Obsahy(1)
Působivý dokumentární film Dagmar Průchové o matkách nezletilých i ještě nenarozených dětí, které neunikly inscenovaným procesům po únoru 1948. V dokumentárním snímku Nesmíš plakat se Dagmar Průchová zabývala životními osudy několika žen, jejichž mateřství poznamenaly vykonstruované procesy a následné dlouhodobé věznění. Kromě psychického a tělesného týrání zažily navíc trýznivý pocit nuceného odloučení od vlastního dítěte. Výpovědi žen režisérka proložila kontrastem archivních snímků o „šťastném životě dětí a pracujících", které byly příliš vzdáleny skutečnosti, v nichž se bez výčitek svědomí ničily životy mnoha rodin. (Česká televize)
(více)Recenze (15)
Tento film povinne premietať na každej strednej škole a na vysokých školách tuplovane ! Ako niekto môže ešte stále dnes veriť marxizmu a komunizmu ? Choré. Najdesivejšie na tom je to že tí "vyšetrovatelia", prokurátorí, sudcovia a bachari neboli nikdy potrestaný. Nebol žiadny Norimberg s komunistami, tak ako bol s nacistami. Z toho ide des, že sa im to tak lahko prepieklo. ()
Až vám někdo bude povídat, že komunisti sou zlatý a jak za nich bylo dobře, plivněte mu za všechny ženy, o kterých pojednává tento jedinečný dokument, do jeho rudého ksichtu. Je dost smutné, že dokument má v roce 2018 asi tak 400x méně hodnocení, než např. své době poplatná Dovolená s Andělem - tedy film, který není ničím jiným než lživou iluzí o šťastném životě v socialistickém Československu. V době, ve které se tato agitka odehrávala, prožívaly ženy z dokumentu nejhorší roky svého života, který byl pečlivě skryt za zdmi bývalých cel smrti naproti pankrácké sekyrkárny... V absolutním oněmění tak posloucháte např. výpověď dámy, která se svého vyšetřovatele zeptala, jak je možné, že se takto chová Čech k Čechovi. Odpověď vyšetřovatele zněla: "Chováme se k vám takto pávě proto, že jsme Češi." Komentář je napsán v době, kdy vládu v této zemi sestavuje bývalý komunistický nomenklaturní kádr a StBácký udavač, a to mimo jiné s podporou komunistické strany. Věřte, že mezi takovými lidmi je mnoho těch, kteří by tento dokument zakázali v rámci první cenzurní vlny - přirozeně ve jménu "normalizace" vkusu obyčejného diváka. ()
Hrozné. Tato krutá tzv. tichá generace narozená okolo roku 1920 naštěstí už odešla. Nyní po fašismu a komunismu nastoupil vlivem globalizace kdy všichni na sebe na internetu vidí jak žijí další "ismus" multikulturalismus. ()
Jsem ráda, že jsem náhodou zapnula televizi. Silná syrová výpověď obětí zvůle lidu. Doufám, že ty zrůdy co za to mohly shoří v pekle! Obdivuji víru, lásku a nezdolného ducha těchto žen. Jsou to české hrdinky 20. století! O zločinech nacismu běží na ČT2 každou chvíli nějaký dokument, tento jako jeden z mála řeší zločiny komunismu. Doufám, že takových dokumentů přibude!!! ()
„NESMÍŠ UKÁZAT SLABOST, NESMÍŠ PLAKAT!…“ Výpovědi žen, odsouzených za vlastizradu, protkáný budovatelskými úryvky z dobových týdeníků. Hnus velebnosti! Ale… dokument mně posloužil jen jako doplněk ke knize „U severní zdi“ a ta byla vážení přátelé drsnější. Kurevsky drsnější! Tohle je takový umírněný… spíš ještě takovej socialistickej dokument (a to se nechcu nikoho dotknout!). Jen jsem o tom prostě četl a beletristicky to bylo podáno lépe. Toť vše. /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Autorka dokumentu Dagmar Průchová, byla ve 12ti letech se svojí matkou také zatčena. Ta pomáhala stíhaným rodinám dostat se přes hranice. 2.) Údajně film běžel v televizi jen jednou (do roku 2020) a to těsně před prvními porevolučními volbami. To se tehdy moc nelíbilo KSČ. Teď jde zhlédnout na youtube a na ivysílání. /// ()
Galerie (16)
Photo © Česká televize
Reklama