Le Château de ma mère
Mamičkin zámok
My Mother's Castle
Režie:
Yves RobertKamera:
Robert AlazrakiHudba:
Vladimir CosmaHrají:
Philippe Caubère, Nathalie Roussel, Didier Pain, Thérèse Liotard, Julien Ciamaca, Victorien Delmare, Joris Molinas, Julie Timmerman, Paul Crauchet (více)Obsahy(1)
Francouzský film Maminčin zámek je volným pokračováním filmu Tatínkova sláva, natočeném podle knihy význačného prozaika a dramatika Marcela Pagnola. Znovu se vracíme do voňavé, prosluněné Provence, kde v jejích kopcích prožívá své kouzelné dětství jedenáctiletý chlapec. Poznává svou první dětskou lásku, lidské přátelství i zlobu a především naždy se zamilovává do tohoto jedinečného kraje... Rodina bydlí v Marseille a své víkendy a prázdniny tráví v domku uprostřed kopců. Pravidelnou cestu do přírody si postupně zkracuje přes soukromé pozemky cestou podél veřejného kanálu. Bývalý tatínkův žák, nyní hlídač kanálu, jim půjčí klíč, kterým otevřou průchozí dveře a tak, nepozorováni, přebíhají v přítmí zámeckých zahrad se svými kufry a strachem z prozrazení. Jednou je však nachytá nevrlý, veledůležitý hlídač a Marcelův otec, poctivý učitel Josef, těžce snáší pocit provinění stejně jako maminka Augustina. Ale nádherné vzpomínky na dětství, ze kterých Pagnol čerpal celý svůj život, nemůže narušit ani tato událost, která ostatně dopadne tak, jak si to celá rodina zaslouží. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (64)
Volné pokračování Tatínkovy slávy jsem si pustil hned po ní a defacto jsem si prodloužil prázdniny. Po prvním filmu jsem si nebyl jistý, co mi může další část ještě přinést a ona se , ač se nepustila jinými cestami, nebereme-li za ně , cestu přes zámecké pozemky, rozvinula v další krásný voňavý svět dětských vzpomínek. Stejný a přece tak jiný. Třeba první láska s růžovými brýlemi, která vlije, zejména svým přízemním vyústěním, úsměv do tváře. Jediný zlý člověk bude po právu a vtipně potrestán a mnoho dalších příjemných detailů. A pak konec, konec, který jsem vůbec nečekal... Další pětihvězdičková nádhera. ()
Pokračování poetického filmu Tatínkova sláva, které nedosahuje ale kvalit prvního dílu. Už mi to přišlo jako nastavovaná kaše, navíc s divně smutným finálem, které se mi tam moc nehodilo, jako by jen autoři chtěli ten proud příjemných dětských vzpomínek už zastavit a nacpali tam smutnou realitu života. ()
3,5 Tešil som sa na pokračovanie skvelej Oteckovej slávy, ale žiaľ, tento film na mňa až tak silno nezapôsobil. Problémom je tentokrát akási skratkovitosť na mnohých miestach, veci sa len naznačia a už sa k nim dej nevráti. Tiež postavy tu už nie sú tak hlboko vykreslené, film už neoplýva takou dávkou emócií a láskyplnosťou. Je už dosť vážnejší, takže humoru výrazne ubudlo (zaujímavé, že žáner komédia tentokrát v titule nechýba), dokonca záver filmu pôsobí až smutne. Ak mám byť konkrétny, epizódka s detskou láskou nebola stvárnená práve najšťastnejšie a predstaviteľka Isabely ako jediná z detských hercov mi do svojej role veľmi nesedela (mala byť krásna a príťažlivá, ale bola skôr nevýrazná). Celá tá rodina na mňa pôsobila veľmi divne, napriek tomu, že viem, že mala pôsobiť divne. Jedine záverečná scéna celej známosti (s hnačkou) trochu napravila celkový dojem. Prechodom cez jednotlivé zámky bolo podľa mňa venované príliš veľa času, miestami to bolo nezáživné. Napravili to dve scény so strážnikom (skvele zahraným Jeanom Carmetom), ktoré boli asi najsilnejšie z celého filmu. No a v závere filmu som mal silný dojem, že tvorcovia buď prečerpali rozpočet, alebo prekročili povolenú minutáž, ale ešte bolo treba uviesť viacero scén s podstatnými informáciami. Tie scény boli potom natočené veľmi skratkovito, skákalo sa tam po desaťročiach príliš rýchlo. Napriek tomu pohnuté udalosti záveru filmu na mňa silno zapôsobili. ()
Nádhera! Jinak se to snad ani nedá popsat. Jestliže jsem byl nadšený z filmu Tatínkova sláva, tak z filmu Maminčin zámek jsem prostě unešen. Líbilo se mi to o stupínek více než Tatínkova sláva, oproti prvnímu filmu zde totiž přibylo i trochu napětí a hlavní hrdina Marcel je poprvé zamilován a dává na určitou dobu vale běhání v kopcích. Ale opět nemohu nezmínit tu úžasnou atmosféru, kterou na mě tenhle film přenesl. Léto, svoboda, dětství, bezstarostnost, příroda, optimismus. Ten film je tak dokonalý, že nemám co vytknout. Škoda jen velmi smutného konce, po kterém se člověk vrátí zpět do reality občas velmi krutého života. Ale jedná se opravdu o úžasný poetický zážitek, který se jen tak u nějakého filmu nevidí. A proto uděluji pět hvězdiček a děkuji všem, kteří se na obou filmech podíleli, protože tyto filmy jsou skvost! ()
Maminčin zámek je naivně poetické pokračování neméně poetického filmu Tatínkova sláva. Takřka každý záběr tohoto dílka je cítit prosluněnou Provence. Film je vzpomínkou na dětství, na bláznivé zážitky, rodiče, přátele a všechny ty, jež skřížili své cesty osudu s těmi našimi, přičemž si našli místo v našich srdcích. Na všechny ty, jež jsme ztratili. Prvně (a česky i naposledy) jsem tento snímek viděl v televizi před x lety. Tehdy si mě získal natolik, že dnes zaujímá čestné místo v mé filmové Top 10. Zcela objektivně se tento film snad ani hodnotit nedá, proto ho zhodnotím se stejnou naivitou, jakou jsem hltal jednotlivé scény. Herecké výkony, hudba, výprava, kamera, scénář, režie - to všechno je dokonale vyvážené. Pomyslnou třešničkou na dortu je pro mne samotný konec filmu, kdy se poetické vzpomínky na dětství střetávají s tvrdou realitu. Dávám jasných 5 hvězdiček (95%). ()
Reklama