Podnikavá Joy

Ne, že bych Davida O. Russella nějak uznával, ale za poslední roky jsem viděl všechny jeho filmy s touto trojicí a je to celkem jistota. Bradley Cooper se sice příliš na place neohřál, ale i tak se jedná o dobrou spolupráci několika vycházejících hvězd a opět originální příběh o lakonické vynálezkyni, se kterou se může zžít každá odvážná žena. Čekal jsem něco horšího, ale za závěr tu čtvrtou hvězdu přidám...70% (22.05.2016)

Joy je v jádru film, jakých jsme viděli už tuny a jaký snad kromě akademiků nemůže nikoho normálního zajímat. Na druhou stranu skvělí herci a obratná režie dokáží pozvednout tento typicky americky otravný životopisný biják na úroveň velice snesitelného a místy úsměvného dramatu. David O. Russell zkrátka umí točit filmy pro běžný (americký) lid, více v tom nehledejte. Nebýt rozvláčněného úvodu, jedná se vlastně o docela podařenou nenáročnou dvojhodinku. 7/10 (02.01.2016)

Zbytečně překombinovaný, postavy naprosto nepřesvědčivé, Russell v mnoha dialozích zbytečně tlačí na pilu a celé to pak působí strašně nepřirozeně. Humor nefunguje, není trapný, ani hloupý, prostě je takový nijaký. Žádnou postavu jsem si nestihla oblíbit. Není to komedie a na drama se tam toho zase děje až moc málo. Je to škoda, protože film má pár skvělých okamžiků (první vystoupení v televizi), ze kterých přímo číší potenciál a Russell na to bez debat měl, jen to chtělo pevnější ruku při psaní scénáře. To, že to docela rychle uteče je jen zásluhou výborných herců, především Jennifer Lawrence, která mě opět dostala svou přirozeností. Není to vyloženě špatný film, jen se obávám, že na něho pár dnů pro zhlédnutí úplně zapomenete. (29.12.2015)

A cenu za Nejhorší rodinu získávají... Žádné haha, myslím to smrtelně vážně. Matka závislá na telenovelách, otec střídající partnerky, sestra Marfuša JsemLepšíNežTy, otcova zazobaná partnerka Made in Italy a k tomu ex-manžel žijící v suterénu. A co teprve ta podpora! Business-plán nevyjde (ať už vinou kolektivu či jednotlivce) a zatímco je Joy právem na pokraji nervového zhroucení, matka mlčí, Marfuša s Italkou se vysmívají a otec zachraňuje situaci větami jako "ne, nechte ji, je to moje vina, nikdy jsem ti neměl dovolit chtít se stát něčím víc než ženou v domácnosti". Upřímně, být na Joyině místě, tak nevím, komu tu propisku na podepsání vyhlášení bankrotu vrazit do oka jako prvnímu. Díky bohu za babičku, kamarádku, děti a vlastně i za ex-manžela, ze kterého se nakonec vyklubal docela fajn chlap.;-) Film jako takový nebyl špatný, když se to chytí za správný konec, může i komedie/drama fungovat, na můj vkus však bylo v "Joy" až příliš absurdit (a překvapivě ne v dialozích, protože ty byly skvělé). Jennifer dobrá, nejlepší ale byla stejně Virginia. "Joy?! Voda!"XD (08.01.2016)

Vytře s ním hravě celou kuchyň, při ždímání na něj nemusí sahat, bavlněnou hlavici pak jednoduše šoupne do pračky, která se postará o zbytek. Proč o tom točit celovečerní film? Každý rok se musí v oscarovém (Zlaté glóby, ceny BAFTA) osudí objevit alespoň jeden film, jehož zařazení je přinejmenším nepochopitelné. I v nejrůznějších filmových databázích se pak po prvotním nadšení nejvěrnějších stáhne do průměrných čísel (viz. Špinavý trik). Joy dopadne stejně. Nechtěla strávit svůj život sledováním televize a skrýváním se před světem jako její matka. Její příběh určitě zajímavé úlomky má, ale filmové zpracování není ani pohodové, ani suverénní, nestrhne ani herecky (třeba jako v případě Terapie láskou). Emočně je to (u Davida O. Russella znovu) velmi nestálé, dramaticky povrchní, komediálně nijaké. Vedlejší postavy jsou až nemístně přestřelené, vztahy mezi nimi nejsou komplexní, jak by si možná tvůrci přáli. Pro Jennifer Lawrence měl být tenhle životopis v Russellově podání další slibnou šancí. Sic sází na lehkou vyprávěcí notu, ke mně se té lehkosti ale moc nedostalo. Vesměs zklamání. Ač jsem to čekal. Lawrence tradičně fajn. (30.12.2015)