeho přemýšlení a odpovědi na otázky vyžadovaly mnohdy velkou trpělivost. Naštěstí dialogy s démonickým lovcem nebyly bohapustými bláboly. Akce krvavě třeskutá, souboje doprovází mohutné chlístance krve. Někteří bojovníci se zdáli být nezničitelní (což se dalo chápat jen u démonického). V reálu by šla většina po první ráně k zemi, tvůrci však ctili pravidla akčního žánru - divák by si toho jinak moc neužil. Fajnový výlet na Nový Zéland... (07.04.2015)