Le Château de ma mère
Mamičkin zámok
My Mother's Castle
Režie:
Yves RobertKamera:
Robert AlazrakiHudba:
Vladimir CosmaHrají:
Philippe Caubère, Nathalie Roussel, Didier Pain, Thérèse Liotard, Julien Ciamaca, Victorien Delmare, Joris Molinas, Julie Timmerman, Paul Crauchet (více)Obsahy(1)
Francouzský film Maminčin zámek je volným pokračováním filmu Tatínkova sláva, natočeném podle knihy význačného prozaika a dramatika Marcela Pagnola. Znovu se vracíme do voňavé, prosluněné Provence, kde v jejích kopcích prožívá své kouzelné dětství jedenáctiletý chlapec. Poznává svou první dětskou lásku, lidské přátelství i zlobu a především naždy se zamilovává do tohoto jedinečného kraje... Rodina bydlí v Marseille a své víkendy a prázdniny tráví v domku uprostřed kopců. Pravidelnou cestu do přírody si postupně zkracuje přes soukromé pozemky cestou podél veřejného kanálu. Bývalý tatínkův žák, nyní hlídač kanálu, jim půjčí klíč, kterým otevřou průchozí dveře a tak, nepozorováni, přebíhají v přítmí zámeckých zahrad se svými kufry a strachem z prozrazení. Jednou je však nachytá nevrlý, veledůležitý hlídač a Marcelův otec, poctivý učitel Josef, těžce snáší pocit provinění stejně jako maminka Augustina. Ale nádherné vzpomínky na dětství, ze kterých Pagnol čerpal celý svůj život, nemůže narušit ani tato událost, která ostatně dopadne tak, jak si to celá rodina zaslouží. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (64)
"Námořníci dobře znají volání širého moře a já jsem právě zaslechl volání kopců!" Skvělé pokračování předchozího filmu, trochu mi to připomíná naše Báječná léta pod psa. Je vidět, že Francouzi nemusí točit jen ztřeštěné komedie nebo superakční filmy. "Já jsem královna a ty můj rytíř. Musíš udělat všechno, co ti řeknu.. Všechno? .. Všechno!" ()
"Holky jsou jen nepodaření kluci, holky jsou omylem přírody. O jeho mamince se krom jména dá říct jen to, že měla průjem." Tohle jsem si z filmu zapamatoval. Jinak poměrně veselý příběh, trošku mi to připomnělo Saturnina. Nepotřebuji to vidět znovu, ale neurazilo to. Chvílemi to bylo slabší, chvílemi zas emotivní... po celou dobu se to při nejmenším dalo sledovat. Průměr každým coulem. ()
Páni, on Yves Robert nezapomněl, co mu jako režisérovi kdysi v 60. letech šlo úplně nejlépe, tedy poetické komedie pro děti a mládež i celou rodinu (a občas i pro „kumpány“ se svérázným smyslem pro humor :)). U jeho další tvorby jsem měl sice pocit upadaní do průměru a rutiny, až si pan Robert později častěji dopřával tvůrčí pauzu, ale tady mám pocit, že se mu podařilo v první půlce 90-tek naplno chytit druhý dech a po čase se mi zase jednou úplně trefil do vkusu. Už déle jsem u žádného filmu neměl tak chuť psát o tom, jak by mě doslova chytl za srdce a zahřál na duši, už jen tou ukázkou vlídných rodinných vztahů a vzájemné pomoci a pokory,i během setkání s většinou cizích lidí ze zámků či okolí (až na jednu osudnou výjimku :o)). Předchozí Tatínkova sláva byla milým a hezkým zážitkem, ale pokračování v podobě Maminčina zámku mě pocitově nadchlo a zasáhlo mnohem víc. Vím, proč a čím mi byly postavy ze šťastné rodinky sympatické už v prvním dílu a po dvou večerech je mi skoro líto, že v dalším filmu se s nima již nemám možnost setkat znovu. Samotná atmosféra prosluněného venkova a zámeckého prostředí tu svou jedinečnou poezií doslova voní, Robert stejně jako ve Šťastném Alexandrovi dokáže snímat pohlednou přírodu v barvách tak, že líbivé záběry nespadnou do kýče a pečlivě si hlídá i vedení děje, které navzdory náznakům v příběhu první lásky naštěstí nepřeklopí do očekávané romantické limonády. Vedle Philippa Caubèra excelujícího v roli tatínka-učitele přibyl další mně zatím neznámý Philippe s výrazným podaným výkonem, Philippe Uchan coby stejně sympatický správce kanálů... a potěšilo mě i setkání s hereckým veteránem napříč žánry Jeanem Carmetem v asi nejzápornější postavě z celého dvoudílného příběhu. Nezapomenu na celou dějovou linku s podnikáním ilegálním zkratky a přítomným napětím, který se s gradujícím strachem maminky přenášel s každou další scénou i na mě. Je to paradoxní, ale Robertovi se v čistě poetickém(!) filmu podařilo, abych se o postavy skutečně bál. Oceňuji i konec, jaký bych možná na dětský film nečekal, ale svým realistickým odkazem vlastně jen potvrzuje, že celý film míří svým příběhem a poselstvím nejen na dětské, ale i dospělé publikum. A tenhle film je pro mě další důkaz, proč Yvese Roberta považuji v rámci žánru filmu pro děti a mládež za špičku svého oboru... kdesi těsně vedle Karla Kachyni, Věry Plívové-Šimkové a Abbase Kiarostamiho. [90%] ()
Je to opravdu nádherně poetický. Film staví na dětsky upřimně vyprávějí příběhu a přenádherném prostředí Provence. Týhle kombinaci je nemožný odolat. Když se ve filmu objevil holčíčí prvek, říkal jsem si alééé nééé, teď to sklouzne do milionkrát omletý romantiky a je po klukovství. Naštěstí se vše udá jinak než jeden uživatel csfd.cz očekával a film neztrácí nic na kouzlu dětství. Čtvrtou hvězdu si film vykoledoval svým závěrem, protože ten se nes v hodně emotivní vlně, kdy se ve velmi rychlým sledu vystřídal smutek s radostí. ()
Důstojné pokračování Tatínkovy slávy, které si zachovalo stejnou atmosféru i všechny ostatní klady předchozího filmu. Kouzlo prázdnin je stejně magické, kouzlo Provence stejně silné, vyprávění stejně poetické, navíc se přidává první láska s celou svou krásou, komikou i hořkostí, kterou si také nejspíš prožil i mnohý z nás, byť v jiné době a s jinými detaily, fascinující procházka lidskými charaktery cestou podél kanálu, další prázdniny se spoustou nádherných momentů, ale také hořkou tečkou. Tvrdým knokautem reality, který rozbije kouzlo dětského světa a přichází tak nečekaně, že doslova vyrazí dech a sevře srdce. A já stále nevím jestli ji mám brát jako klad filmu, který ho povyšuje, nebo zápor, který ho sráží. ()
Reklama