Číslo 5 žije

Ačkoliv tuhle podívanou televize četně reprízovaly, nikdy se nepřiblížila ke skutečným rodinným srdcovkám (Sám doma, Cesta do Ameriky, Krokodýl Dundee), které si klidně a velmi rád zopakuju i v dávno dospělém věku. Osmdesátá léta holt pamatují pohodovou atmosféru, inteligentní dialogy a neodolatelné postavy. Jenže: tenhle kousek provoněný americkou klasikou, kterak nového válečného robota zasáhne blesk, což ho dostane ven z přísně střeženého objektu, a hlavně se mu dostane vlastní vědomí a osobnost, jede vesměs v průměrném režimu. Jedni se ho snaží zničit, druzí zachránit a on mezitím objevuje půvaby „života“. Zatímco výše zmiňovaným kouskům dle mého zub času příliš neubral, s „číslem pět“ je to přesně naopak. Výsledku zoufale schází výraznější režijní rukopis, řadě scén chybí tah na bránu, humor rozhodně není o salvách smíchu, postavy se nedostanou pod kůži. Myslím, že tři hvězdy jsou akorát. (16.10.2020)

Úchvatný snímek, který dokáže upoutat divákovu pozornost po celou dobu jeho trvání. Speciální efekty včetně samotného "hlavního" robotického herce se moc povedly a byl jsem z nich v době uvedení filmu u vytržení, stejně jako půlka zeměkoule. To celé je protkáno tak kouzelným příběhem a zručnou režií, že nemohu jinak než za pět. (15.04.2009)

Nevím jak vy, ale mě to přišlo velice originální a vkusné. Ztvárnění bojového robota se mi sice zdálo spíše jako reklama na hlad, ale jinak pěkná mašinka. Herecké výkony, velice překvapivé a nejlepší byl ten japonskoamerický vědec, který skvěle vtipně mluvil a komolil slova. Prostě je to skvělá zábava, skvělý námět, dobrá režie, scénář ujde a závěr skvělý. (17.01.2007)

Kdoví po jak dlouhé době jsem se vrátil k snímku o pásovém E.T., co si místo prstu svítí laserovým dělem a touhu po mezigalaktických hovorech nahrazuje sběrem informací. Ano, je to neskonale naivní, robot s infantilní mluvou křičí po zásahu kulkou „Au!“ a Mahoney v roli nesmělého vědátora působí rozpačitě, nicméně jeho krišna asistent chrlící hlášky jak na běžícím špásu a takové to bezelstné vyznění typické pro rodinné filmy z 80.let mi nedovolí napsat, že to kouzlo jednosuše zmizelo.. (12.06.2015)

Vím, že patřím k menšině, ale mě z větší části ty amíkovské komedie a rodinné filmy 80. let nějak nebraly ani v dětském věku, proto ode mne všechny ty Návraty do budoucnosti, naprosto neloštomiloušký E. T. a ani tenhle plecháč nikdy víc jak tři neuvidí. Zasmál jsem se občas (Stephany, proč vy červenat?), ale vůbec nepociťuji jako ztrátu, že jsem to posledních 20 let neviděl. Ovšem, jak píše salahadin, to rychlé čtení by se šiklo. (16.09.2016)