Černý jezdec

Tento koník mě tedy příliš neuspokojil, a to i přesto, že si po téměř celou dobu promítání dokázal udržet mou pozornost. Problém shledávám hlavně v tom, že nám řádně nebyla představena Genova osobnost, a tak člověk bez dalších doplňujících informací pořádně ani neví, kde je jeho problém, ani proč jakožto relativně úspěšný šachista nemá na vlastní pořádnou domácnost. Druhý problém pak vidím v tom, že pouhý popis jeho záslužné činnosti s mírnou dramatizací problémů vlastní rodiny na slušný snímek nestačí. Obávám se, že tvůrci značně vsadili na prvoplánovitost, a to se jim vymstilo. Určitě bych upřednostil třeba detail práce s dětmi a neříkejte, že by se nenašla nějaká zvláštní historka s ní spatá, s níž by se dalo blíže pracovat a osobnostmi se ztotožnit. Takhle snímkem letíme od povrchního seznámení s Genem, před pobyt u jeho bratra a seznámením s Manou a najednou bing děti, turnaj, úspěch - neúspěch a závěrečná dramatizace. Dvě hodiny by daly určitě lépe zaplnit. Takhle snímek táhne hlavně Cliff, a ten na to sám o sobě nestačí. (31.01.2016)

The Dark Horse je veľmi dobrý, kvalitne natočený a veľmi silný film, ktorý človeka okamžite chytí za srdce a naplní súčasne smútkom a súčasne veľkou dávkou pozitívnej energie. Hlavný hrdina Genesis Potini je človeku sympatický už v momente ako vojde do obchodu a je fascinovaný šachovnicou, kde odohrá jednu partiu sám so sebou, no súčasne je cítiť, že niečo v ňom drieme. Skvelé scénky, kde každý hráč "Východných Rytierov" si zoberie jednu figúrku, aby dokázali, že budú spolu a vždy sa stretnú, plus aj scénky s jeho bratom a synovcom stoja za to. Nádherný film s výborným poslostvom, ktorý rozhodne stojí za to videť. (20.06.2015)

║Rozpočet NZD 3,5milióna║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $1,706,000▐ Ospevovaná dráma z Nového Zélandu Čierny kôň (The Dark Horse, 2014), ponúkla zaujímavú tému o šachistoch ale vedená v tak pomalom tempe so špinavým podmazom daného okolia, až človek je zmorení pozeraním z daného diela. /videl v kine: 35%/(filmový festival Art Film Fest 2015) (03.07.2015)

(Po)malé drama ze špinavých novozélandských uliček a dušiček dětí z periferie. Já si nemohl pomoci, ale mně to celé bylo tak nějak trochu jedno, ty postavy bez příběhů, i když uznám, že tam byly i některé povedenější momenty, šachová tématika mě bavila, stejně jako výkon Cliffa Curtise, který sice není žádný Hoffman, ale docela se snažil. (Z Cliffa Curtise se pro mě mimochodem stala výkladní skříň novozélandského filmu, podobně jako z Madse Mikkelsena v případě toho dánského.) Jinak i zde je přítomno obvyklé "sociálno" (takové to malé domácí mlácení), na což jsem ze Zélandu už zvyklý. Tedy z tamějších filmů :-) No jo, holt Zéland není jen lístí nalepené na stromech a chlupy na nártech, že... (15.11.2016)

Hezký příběh o člověku, který i přes své onemocnění dokázal dát svému životu smysl. Zezačátku mi dělalo trochu problém zvyknout si na ten hrubý způsob zacházení, v tomto ohledu se mi na to nekoukalo dobře. Poslední třetina to vytáhla. Váhám mezi pěti a čtyřmi hvězdami, pro některé momenty, které zdržují a zbytečně prodlužují délku (dlouhotrvající pohledy postav do blba) nakonec plný počet nedávám. (01.05.2021)