Labyrint: Zkoušky ohněm

Pupíšci moji, celé se to má takhle. Pinďour Thomas s vizáží pouličního prostituta se i se svojí růžovou partou dostal z deště pod okap. Jejdanánky! Musí pro nebezpečnou organizaci C.H.A.O.S. ušít pestrobarevné ochranné oblečky (jsou trendy a in), aby se už nikdy nikdo nenakazil moc zlou nemocí zvanou Buzerantie, která po sobě nechává moc ošklivé lidičky, které mocinky křičí a dožadují se soulože ve fázi rozkladu. Všichni musí podniknout rychlý útěk do hor, kde je bezpečno, neboť zde sídlí početná armáda Pravá ruka, co tak úžasně umí pohonit pyje imunních růžových lidiček. A zásadně nehoní levou rukou. To máte smůlu, nebude to honění s pocitem jak od cizího. Wes Koule má koule a moc príma to zrežíroval. Ti, co mají rádi homixy, budou úplně vedle. Homix je speciální žánr, v němž počet chlapců převažuje nad děvčaty. A počet chlapeckých análů převažuje nad poševními vchody. Vše je, na rozdíl od předešlého dílu, invenčnější, barevnější, výpravnější, už nehrozí, že je děj svázán jednotvárností prostředí, dvě třetiny mají spád i dynamiku. Nebude se líbit závěrečná třetina, která přepne do laciného a silně seriálového módu, který naruší budovanou strukturu také tím, že celé to pořádně a růžově nevygraduje. Pupíšci, nevěšte hlavu, že závěrečná fáze připomíná prostředím skalisté exteriéry jugoslávských indiánek. Prostě asi tvůrcům došly penízky. Už se zde trochu víc tlachá, bombastické vyvrcholení není dopřáno, a tak ten tlumený výstřik do ruky ubral filmu bodíky. Ale jo, spokojenost by mohla být. Film trvá dvě hodiny, nešlo udržet vše na patřičné úrovni po celou dobu. Kdo nechce být homo, má zde Kayu Scodelario. Kdyby se trochu opláchla a přišmrncla, byla by sexy. A není tedy divu, že ve stavu, v jakém se nachází, se na ni žádný z chlapců nevrhne. Možná by z toho zápachu a celkové nedbalosti o zevní rodidla vrhl. Takže i po tomhle druhém dílu zůstanete s jistotou homo. A už si pozvolna připravujte pyje na další díl, který se rýsuje. U nás moc zástupců homixů nenajdete. Třeba "My z konce světa" nebo "Kamarádi". A vida, Pinďour Thomas připomíná Tondu Navrátila zamlada. Tak vidíte, jak je ten svět filmových homoboys malý. 60% (09.11.2015)

Vážne som pri pohľade na tajomný labyrint začiatkom prvej časti nepredpokladal, že sa príbeh uberie smerom, kde sa napätie dosahuje vlastne iba naháňačkami so zombíkmi. Tým sa zo série stáva absolútne zameniteľná young adult séria bez tajomna, na aké sa celý prvý diel hrala. Našťastie majú Skúšky ohňom spád, nikdy nenudia, ponúknu pár pekne komponovaných záberov, sklamanie z nevyužitého potenciálu látky ale nemajú ani na chvíľu čím skutočne prekryť. Ešteže mi je tento subžáner sci-fi šumafuk a hodnotím najmä zábavný faktor a nie kvalitu scenára, inak by som hodnotil určite nižšie. Ako máte radi osemdesiatkové béčka typu Cyborg, čím mi ich polovičatá výprava pripomenula, možno sa stanú pre vás Skúšky ohňom úsmevným quilty pleasure. (29.01.2018)

Originalita znovu dostala celkem slušně na prdel. Kdo se však vyrovná s teen variací na Walking dead, tak se i na podruhé bude dobře bavit. Tentokrát mají větší pole působnosti i starší herci v čele s Espositem a Gillenem, což je jedině dobře, protože puberťáci zase zběsile pobíhají sem tam. Změna prostředí však potěšila. (01.07.2023)

Kvalitní pokračování kvalitního prvního dílu - Maze Runner se tak cementuje na pozici jediné young adult adaptace, kterou stojí za to sledovat (druhé, pokud mezi ně budeme počítat i Harry Pottera). Příběh už nemá tak přímočarý tah na branku, logicky, vše je tu mnohem složitější než jen útěk z Labyrintu, a tempo tak hlavně v závěru trochu trpí, ale pořád jde o zručně odvyprávěné řemeslo, kombinující dystopické příběhy totalitních konspirací se zombie řežbou v postapokalyptickém světě. 8/10 (17.02.2016)

S podobně zaměřenými knižními "young adult" sériemi se v poslední době doslova roztrhl pytel. Mají jistá specifika, díl od dílu se může dost zásadně změnit žánr a to, co funguje na papíře, nemusí fungovat na plátně. Druhý filmový díl Maze Runner (z pravděpodobně plánovaných čtyř) na tom není úplně špatně například oproti Rezistenci. Úplně se změnilo prostředí, podmínky a dystopický svět se rozevřel v celé své komplexnosti. Naštěstí se tvůrci nerozhodli příliš zabředávat do zákonitostí fikčního světa a jsou bez větších výjimek přímočaří, jak jen to jde. Hrdinové stejně jako v prvním Hobitovi nedělají nic jiného, než utíkají. Útěky a honičky jsou to naštěstí nápadité a člověk nemusí přemýšlet nad nějakým hlubším poselstvím, které tam stejně není. (06.12.2015)