Mzda strachu

Je to sice dobře natočené, atmosféra a napětí při jízdě s nitrákem je tu také, jenže Salaire de la peur trpí jedním z nejhorších chování postav, k nimž jsem si žádný vztah ani nemohl vytvořit a tudíž mi bylo jedno jak to dopadne s jejich osudem. Duševní sebezničení v této oportunistické korporaci, jenž bylo motivem snímku, scénář neumocňuje na síle, jak bylo v plánu ze strany tvůrců, tudíž nemají právo žádat o schovívavost ze strany diváka. Takže zklamání a snímek založený právě na tom si tím podráží nohy. [5,5/10] (CICC, Filmsonor, Fono, Vera) (Čb. /// Produkce: Charles Borderie, Henri-Georges Clouzot, Louis Wipf /// Scénář: Henri-Georges Clouzot, Jérôme Géronimi podle románu Georgese Arnauda /// Kamera: Armand Thirard /// Hudba: Georges Auric /// MFF v Berlíně: Henri-Georges Clouzot (Velká cena festivalu), Charles Vanel (Zvláštní uznání)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (11.03.2010)

Remake od Friedkina jsem zatím neviděl, čili srovnání si nechám až na potom.  Viděl jsem ale naprosto perfektní a až téměř  do konce skvěle vybalancovaný akční dobrodružný napínák. První představovací hodinka zajímavá a z mého pohledu i naprosto nezbytná.  Každý člověk má totiž několikero různých masek, ale jen jednu tvář. A bez znalosti masky nemá odhalená tvář ten správný účinek.   Coby psychologická studie tedy rovněž skvělé.  A pak přijde to nejlepší,  cesta s nitroglycerinem. Dvě různorodé osádky a postupné strhávání masek a nervy drásající napětí. Fandil jsem oběma vozům, ale paradoxně víc Luigimu se Skopčákem.   Povahový veletoč Joa byl očekávaný, ale i Mario mi byl v závěru svým přístupem téměř odporný, nicméně pořád jsem byl ochoten všemu věřit.  Závěr mi ale přišel dost na sílu. Chápu, co tím zřejmě chtěli páni tvůrci říct, ale ten způsob provedení zdál se mi poněkud podivným. A jen díky tomu si nechám otevřená vrátka do zhlédnutí remaku, jdeme do čtyř. (19.10.2023)

Jediné, co bych vytknul, je dlouhá stopáž. Film zároveň v některých ohledech poněkud zestárnul. Co bylo kdysi akční scéna, je dnes muzejní retro a zbytečné si namlouvat, že atmosféru filmu to neovlivňuje. Co funguje stále na výbornou a vždy fungovat bude, jsou pěkně udělané charaktery postav. Tyto mají vývoj a vrstevnatost. Každého hrdinu si člověk může oblíbit, aby ho pak následně mohl kvůli něčemu odsoudit. Různé prostředí a situace mění chování lidí a odhaluje skryté stránky osobnosti. Na svojí dobu úžasná kamera. 74% (28.06.2011)

Legendární klasika, která se umí vrýt hluboko pod kůži. Filmu odpouštím poněkud nudný začátek, kde je zachycen všední život vesničanů. Akce, napětí, charakteru herců... toho všeho se mi dostalo ve velkých porcích. Bohužel se mi ale také dostalo nepříliš sympatického konce, který mi zážitek trochu kazí. V době vzniku tohoto monumentu, bych však neváhal s plným hodnocením. (04.11.2010)

Ani byste nevěřili, jak moc rád bych dal Clouzotově Mzdě plný počet. Není to totiž ani tak filmový thriller, jako spíš esence čirého napětí a všudypřítomného strachu. K tomu dokazuje, že krev může tuhnout v divákových žilách i bez přítomnosti galonů krve. Ale kvůli první zbytečně utahané cca třičtvrtěhodince (zatím) prostě nemohu. (Viděna původní čb verze o 156 minutách.) (05.02.2012)