Schmitke

Dobře zahraný a zručně řemeslně zvládnutý výlet do krušnohorského zapadákova, lehce říznutý Kafkou, Lynchem a Kaurismäkim, jemuž bohužel k dokonalosti chybí propracovanější závěr - otevřený konec nemusí být naškodu a netřeba vše polopaticky vysvětlovat, ale nějakou výraznější pointu by si tento příběh přece jen zasloužil. (04.09.2018)

Jelikož je německo-české přátelství stále ožehavým tématem nad půllitrem piva snad v každé hospodě, kam vkročím, nepředpokládal jsem, že u Boba by to bylo jiné. Jakmile Schmitke v podání výborného Petera Kurtha vkročil se svým ukecaným kolegou do malé vesničky na pomezí hranic Čech a Německa, někde ve středu Krušných hor, tušil jsem, kam tohle všechno bude směřovat. A co víc, dočkal jsem se naprosto perfektního zfilmování vztahu Čecha a Němce. Tomu dopomáhá perfektní režie debutanta Štěpána Altrichtera. Dále geniální zvuk s hudbou od Johannese Repky, který si došel pro Lva naprosto právem. A především atmosféra s příběhem, bez které by Schmitke nebyl tak originální film, jak bezesporu je. Dlouho jsem totiž neviděl film s lepší atmosférou a nemyslím si, že by to bylo dané jen tím, že mi je české prostředí tak blízké. A stejně tak dlouho jsem ve filmu neviděl lepší dominu, než byla Helena Dvořáková. Lejt do sebe kořalky, do toho počítat účetnictví a naprosto ladným krokem sejmout kohokoliv, kdo se na ní byť jen podívá? To opravdu nesvede každá…klobouk dolů. Samozřejmě ale musím pochválit každého herce i neherce, který se ve filmu objevil. Každý tu totiž má své místo a každá postava je tu významným originálem. Schmitke tak na mě opravdu zapůsobil a počítám s tím, že tenhle výlet do Krušnohoří brzo rozjedu znova. K páté hvězdičce snad jen chyběl vypilovanější závěr, na jehož obranu budiž, že se to snažil zachránit dialogem v závěrečných titulkách. (04.04.2016)

„Lidé jen tak sami nemizí. Nakonec to vždycky má jednoduché vysvětlení.“ K filmu jsem přistupoval trochu s despektem, ta kombinace komedie, mysteriózna a specifického prostředí ve mně nebudila moc důvěry…ale ono to překvapivě fungovalo! Tedy, bohužel jen po určitou dobu. Cca 70 minut mě to bavilo naplno a já předl jak kocour…dalších 10 minut už podstatně míň, ale pořád jsem doufal, že ta houstnoucí absurdnost přece jen dostane nějaký smysluplný závěr…no a poslední desetiminutovka mě vyvedla z omylu. Škoda, 5*-ový potenciál, který tento film určitě měl, tak nakonec zůstal nenaplněn. Ať už to bylo kvůli tvůrcově bezradnosti ohledně ukončení či snad touze hrát si na Lynche. Nicméně solidní 4* snímku ani těch posledních 20 minut nesebere. Originalita, humor, absurdně-tajemná atmosféra, svérázné postavy (vyšinutý geolog!) a překvapivě kvalitní technická stránka stojí za zhlédnutí (i když vše třeba tak úplně nepoberete). „Ty cesty mi tu připadají všechny stejné.“ - „To bude tím, že všechny stejné jsou, pane Schmitke.“ (13.07.2016)

Na otázku, o čem to jako bylo, bych sice nedokázal tak úplně odpovědět, ale u Schmitkeho asi není děj až tak důležitý, protože tady jde hlavně a především o formu. Vedle místy až hypnotické atmosféry krušnohorských lesů mě bavila i srážka dua německých údržbářů s českou postsocialistickou vesnicí. Hospoda U Bobra byla jedním slovem boží, stejně jako tamní osazenstvo či Peter Kurth v hlavní roli. Nemám rád divné filmy o ničem, ale tohle se mi líbilo. 75% (29.01.2016)

Provolávám slávu českému filmu a gratuluju mu ke znivuzrození. Altrichter v kristovych letech natočil nesmírně vyzrálý debut. Mysteriózní hořká komedie tu snad ještě nebyla, v českém filmu rozhodně. Perfektně budovaná atmosféra, skvělé herecké výkony a chytrý scénář tvoří kompaktní celek, kterému je nutno se pokloniit. Jen si tak říkám, kam může Štěpán jít dál, když si laťku nastavil tak proklatě vysoko. (29.09.2019)