Schmitke

Na otázku, o čem to jako bylo, bych sice nedokázal tak úplně odpovědět, ale u Schmitkeho asi není děj až tak důležitý, protože tady jde hlavně a především o formu. Vedle místy až hypnotické atmosféry krušnohorských lesů mě bavila i srážka dua německých údržbářů s českou postsocialistickou vesnicí. Hospoda U Bobra byla jedním slovem boží, stejně jako tamní osazenstvo či Peter Kurth v hlavní roli. Nemám rád divné filmy o ničem, ale tohle se mi líbilo. 75% (29.01.2016)

Takový zahození potenciál. Schmitke je film, který se vás snaží navnadit hlavně na to, že vypadá úplně jinak než ostatní filmy. Problém je v tom, že to nemá pointu. Ten film má hodinu a půl a přitom tak není žádné rozuzlení. Gradace a tak tak jako je. Ale celou dobu se ve filmu plánuje nějaká zápletka a ona není nijak ukončená. Střižna by si měla zkontrolovat jestli někam nezašantročila dalších dvacet minut filmu. Pokud má film fungovat jako reklama na Krušné hory, tak prosím, ale jinak... Kurth má geniální ksicht. To je stejně dumb a confused jako Vincent Vega. Krásný film s krásným příběhem, ale totálně o ničem. Film by si možná zasloužil Lva za hudbu, kameru a výpravu. (01.03.2016)

A zase jeden promarněný potenciál... Tyhle divné filmy já vyhledávám a ačkoli si tu nechci honit ego, tak jsem člověk, který pochopil asi všechny Lynchovy filmy (včetně Inland Empire, který mi z celé jeho tvorby přijde nejpromyšlenější), tudíž mě v rámci těchto divnofilmů zaskočí jen máloco. Strašně moc jsem si přál, aby se mi Schmitke líbilo, protože od chvíle, kdy to přestane vypadat primárně jako komedie (tak 30. minuta) a nastoupí mysteriózní zápletka, začalo mě to hodně zajímat. Jediné, čeho jsem se bál, aby se to nezvrtlo jen v hraní si na Lynche. No, a ono bohužel částečně ano. Jestli jsem to finále správně pochopil, tak se Julius Schmitke potřeboval smířit sám se sebou, což se taky povedlo a od zmizení kolegy se vše odehrálo v jeho hlavě. Ok, proč ne, sice už tady se trochu promarňuje potenciál, ale dokázal bych se s tím smířit. Problém je, že stejně není pořádně naznačeno, s čím vším on má problémy, s čím vším se potřebuje vyrovnat, vlastně o Schmitkem nevíme skoro nic. A to vše, co se odehraje v té mysteriózní části filmu, jsou samé zajímavé záhady, které by talentovaný režisér dokázal dokonale spojit dohromady v zajímavý a chytrý příběh, jenže tady jsou všechny záhady jen na efekt, ale k ničemu jinému. A jestli měly symbolizovat nějaké vnitřní démony, stejně nedávají smysl, když s tím co o Schmitkem víme nemají souvislost a jestli se mělo jednat o něco hlubšího, v jeho hlavě, není tu žádný ani drobný náznak k jejich dešifrování. I přes úžasnou kameru, u které jsem si vychutnával všechny ty záběry lesu nebo městečka v mlze a nějakou atmosféru, která sice není tak silná jak by mohla být, ale zaujmout dokáže je Schmitke stejně jenom filmem, který se strašně urputně snaží napodobit Lynche, ale pouze v atmosféře. Obsah je totiž hodně nepromyšlený, nedotažený a v tomhle podání působí až trochu banálně. Je to škoda, ale za pozornost to stojí určitě, je to něco jiného než se zde točí a českých pokusů o Lynche je sakra málo. Od devadesátek zde vznikly asi jenom dva - Vaterland a Schmitke. A oba dva se mi líbily asi stejně a oba dva mají stejné mínusy - hlavně ten, že se tam hraje jen na efekt. Btw, žánr komedie tady dost mystifikuje. Ona to komedie je, ale hlavně je to mysteriózní a psychologický (i když ta psychologická stránka je nepovedená), pak road movie a až na poslední místo bych dal komedii. 3* (27.12.2020)

(Febio Fest 2015) Příjemný film, který táhne Peter Kurth a potěší i Petr Vršek jako (lehce) švihlý geolog. Z počátku spíše humorná nóta (Schmitkeho dcera, kolega, senilní dáma v hospodě u Bobra), poté je Schmitke spíše mysteriózní. Z konce tak nějak moc nekápne, ale koukalo se na to příjemně a docela dobře jsem se pobavil... 70% (01.04.2015)

Hra na nedořečené je jenom zdánlivá, co je třeba ukázat, máme přímo před očima. Odkazy k jiným filmům, jakož i odkazy k čemukoli dalšímu, jsou přísliby, o nichž od první chvíle víme, že nebudou naplněny, a proto nic nepředstírají, nelžou, ani nemluví pravdu, prostě jen jsou. Zrovna tak vedlejší postavy způsobují něco, co přichází s nimi, ale zůstává dlouho poté, co odešly, protože to na nich nezáleží, i ony se k tomu, co s sebou přinášejí, jenom připletly. A konečně, na Schmitkem není ani trochu více záhadného, když „se” potká v lese, než když „se” poprvé pokouší vstát z postele, proto se není čeho leknout; odtud lze také rozumět recenzentům, když sborově opakují, jak závěr postrádá pointu (kterou si prý zaslouží) — jenže, kde by se asi vzala, vy chytří, když ono probuzení, o němž by to celé mělo být, se odehrává „pouze" v těle, hlavě, srdci Schmitkeho, kdežto očima diváka je tu už od úvodního záběru? (26.08.2019)